Konkurenční Vsetín jako hlavní trenér dovedl k postupu do extraligy a následně rovněž ke dvěma titulům v řadě. Mnozí si ho však pamatují jako občasného výčepního. „Když bylo potřeba, tak jsem pomohl. Pivo bych určitě ještě zvládl načepovat, nechávám to však už jiným. Pozoruji to z dálky jako host,“ culí se Valášek, který krátce po oslavě 80. narozenin exkluzivně pro Deník zavzpomínal na tituly, hokejové legendy nebo přivítání vsetínských fanoušků na Lapači.

Druhý říjnový pátek Horst Valášek oslavil úctyhodných 80 let. Legendární postava českého hokeje si velké jubileum ve vší počestnosti užila. „Oslava byla ohromná, krásná. Slavilo se až do rána. Přišlo hodně lidí, zdejší hospůdka byla přeplněná. Bylo tady přibližně šedesát lidí. Víc by se už ani nevešlo,“ poukazuje Valášek na velikost místní hospůdky.

Radost mu neudělala pouze sešlost blízkých, ale rovněž mnoho přání. Některá dorazila až ze sousedního Německa. „Všechna byla pěkná, darovaná ze srdce. Dárky už moc nepotřebuji. Nejlepší jsem však dostal od hokejového Vsetína a Zlína,“ připomíná slavnostní ceremonii na Lapači, resp. Zimním stadionu Luďka Čajky.

Prvního velkého přijetí od fanoušků se dočkal dva dny před jubileem, kdy si ho pozval Vsetín. „Obecenstvo bylo fantastické,“ pochválil více než dva a půl tisíce příchozích fanoušků proti pražské Slavii. „Hodně toho organizačně přichystal, včetně házení buly. Dojalo mě to. Byl jsem rád, že jsem nemusel mluvit,“ zadržuje slzu.

| Video: Youtube

Atmosféru navíc umocnilo složení trenérských pozic obou týmů. „Na obou stranách se nacházeli mí bývalí hráči – ve Vsetíně to jsou Stantien a Srdínko, ve Slavii Jirka Veber. Rovněž byli naměkko,“ vypozoroval někdejší hlavní kouč Valachů.

O pouhé dva dny později, přesně v den 80. narozenin, se obdobná ceremonie udála přímo ve Zlíně na Zimním stadionu Luďka Čajky. „Pozvali si také Standu Přikryla, který v srpnu slavil 75 let. Stále se spolu vídáme, scházíme se každou první středu v měsíci, máme tady partu. Jako skupina bývalých hráčů a trenérů rádi vzpomínáme. Oproti stovkám bývalých svěřenců je to však jen skupinka,“ vybavuje si Valášek s úsměvem trenérská léta.

Člen Síně slávy zlínského hokeje se jako kouč výrazným způsobem zapsal do historie Vsetína. V sezoně 1993/1994 mužstvo dovedl do nejvyšší soutěže, hned v premiérové sezoně mezi elitou dobyl extraligový titul. „Byla to snad největší hokejová událost 20. století. Nevím, jestli se to takhle vůbec ještě někomu podaří.“

Valaši po ovládnutí základní části v play-off vyřadili Litvínov a České Budějovice, ve finále vyzvali Zlín. Ačkoliv úvodní finále doma prohráli 3:6, tak následující tři duely zvládli. Osmnáct vteřin po začátku prodloužení se prosadil Rostislav Vlach, který využil zaváhání Pavla Kowalczyka. Tomu se puk ztratil v nezamrzlé kaluži.

„V tom zápase jsme byli lepší, všechno směřovalo k výhře 1:0. Zlín ve třetí třetině vyrovnal, brance však předcházel skoro metrový ofsajd. Nikdo snad nehrál, každý si myslel, že je odpískáno. Na rozhodčího jsme byli hodně naštvaní. Nakonec však zapracovala spravedlnost,“ vrací se Valášek k více než 16 let starému finále na Zimním stadionu Luďka Čajky.

Vsetín před další sezonou prošel obměnou kádru. Nejvýrazněji se zapsal příchod Jiřího Dopity, který mužstvu pomohl k druhé extraligové trofeji v řadě. „Ukázal se jako další vůdce. Nakonec se nám s ním podařilo obhájit titul. Složitější však přeci jen bylo získat ten první, mužstvo se teprve rodilo,“ poukazuje na cestu tehdejšího nováčka nejvyšší soutěže.

Pod vedením Horsta Valáška někteří členové vylétli nejen mezi tuzemskou špičku. Čtyři z nich navíc byli nominováni na Mistrovství světa 1996 ve Vídni, kde Česká republika získala titul. „Krásné číslo, ne?“ zasní se Valášek při vzpomínce na úspěšný šampionát. „Měl jsem rád všechny hráče, mnozí mi tykali. Ke všem jsem se snažil být spravedlivý. Dodnes jsem s nimi v dobrém přátelském vztahu,“ těší legendu valašského hokeje.

Během let 1993 až 1996 se Vsetínem zažil velmi úspěšná léta. Mimo klubovou scénu se však nehrnul. „O trénování reprezentace jsem nikdy neusiloval, ani jsem k tomu nikdy neměl blízko. Disponovali jsme výbornými trenéry,“ nepomýšlel na mezinárodní úroveň.

Horst Valášek v průběhu hráčské a trenérské kariéry poznal řadu významných osobností českého, resp. československého hokeje. Ať už to v Jihlavě byli Jiří Holík a Václav Nedomanský či Ve Zlíně jeho brankářský kolega Jiří Králík. „Hodně rád vzpomínám na trenéry Zábrodského a Konopáska. Měl jsem na ně štěstí, získal jsem od nich zkušenosti,“ chválí si Valášek.

Zapomenout nemůže ani na Vladimíra Kobranova, mistra světa z roku 1949. „Byl to výborný člověk, bohužel postihnutý režimem. Rok po zisku titulu mistra světa hoši seděli ve vězení. Ve Zlíně udělal hodně práce, uklidnil situaci, když se padalo a postupovalo. Pak se uhrálo šesté místo, což byl skvělý výsledek,“ zmiňuje sezonu 1967-1968, po které Kobranov odešel trénovat do Curychu. Ve Švýcarsku následně i setrval.

Na závěr ale ještě zpátky k našemu nedávnému oslavenci, který i přes současné nevydařené výsledky Zlína svůj bývalý klub stále bedlivě sleduje. To i osobně. „Zápasy pravidelně navštěvuji. Doufám, že mi zdraví vydrží a bude tomu tak i dále. Je mi však smutno z toho, že lidé čekají na to, až se bude vyhrávat. Na druhou stranu je to ale tak všude,“ uvědomuje si legendární Horst Valášek.