„Dozvěděl jsem se to z jeho blízkého kruhu. Přišlo to zničehonic, nebyl jsem informován, že by byl jakkoliv nemocný. Muselo to být dost náhlé. Když jsem ho naposledy viděl, tak kypěl zdravím. Jeho smrt mě ochromila,“ nemohl Valášek uvěřit předčasně vyhaslému životu 52letého Čechmánka.

Bývalý kouč na svého někdejšího svěřence naposledy narazil přibližně před měsícem. Řeč se pochopitelně stočila okolo jejich milovaného sportu. „Předtím jsme se přitom delší čas neviděli, měl dost svých starostí ohledně podnikání a dalších věcí,“ poukázal mimo jiné na dlouhotrvající soudní tahanice.

Lidé ve Vsetíně vzpomínají na Romana Čechmánka. Pietní místo vzniklo u zimního stadionu Na Lapači; pondělí 13. listopadu 2023
Na Lapači vzpomínají na Romana Čechmánka. Před stadionem vzniklo pietní místo

Jejich cesty se poprvé výrazněji střetly ve Zlíně, konkrétně v mládeži. Horst Valášek už tehdy tušil, že z Romana Čechmánka může být jednou výborný brankář. „Trénoval jsem ho v dorostu, mohl jsem vidět, co jiní nikoliv. Věřil jsem v jeho schopnosti, měl na to postavu a celkově předpoklady,“ spatřil v něm potenciál dnes už 82letý bývalý trenér.

Klíčové chvíle se udály na jaře 1993. Valášek po německé štaci jako hlavní kouč převzal Vsetín, kam si chtěl přivést právě Čechmánka. „Když za mnou přijelo vedení klubu, tak jsem je informoval, že bych ho velmi rád měl ve svém týmu. Tenkrát se to ve Vsetíně formovalo, mužstvo jsme potřebovali trochu oživit. Další brankář Ivo Pešát byl rovněž spolehlivý, přesto jsem si myslel, že s Čemanem můžeme jít ještě výš. Vsadil jsem na něj,“ poreferoval o více než 30 let staré události.

Radim Tesařík.
Tesařík oplakává smrt Čechmánka: Byl to šok, nic tomu nenasvědčovalo

Zlínský odchovanec hned v první sezoně ukázal, proč Valášek o jeho služby tolik stál. Za Vsetín naskočil do 41 zápasů v základní části, byl jedním ze stavebních kamenů postupu mezi tuzemskou smetánku. „Hodně nám pomohl v tehdejší kvalifikaci. Při tiskové konferenci jsem říkal, že do půl roku půjde do národního mužstva. Redaktoři jednoho tisku to zpochybňovali, on to však dokázal ještě před tím,“ usmívá se při vzpomínce na povolání Čechmánka na turnaj v Izvestijí. Na konci sezony byl navíc nominovaný na mistrovství světa do Švédska, kde si zachytal proti USA.

Roman Čechmánek po postupu do extraligy vychytal Vsetínu pět mistrovských titulů v řadě, Horst Valášek byl „jen“ u dvou z nich. Podle Valáška byl jedním ze strůjců tamních legendárních výsledků. „Společně se Stavjaňou a Vlachem tvořili osu, tzv. sloupy úspěchu. Ostatní kluky navíc uměli usměrnit, sportovně je donutit k výborným výkonům.“

Pietní místo před zlínským zimním stadionem.
Minuta ticha i skandování jména. Ve Zlíně uctili památku Romana Čechmánka

Horst Valášek, za hráčské kariéry rovněž brankář, se s pozdějším olympijským vítězem a trojnásobným mistrem světa potkával tři sezony. Za tuto dobu ho pochopitelně poznal i z lidské stránky. „Byl to výbušný člověk, hlavně ve věcech, které se ho týkaly. Určitě to ale nepřeháněl, vše bylo v mezích. Spoluhráči ho měli rádi, stejně jako fandové a lidé z vedení,“ dodává bývalý kouč vsetínských mistrů.

Dnes už na legendu českého hokeje narazí jen při vzpomínkách.