Od Liberce přes Finsko a kanadský Winnipeg, se kterým mu unikla těsně účast ve Stanley cupu, až po start na severském mistrovství světa. Tam jej dlouhou dobu trápily zdravotní potíže, které jej nechtěly pustit do branky.

Ondro, sezóna byla hodně hektická, takže dovolená přišla určitě vhod. Jak ji trávíte?

Letos to bylo opravdu hodně hektické, takže léto trávím u rodiny a kamarádů. Dávám si od veškerého sportování pauzu, abych se dal zdravotně do kupy. V plánu mám ještě návštěvu u pana docenta Koláře a uvidím, co mi řekne.

Co vám docent Kolář říkal na závěr mistrovství ve Švédsku, po té když jste to zranění rozchytal?

Stoprocentně zdravotně v pořádku jsem nebyl celou dobu. Na závěr ale říkal, že by to mělo být dobré, že to chce jen klid a pak se to dá dohromady.

Co se vlastně v závěru základní části NHL přihodilo?

Čtyři zápasy před koncem základní části jsem si zvrtnul nohu. Nijak jsem tomu ani nepřikládal žádnou váhu. Chytat jsem mohl a navíc jsme hráli čtyři zápasy snad v šesti dnech, takže nebyl ani čas se tím nějak zabývat. Pak skončila sezona a já nebyl snad šest dní v bruslích. Když jsem ale přijel na sraz do Prahy, tak jsem byl vůbec rád, že jsem obul brusli. Tam to všechno začalo. Nakonec jsem byl rád, že jsem mohl odletět a potom i zasáhnout do turnaje. Myslím ale, že kdyby nebylo doktorů, tak jsem na mistrovství vůbec nechytal.

Před veřejností ale všichni budili dojem, že se nic neděje a že je vlastně všechno v pořádku. Čí to byla strategie, trenérů?

To vůbec. Tam jsem to chtěl hlavně já, aby se nikdo nedozvěděl co mi je. Pak se bohužel trenér trochu prořekl, ale to byla jen otázka času, kdy to vyleze ven. To je ale normální postup. Nechtěl jsem, aby ostatní týmy věděly, že to je levý kotník. Mám zkušenosti a vím, že někteří hráči nejsou féroví, ale najdou se takoví, kteří by vám v závaru před bránou ten kotník schválně přilehli, a já bych jel domů. Proto jsem to nechtěl zveřejňovat. Tam bylo ale důležité jestli jsem připravený, a nebo nejsem, a ne to, co mi je.

Předešlou výluku v NHL jste nezažil. Byla vaše první zkrácená sezóna hodně náročná? Vždyť jste za mořem hráli téměř ob den.

Já bych tu sezonu rozdělil na dvě části. V té první jsem byl v extralize a ve Finsku a ve druhé v NHL. Tu první už doufám, že nezažiju. Nevědělo se, co bude. Nevědělo se, kde budu hrát, jak dlouho stávka potrvá. Nakonec se začalo hrát a mně bylo prakticky jedno, jak často se bude hrát. Kdyby se snad hrálo každý den, tak bych byl rád, protože výluka byla dlouhá.

Jste hráč, který dá hodně na psychiku a pohodu. Když jste hrál za Liberec, tak vás ta nejistota co bude dál, ovlivňovala?

Já jsem se v loni v létě připravoval normálně v Kanadě a najednou start nebyl. Musel jsem narychlo řešit, co bude. Ozval se mi Třinec a tak jsme se s Michalem Frolíkem sebrali a letěli domů. Cestou z letiště nám bylo oznámeno, že trenér Třince s námi nepočítá. Najednou jsme museli řešit znovu, co bude. Já byl týden doma a pak šel s Froldou na led. Byl jsem naprosto šílený, protože jsem myslel, že nebudu hrát. Nakonec se ozval pan Jech z Liberce a Froldovi se ozval Chomutov. Byl jsem rád, že můžu do Liberce, protože extraligu jsem chtěl hrát. Teď s odstupem času ale mohu říci, že to nebyl dobrý nápad. Teď bych to udělal jinak.

Proč to nebyl dobrý nápad a jak byste to udělal?

Pokud bych se rozhodoval nyní, tak bych vůbec nehrál. Těch důvodů je víc. Jiný hokej, jiné prostředí. Každý chtěl lístky, každý mě naháněl, navíc zápasů bylo málo, takže bylo hodně času mezi nimi. Na druhou stranu jsem rád, že jsem poznal Liberec, kde všechno fungovalo perfektně. Zázemí, lidi kolem hokeje. Všechno super. Přesto mi trvalo dlouho, než jsem si zvyknul. To bylo ale tím, že jsem nechytal dobře a i tým na tom nebyl, tak jak by chtěl. Vybral jsem si ale tuhle cestu sám a určitě jí nelituji.

