Před stadionem je živo už dvě hodiny před zápasem. Vlny natěšených fandů berou vsetínský Lapač útokem ze všech stran. Poslední nákupy ve Fanshopu, nezbytné „zelenožluté“ rekvizity, kdo ještě nemá šálu, čepici, dres platí a fičí zaujmout své místečko na ochozech.

„Máme svůj flek, na kterém stojíme celou sezonu, ale teď ho pro jistotu drží kámoši. Na play-off je to jiné,“ hlásí mladé fanynky, které krášlí malůvky na obličeji v barvách klubu po vzoru indiánů na válečné stezce.

Před stadionem postávají čtvrt hodiny před zahájením zápasu hloučky, ale není jich mnoho. Každý už zaujal svou pozici na tribuně. Ještě „v civilu“ dopíjí poslední zbytky piva velký hokejový fanda Bruno Frémont, který pochází z Francie, dlouho bydlí ve Vsetíně a bez hokeje si život nedovede přestavit.

„Teď přijdu na své místečko, až tam si obleču dres a teprve pak to začne,“ vysvětluje svůj pravidelný rituál.

Kousek dál postává hlouček „namíchaných“ fanoušků z okolních dědin. Tipují stav série na 4:2 a shodují se, že to nebude jednoduché.

„Jestřábi nedají nic zadarmo. Play-off je jako nová sezona,“ upozorňuje Lukáš Hlinský.

Na zajímavý a vyrovnaný hokej se těší čtyřicetiletý fanda z Ústí, oblečen v dres s číslem 79, na kterém čtu jméno Pef. Všichni společně si dávají na vítězství.

„Bez slivovice by to na Lapači asi ani nemohlo být. To tu prostě patří,“ ujišťuje mě David z Jablůnky a ochotně nabízí voňavou trnkovou.

To už začíná stadion burácet, protože na led vjíždí domácí borci pod nafouklou slavobránou a za působivých pyrotechnických efektů. Nejdříve zazní klubová hymna, kterou už dávno umí fanoušci zazpívat bez doprovodu playbacku. Nenechávají se zahanbit ani při české hymně a mohutný chorál doprovází zlínskou zpěvačku Magdalénu Malaníkovou.

Úvodní buly z rukou starosty Vsetína Jiřího Růžičky, poslední posilnění „než to začne“ slivovičkou, jejíž vůně se line celým stadionem a jde se na to.

Fanoušci dodrželi, co slíbili. Ženou svůj tým od útoku k útoku a bouřlivá atmosféra se nese za zdi stadionu. Prostějovští fanoušci jsou dobří, to se musí nechat. Ale překřičet nažhavené valašské fandy by měla problém i průměrná kapela s nadprůměrnou aparaturou.

A co teprve, když vsetínští hráči pošlou puk za záda prostějovského brankáře. Stadion ožívá, pokud se to tak dá ještě nazvat a tribuny se barví do žlutozelena. „Celý stadion zvedá šálu, celý stadion zvedá šálu…“ hřímají stovky hrdel.

Ještě větší lahůdkou pro uši je poslechnout si stereo zpoza branky. Z levé strany burácí stojící tribuny - „My se vrátíme…“ a zprava odpovídají sedící fanoušci – „…Tam kam patříme.“ Jako jeden muž.

První zápas dopadá pro vsetínské na jedničku. Soupeř nevstřelil ani gól, ale nic není vyhrané. To dokázalo i sobotní utkání, ve kterém Jestřábi nedali nic zadarmo. Po vstřelení třetího vyrovnávacího gólu čtyřicet vteřin před koncem třetí třetiny opouští slabí jedinci z řad vsetínských fanoušků silný kolektiv se slovy „Já sa na to nemožu dívat.“

Drtivá většina ale zůstává a jsou to oni, kteří zažívají obrovskou euforii, když ve druhé minutě prodloužení dává Vsetín vítěznou branku. Spokojení fandové, kterým druhý zápas řádně prověřil nervy, probírají do podrobností odehraný zápas.

Hokejisté pojedou na Hanou s náskokem dvou bodů, avšak mají před sebou ještě kus cesty. Na jedno se ale můžou spolehnout – na šestého hráče na ledě. Na své věrné fanoušky.