„Kluby na Moravě však víceméně už měly uzavřené kádry, čekaly na jednoho dva hráče. Navíc jsem měl i rozjednanou nějakou práci,“ nastínil pracovitý útočník.

Jaké byly další důvody vašeho konce?
Prioritou pro mě vždy byl Vsetín, naše cesty se však rozešly. Hledal jsem angažmá v dojezdové vzdálenosti, což se mi nepodařilo, žádná nabídka nepřišla. Mám dvě dcery, samotnému bez rodiny se mi nikam nechtělo. Byl jsem rozhodnutý, že aktivní kariéru ukončím.

Stále je vám teprve 31 let, někteří hráči zažívají vrchol kariéry. Není ještě brzy končit?
Dlouho jsem o tom přemýšlel, člověk musí myslet i na budoucnost. Smlouvu jsem vždy měl na rok, pořád jsem tak uvažoval nad tím, co ta další sezona. Teď už klub neměl zájem. Konec by stejně jednou přišel, ať už teď, nebo za tři čtyři roky.

Nechtěl jste hrát ani ve II. lize?
Problém by to asi nebyl. Vsetín mi nabídl, že bych mohl jít hrát do Valmezu a přitom pracovat. A že když bude zájem, tak si mě stáhne. S tím jsem ale nesouhlasil, dobře vím, co II. liga obnáší, kombinovat to s prací je hodně náročné. Nechtěl jsem šidit rodinu.

David Vítek.
Kdyby testy stály 2 tisíce, asi bychom nepřispívali, přiznává Vítek

Jste rodákem ze Vsetína, odchovancem klubu, v A-týmu jste absolvoval 14 sezon. Trápilo vás, že vám to klub oznámil až květnu?
Upřímně mě trochu mrzelo a zklamalo, že mi to neoznámili dříve, klidně mi to mohli říct už během finále se Zlínem. Od hlavního trenéra a sportovního manažera jsem to však dozvěděl právě až v květnu. Čtyři měsíce o tom nikde ani neinformoval. Za klub jsem přitom hrál od 4 do 31 let.

V loňské sezoně jste za Vsetín odehrál jen 23 zápasů. Jak se tento ročník mohl projevit na vašem konci v klubu?
Sezona nebyla extra dobrá, paběrkoval jsem jako 12. a 13. útočník. Když hráč necítí důvěru, je to těžké, musí mít pohodu na hokejce. Když jsem neměl takový ice-time, tak mě klub poslal na pár zápasů do Valašského Meziříčí. V jednom utkání jsem si však zlomil kotník.

Za Vsetín jste vstřelil 96 gólů, ke „stovkařům“ vám chybí čtyři branky. Štve vás to?
Toto vůbec neřeším. Nikdy jsem neřešil individuální statistiky, vždy mi šlo o týmový úspěch. To pak rozhodovalo o sezoně. Na Vsetíně jsem zažil krásné roky, kvůli horšímu roku a půl tím nemůžu zahazovat předchozí dvanáct a půl let.

Čtrnáct sezon v jednom klubu působí neuvěřitelně. U A-týmu jste navíc začínal, když Vsetín byl průměrným mančaftem II. ligy…
Velký podíl na tom má Dan Tobola a Radim Tesařík, oba pro klub odvedli výbornou práci. Když jsme postupovali z II. ligy, tak to nabralo jiné obrátky, trénovali nás pan Dopita (Jiří Dopita) a asistent Luboš Jenáček. Předtím jsme ještě pracovali, pak už z nás byli profíci, trénovali jsme ráno. Tzv. jsme čichli k tomu, že nemusíme do práce, dělali jsme, co nás baví. Jelikož jsem nebyl žádný hokejový talent, tak jsem si musel přidávat, abych se udržel v týmu. Diváci navíc berou hokej na Vsetíně jako sport číslo jedna. Když jsem měl možnost podepsat, tak jsem neváhal ani vteřinu. Byl jsem doma.

Radim Tesařík, sportovní manažer VHK ROBE Vsetín:
„Trenéři si vyhodnotili minulou sezonu a stavěli mančaft pro tu následující. Při skládání týmu nám řekli, že s Davidem už nepočítají, stoprocentně je to jejich volba. Že jsme to Davidovi neoznámili dříve než v květnu? Nevěděli jsme, kdo bude trénovat, nebylo tak jasné, kdo bude sestavovat tým pro novou sezonu.“ (Vsetín informoval o setrvání Jiřího Weintritta na konci dubna – pozn. red.)

Měl jste za vaši kariéru nabídky z jiných klubů?
Nikdy jsem to neřešil, žádné angažmá jsem si ani hledat nechtěl. Když pak byly po sezoně závěrečné pohovory, tak jsem vždy chtěl podepsat. Na Vsetíně mě to bavilo, vážil jsem si toho, že tady můžu hrát. Navíc jsme měli Lapač, kde bylo vyprodáno už ve II. lize proti Frýdku nebo Přerovu. Fanoušci byli velkým hnacím motorem.

S fanoušky jste se rozloučil v polovině září proti Slavii. Jak jste si tento den užil?
Šel jsem tam právě kvůli fanouškům, kterým jsem přišel poděkovat. Na tribunách odstáli vážně hodně zápasů, zasloužili si to. S klubem jsou hodně spjati. Vsetínu pořád fandím a mám tam pořád pár kamarádů, se kterými jsem hrával.

Fanoušci vám i připravili děkovný transparent…
To je právě Vsetín! Jde vidět, jak si váží hráči, poděkují jim. Přitom na to měli jen tři dny. Jsou vážně super!

Byl jste při vhazování buly nervózní?
Šlo to stranou, byl jsem v pohodě. Vzal jsem s sebou dceru, užili jsme si to. Slza však neukápla. Jsem za to i rád. (úsměv)

Jaká bude vaše další budoucnost?
U hokeje zůstávat nebudu, řeším jednu práci mimo něj.