Pak jste odešel do Lahti mezi „Pelikány". Tam to bylo lepší?

Šel jsem tam hlavně za Radkem Smoleňákem, se kterým jsem hokejově vyrůstal a v pozdějším věku s ním už hrát nemohl. Pro mě to byla zase změna. Smlouvu jsem tam podepsal jen na čtrnáct dní, na šest zápasů a bylo to úplně něco jiného. Měl jsem klid, novináři se o mě nezajímali. Zase to byl ale tým, který byl na konci tabulky. Takže jsem šel z bláta do louže. Musím ale říci, že se mi ve Finsku hrozně líbilo, přestože tam byla tma celý den. Zázemí bylo opět super a stejně tak lidi kolem klubu. Za dobu, co jsem tam byl, se nám celkem i dařilo, takže z toho důvodu na Finsko nedám dopustit. Byla to pro mě opět nová zkušenost. Po ní jsem se ale rozhodl, že si dám celý prosinec volno a budu se připravovat doma. Navíc po nějakých deseti letech jsem strávil doma i Vánoce. Doma jsem strávil celý měsíc a čekal jsem, co bude.

Mezitím ale přišel listopadový turnaj reprezentace Karjala cup v Turku, kde jste se představil opět ve vynikajícím světle.

Tehdy si hlavně každý klepal na hlavu, že mě trenér Hadamczik vůbec s sebou vzal. Já ale věděl, že chytat můžu a že to umím, i když jsem na tom nebyl tak dobře, jak bych být měl. Jsem ale rád, že mi důvěru dal, mohl jsem tam jet a hlavně, že se nám celý turnaj povedl. Vyhráli jsme tam všechno a pomohlo to i mně. Po turnaji jsem šel do toho Finska. Po Finsku jsme jeli do Ruska a tam to zase žádná velká sláva nebyla, ale tak to někdy chodí.

Těsně po Vánocích padlo rozhodnutí o startu NHL. Nastal velký fofr. Hrací program byl hodně nahuštěný… Navíc jste šel do Winnipegu s novou vylepšenou smlouvou, na základě které se určitě změnilo i vaše postavení v klubu. Už jste nebyl brán, jako mladý kluk, který se pere o šanci, ale jako opora klubu, od které se očekává, že tým bude držet. Nebyl na tebe velký tlak?

Bylo to tak. Já byl ale hlavně rád, že se vůbec začalo a nekoukal jsem na to, jestli tam mám smlouvu na pět nebo kolik let. Výluka nebyla jednoduchá pro nikoho. Mně to tak ale vyhovovalo. Žádný tréninkový kemp nebyl. Za mořem jsem byl týden a začalo se hrát. Ze začátku mi taky trvalo, než jsem se do toho dostal. Pak už to bylo v pohodě. Že bych ale na sobě cítil nějaký větší tlak, to si nemyslím. Když jdete do zápasu, tak jej chcete vyhrát vždycky.

Přesto. Média, fanoušci, vedení… Ti všichni to probírat museli. V Kanadě je hokej velkým tématem.

Mám tu výhodu, že média nesleduji. Asi to určitě probírali, ale že by za mnou přišel někdo z klubu a řekl: Hele, máš smlouvu, tak musíš! Tak to ne. Takhle to tam nefunguje.

S Winnipegem ses nakonec i tvojí zásluhou dostal hodně blízko Stanley cupu. Ve hře jste byli do poslední chvíle. Mrzí vás moc, že jste se do něj nedostali?

Šest let chytám NHL a šest let jsem jel v půlce dubna domů. Samozřejmě jsme to chtěli zvládnout a bojovali jsme do posledního zápasu. Ale ruku na srdce. Pokud bychom se do Stanleyova poháru měli dostat na místo Ottawy nebo Rangers, tak by to bylo trochu nefér. Do play off se nedostane nikdo náhodou. A musím uznat, že se tam dostaly lepší týmy, než jsme byli letos mi.

Jak vůbec berou za mořem tu letošní sezonu? Berou ji jako plnohodnotnou?

Myslím, že ji berou za plnohodnotnou. Odehrálo se osmačtyřicet zápasů, což není vůbec málo. Při minulé výluce se ztratila sezóna celá. Fanoušci přijali NHL normálně za svou, tak jak tomu bylo dříve. Nikde jsem si nevšiml, že by někdo nadával, že byla výluka, i když pochopitelně nikdo rád nebyl.

Bude mí stejnou cenu i Stanley cup, pro tým, který jej získá?

To já netuším, protože jsem se do play off nedostal. Nevidím ale důvod, proč by jej měl někdo brát jinak. Naopak letošní sezóna byla náročnější, protože program zápasů byl skutečně nehuštěný. Takže třeba bude mít Stanley cup i vyšší cenu.

