Dělí je od sebe přesně týden a rok. Mladší Ščotka díky své výkonnosti nakukoval o patro výše, společně s Pokorným často tvořili jednu partu. „Bylo to přibližně od třetí třídy až do dorostu. Čtyři roky jsme se navíc potkávali na základní škole,“ líčí další odchovanec vsetínského hokeje.

V hokejové kabině se nepotkali již dlouhých 13 let. Ščotku si přesto stále velmi dobře vybavuje. „Vzpomínám na něj jenom v dobrém, dodnes se nezměnil, je to stejný kluk. A speciální člověk,“ vyhrkne ze sebe a ihned vysvětluje.

Obránce Jan Ščotka (třetí zleva) si na svou šanci musel počkat, nakonec však naskočil do finále.
Hrdý otec Ščotka o rychlém příjezdu i zájmu turistů: Bylo to hodně dojemné

„Nikdy si z ničeho nedělal hlavu. Možná právě toto ho vystřelilo tam, kde je. Když se prohrálo, tak se prohrálo. Byl to flegmatik, náladu nezměnil. Do hokejové kabiny je to však ideální člověk, určitě její tmelič. Jestli byl raubíř? Trošku ano, občas to tak vypadalo, na ledě si někdy dělal, co chtěl. Jako obránce ovšem vyčníval, byl vážně super. Nakonec to z nás dotáhl nejdále!“

Naposledy se viděli před dvěma lety na Stoupa Cupu. O známějším hokejistovi má stále přehled. „Jeho kariéru sleduju, když má úspěch, napíšu mu, pogratuluju. Moc v kontaktu ale nejsme,“ přiznává.

Bývalý útočník brněnské Komety si na Jana Ščotku vzpomněl také během nedávno skončeného šampionátu. I kvůli tomu, že se na soupisku dostal až těsně před finále. „Vybavuji si jeden mládežnický reprezentační turnaj v Kanadě. Po prvním zápase se zranil, s nadsázkou měl jednodenní výlet. Teď odehrál jedno utkání a hned byl mistr,“ culí se. „Když jsem si přečetl, že bude hrát finále, tak jsem nároďáku přál ještě dvakrát tolik!“

Jan Ščotka si před dvěma lety květnu zahrál na svém premiérovém světovém šampionátu. Včera spolehlivým výkonem a prvním utkáním na turnaji pomohl českému národnímu týmu ke zlatu!
Pardubice, Kometa i Finsko. Jaká je kariéra šampiona Ščotky?

Kdo mohl, ten si nedělní finále proti Švýcarsku nenechal ujít. Nejinak tomu bylo u rodáka ze Vsetína. „Přijel jsem z práce, další den jsem šel znovu. Finále jsme s manželkou sledovali doma v poklidu. Na vítězství i padla slivovička,“ připouští s úsměvem na rtu.

Příběh těchto dvou borců byl na začátku hodně podobný – na konci mládeže na Valašsku se vydali do extraligových klubů s vidinou postupu do áčka. Oba navíc úspěšně působili v reprezentačních výběrech. Zatímco Janu Ščotkovi to vyšlo, Dominik Pokorný mezi dospělými odehrál jen 58 zápasů v I. lize. „V mládeži jsem určitě měl ambice, někdy okolo dvacítek se to zlomilo,“ ohlíží se starší z hráčů za klíčovými okamžiky své kariéry.

„Nastupoval jsem za juniorku Brna, do A-týmu extraligy jsem však nedostal pozvánku, věděl jsem, že se mnou nepočítá. S ostatními kluky jsme pak jezdili do Třebíče,“ poukazuje na střídavé starty ve druhé nejvyšší soutěži. V juniorce Komety přitom celkově v 75 utkáních nastřílel 32 gólů, na 37 přihrál.

Masíroval Pastrňáka
Hlavní hvězdou českých luhů a hájů je nyní David Pastrňák. Jeden z nejlepších hráčů NHL je o pouhých pět dní starší než Jan Ščotka. „Jsou to podobné povahy, Pasta je taky flegmatik. Skrze jeho rozhovory a vyjádření soudím, že se nezměnil, působí pořád stejně,“ vyzdvihuje Dominik Pokorný hokejovou megastar.

Sám se s havířovským rodákem zná osobně, v mládeži národního týmu spolu absolvovali několik turnajů. „Poznali jsme se na repre, odehráli jsme spolu MS do 18 let. Jelikož jsem byl v Praze na masérské škole, tak došel za mnou, jestli ho nemůžu namasírovat,“ vzpomíná Pokorný, který na Pastrňáka narazil už při hokejbale. 

Jak připouští, postupně to šlo dolů, měl jiné priority, hlavu nastavenou jinak. Před sezonou 2016/2017 se vrátil do Vsetína, kde si poprvé zahrál v tamním A-týmu. V postupové sezoně do první ligy byl důležitým článkem mančaftu, ve 49 zápasech vstřelil 21 gólů, připsal si 18 asistencí. „V první lize jsem pak odehrál polovinu utkání, pendloval jsem mezi Vsetínem a Valmezem. Mysleli to dobře, chtěli, ať se vyhraju. Tehdy jsem to však viděl jinak, myslel jsem na první ligu,“ říká na rovinu.

Nedávno 29letý útočník uplynulých šest sezon odehrál ve II. lize. Dobře ví, že na vrcholnou úroveň to už s největší pravděpodobností nikdy nebude. „Přestěhovali jsme se do Olomouce, dojížděl jsem do Šumperku, poslední dvě sezony jsem nastupoval ve Valmezu. S manželkou plánujeme budoucnost, nedovedu si představit, že bych hokej ještě skloubil s první ligou. To bych už nedával,“ dodává Dominik Pokorný, jenž pracuje v distribučním centru v Kauflandu.