„Nebývám často nemocný, chřipku jsem měl snad třikrát v životě. Za mě covid klasická chřipka není. Týden jsem se nemohl zbavit teplot, nejhorší byl asi kašel. Člověka to furt nadrapovalo. Sedm dní jsem ležel, dalo se to přežít, ale úplně zadarmo to nebylo,“ popisuje Vlach průběh nemoci pro oficiální webové stránky Valachů.

Lenka Glücková (první zprava) v loňském ročníku odehrála 46 zápasů ve dvouhře, přičemž dosáhla na 41 výher.
Stolní tenistka Glücková: Vsetín dotáhla k postupu, blýskla se unikátní sérií

Situace byla pro Romana Vlacha o to komplikovanější, že pozitivní testy vyšly také manželce a dceři.

„Přehrávali jsme si dceru z jednoho na druhého. Měla totiž nemoc bez příznaků a řádila, chtěla být venku. Nemohli jsme s ní být v bytě, tak jsme odjeli na chatu. Když to později šlo, vyrazili jsme na krátkou zdravotní procházku kousek do přírody, kde nebylo ani živáčka. Ušli jsme pár kroků a byli unavení, takže to žádné velké chození nebylo, ale aspoň něco,“ přibližuje 31letý borec, který v šesti letošních zápasech Chance ligy vstřelil dvě branky a na jednu přihrál.

Návrat po karanténě tak pro vsetínského forvarda nebyl úplně jednoduchý.

„Nejprve jsem se cítil, jako kdybych začínal s tréninkem nanovo. Od pondělí (19.10. - pozn. red.) jsme to znovu nahodili, už je to dobré. Začátky byly náročnější, hlavně středa pro mě byla výživná, protože jsem byl po nemoci. Ale už se cítím daleko lépe,“ uklidňuje fanoušky jeden z nejzkušenějších hráčů týmů.

Bolí mě i nohy z dřepů

Momentální situaci hodně přirovnává k tomu, jak se nejednou cítil před zahájením letní přípravy.

„Evidentně nějaká svalová paměť tam je, u mě osobně to za týden naběhlo zpátky, i když mě třeba bolí nohy z dřepů. Takže jako klasická letní příprava, kde jsou trochu bolestivé začátky, ale pak se to srovná,“ věří bývalý hráč Zlína, Třince nebo Olomouce.

Dění okolo koronaviru v současné době hýbe celou Českou republikou, nevyjímaje vsetínské hokejové kabiny.

„To téma je všudypřítomné. Člověk otevře noviny a řeší se tam koronavirus. Nedá se to moc nevnímat. V týmu se ale bavíme spíše o tom, kdy už to celé zase začne. Když to řeknu blbě, nemoc máme za sebou a věřím, že budeme v klidu. A zajímáme se o to, kdy nás už pustí na led,“ připomněl Vlach skutečnost, že hokejisté nemůžou využívat haly a trénovat pouze ve venkovních prostorech.

Pod vedením hlavního kouče Vsetína Jana Srdínka a jeho asistenta Luboše Jenáčka tak dostávají příležitost také ostatní sporty – fotbal či basketbal.

„Myslím, že jsem v obou sportech takový průměrný, nijak nevyčnívám. Zároveň snad nijak nezaostávám. Mě to baví, s klukama se pohecujeme, o tom to asi je. Jsou lepší fotbalisti než já, ale i horší, zařadil bych se snad k lepšímu průměru. Stoprocentně je to lepší, než běhání do kopců,“ zmiňuje neoblíbenou část řady profesionálních sportovců.

Dcera mi udržuje pozitivní mysl

Roman Vlach, jenž v klubu působí od konce ledna letošního roku, přípravu v letním období měl komplikovanější vinou zranění.

„Blbě se to sešlo, třetí den letní přípravy jsem si utrhl sval v lýtku. Pak se mi to obnovilo podruhé,“ vzpomíná na neveselé chvíle.

„Momentálně je to v pohodě, po startu soutěže mě to na ledě nijak nelimitovalo. Místo běhání se ale snažím zařadit jízdu na kole a uzpůsobil jsem si i další věci. Nechci riskovat, že bych si to znovu urval, než začne znovu led, a pak zase několik dalších týdnů musel čekat,“ uvědomuje si dobře Vlach.

Ačkoliv současná chvíle přináší negativní momenty, zkušený útočník se je snaží co nejvíce rozptýlit – mimo jiné s rodinou.

„Dcera mi udržuje pozitivní mysl. Přijdu domů a nemyslím na nějakou pandemii. I manželce říkám, ať už to nečte. Samozřejmě člověk to téma vnímá, protože je všude kolem. Nejsem nějaký odpůrce roušek, všichni vidíme, že se nemocnice plní. To při běžných chřipkách nebývalo. Snažím se v tom ale nebýt ponořený, být doma s dcerou a ta mi případné myšlenky na aktuální situaci odvede velice rychle,“ dodává.