Stihli jste se ve Winnipegu pobavit o příští sezoně, co je potřeba udělat pro to, abyste se do play off už konečně dostali?

To je věc vedení. Já jsem se o to absolutně nezajímal ani to není moje věc. Už letos jsme se dostali do fáze trejdů, kdy jsme je mohli udělat, ale nakonec jsme zůstali snad jako jediný tým stejný. V tom okamžiku se mohla letošní sezóna zlomit. Myslím, že každému je jasné, že musíme posílit, abychom se do play off dostali. Doufám, že vedení pro to udělá maximum.

Předpokládáte, že jak se vrátíte po dovolené za moře, že tam najdete jiné spoluhráče?

Nemyslím, že bych tam našel jiné mužstvo, ale spoustě hráčů končily smlouvy a tak doufám, že smlouvy těch důležitých budou podepsány a přibude někdo nový, kdo týmu pomůže.

Z NHL jste rychle přeletěl do Evropy a i přes zmiňované zdravotní potíže jste byl opět oporou týmu. On ten světový šampionát byl letos z pohledu českého týmu nějaký zvláštní.

Zvláštní byl hlavně proto, že jsme nepřivezli medaili. Já ale byl rád, že jsem tam jel a že mi trenér Hadamczik dal důvěru. Tým byl podle mě dobrý, ale nepovedlo se nám přejít čtvrtfinále.

Na některé fanoušky působil tým jakoby bez jiskry, bez osobností, které měl třeba na šampionátech v Německu, kdy jste dokázali osud zlomit a třeba i na Slovensku, kdy jste předváděli skvělý hokej.

Nemyslím si, že by i letošnímu mužstvu chyběly opory. Znovu říkám, že jsme měli dobrý tým, ale bohužel si to nesedlo. Každý si to představoval jinak, pak se nepovedly nějaké zápasy a už se to nabalovalo, jak sněhová koule. Opak jsme viděli u Švýcarů. Vyšli jim úvodní zápasy a pak jeli na vlně. Znovu budu upřímný, pokud bychom Švýcary porazili, tak si nejsem jistý, jestli bychom si postup skutečně zasloužili. Myslím, že jsme si jej nezasloužili. Tak to někdy chodí. V roce 2010 jsme měli štěstí, teď jsme jej neměli.

I z roku 2010 je pověstná promluva v kabině, která trápící se mužstvo zvedla. Byla taková řeč v kabině i letos?

To ne, každý si řekl svoje. Já si ale nemyslím, že i na těch předchozích šampionátech by někdo nějak výrazně promlouval v kabině.

Za loňskou sezonou udělejme tlustou čáru a pojďme k tomu, co vás čeká v nejbližších dnech a týdnech. Podle toho, co říkáte, tak poprvé si ledovou plochu vyzkoušíte až 29. června v Uherském Hradišti.

Je to tak. To dám poprvé na sebe výstroj a postavím se do brány při benefici, ke které mě přivedl Karel Rachůnek. Letos to vypadá, že to bude ve velkém stylu a už teď si myslím, že to bude super. Je dobře, že se taková akce koná a moc se na ni těším. Pro mě to bude už čtvrtá slovácká benefice. Karel mě pozval už na tu první v roce 2009.

Fanoušci tady na Slovácku mají ještě v živé paměti zaplněný staroměstský Širůch a zápas Rachna týmu s Houslicemi. Tehdy zaznívali hlasy, že laťka už překonat asi nepůjde. Teď ale hovoříte o velkém stylu, takže myslíte, že čtvrtá benefice bude ještě lepší?

Já neříkám, že bude lepší, ale bude zase o něčem jiném. Budeme hrát hokej se Slovákama a ti se na to hodně chystají. Je skvělé, že si udělají čas a přijedou za námi. Hodně se na zápas a setkání s nimi těšíme my a jak znám program a sestavy, tak se určitě mohou těšit i diváci.

Letos jste asi moc času neměli, ale vzpomněli jste tuhle benefici za mořem třeba s někým ze Slováků?

Už vloni tady byl Andrej Sekera s Marcelem Hossou a když jsme se potkali za mořem se Sekym na ledě, tak jsme si oba řekli, jak se do Hradiště těšíme. Myslím, že kluci ze Slovenska byli z té loňské benefice hodně mile překvapení a i proto se sem chystají skutečně v reprezentativním složení. Já sice nemůžu mluvit za ostatní, ale já mám prostě tohle datum v hlavě zablokované pro Hradiště.

Ono to bude hokejové derby a je otázkou, zda se vůbec někdy podobně silné sestavy obou zemí na ledě vůbec potkaly v oficiálním zápase? Nebude ten zápas vyhrocený a nepůjde v něm o prestiž?

To je otázka. Já si ale myslím, že půjde vyloženě o exhibici. Všichni pojedeme do Hradiště s tím, že chceme pobavit lidi, zavzpomínat na kluky, kteří zahynuli v Jaroslavli a hlavně pomoci potřebným. Určitě si to budeme chtít všichni užít a ne se tady na ledě předhánět v tom, kdo koho porazí. Soupisky jsou našlapané a já můžu skutečně jen potvrdit, že kluci to vzali zrovna takhle.

Na co se mohou vůbec diváci těšit? Na hokejové umění a nebo spíše na zábavu?

Většina kluků bude asi poprvé na ledě, takže nějaký světový hokej se asi čekat nedá, nicméně všichni to mají v ruce a určitě budou chtít lidem ukázat, co dovedou. Myslím ale, že unikátní bude už vidět tolik hráčů pohromadě na ledové ploše. Kdo má rád hokej, tak by si to skutečně neměl nechat ujít.

Celá benefice vyvrcholí vždy dražebním večerem. Co máte do dražby letos připraveno ty?

Ještě jsem o tom nepřemýšlel. Buď to bude nějaký dres a nebo část výstroje. Myslím ale, že každý z kluků něco dá a překoná se částka, která se vybrala minulý rok.

Ta se ale zastavila na třech milionech! Opravdu si myslíte, že by mohla být překonána?

Vloni to bylo naprosto fantastické a nikdo to nečekal. Samozřejmě čím víc, tím líp a jde to vždy na super věc. Vezmi si jenom auto, které dostali na Velehradě. Uvidíme letos. Letos tady bude více kluků a tak proč by se nemohla vybrat větší částka. Výborná bude ale každá koruna.

Vy si ale program na Slovácku protáhneš ještě o týden, kdy budete mít v Uherském Hradišti hokejovou školu. Jak jsi vůbec přišel na nápad, začít pořádat hokejový kemp?

O hokejové škole jsem přemýšlel delší dobu. Jenom jsem nevěděl, že se do ní pustím tak brzo. Několik jsem jich absolvoval, když jsem s hokejem začínal a pár jsem jich navštívil jako host i nyní. Neříkám, že to jinde dělají špatně a neříkám taky, že mám patent na rozum. Na druhou stranu ale mám představu, co bych chtěl malým hokejistům ukázat a jak je i něco naučit. Myšlenka hokejových, ale i fotbalových škol o prázdninách je výborný nápad. Tak proč ji nezkusit. Teď ji děláme první rok a uvidíme, jak dopadne.

S hokejovými školami se ale roztrhl pytel a je určitě těžké, zaujmout děti něčím novým.

To je možné, ale já mám v hlavě skutečně představu, co dětem říci a jak je to na ledě naučit. Hokej dělám celý život a snad mohu říci, že jsem to někam dotáhl a mám s ním nějaké zkušenosti. Navíc si svoji cestu ještě dobře pamatuji a vždycky jsem nad ní i přemýšlel. Proto si myslím, že malým klukům mám co říci a že si z té hokejové školy určitě pro svůj hokejový život něco odnesou.

Říkáte, že je to chceš naučit na ledě. To budeš celý týden s nimi na ledě ve výstroji?

No ve výstroji asi ne, to bych nedal, ale na ledě s nimi chci být určitě. Ta škola ale nebude jenom o mě. Máme tým kvalitních trenérů jak pro hokej, tak třeba pro suchou přípravu. Animační tým, ve kterém máme zdravotníky a pedagogy bude zase vytvářet potřebné zázemí všem účastníkům. Na přípravě školy jsem se podílel sice přes oceán a hlavně jsem věci spíše konzultoval, ale teď jsem se na plán školy podíval podrobněji a musím říci, že je připravená dobře.

Vy jste jsi gólman, takže vaše škola bude ryze gólmanská?

Ne, to ani nejde. I gólmani potřebují střelce. Otevřená všem ale není jen z tohoto důvodu. Dělám ji s dalšími kamarády a třeba obránce bude mít na starosti Radim Bičánek, který toho má na ledě už dost za sebou a útočníky Láďa Kohn, který je na tom podobně jako Radim. Navíc jsem domluvený s řadou kluků, že za námi do Hradiště přijedou a nebo zůstanou po benefici.

Kteří to budou?

Stačí se podívat na soupisky benefice. Samozřejmě, že mezi nimi nebudou chybět „moji mladí Kladeňáci", na které musím vždycky dávat pozor (smích). Tzn. Kuba Voráček, Michal Frolík (pokud nebude slavit se Stanley cupem) a Jirka Tlustý. Chybět ale nebudou ani další.

Kdy přesně škola začne?

Začíná vlastně beneficí, takže 29. června no a víc najdete na www.ondrejpavelec.eu.

Autor: Petr Kempný