„Jsem nadšený, že kluci chtějí naplno pracovat pro náš klub,“ pochvaloval si Valášek.

Jak se vám to povedlo?

První věc je, že jsme zveřejnění informace oddalovali záměrně. Řekli jsme si, že si nejprve musíme udělat pořádek mezi sebou a najít společnou řeč a udělat nějakou práci. Teprve z ní bude nějaký PR. Nikoliv naopak. Nerad slyším slovo legendy, jsou to kluci jako každí jiní, kteří dosáhli ve svém sportu a mají dětem co dát.

Takže už nějaký týden společně spolupracujete?

Ne, měsíc. Minulou sezonu jsem s nimi v nějakém kontaktu byl. Říkali jsme si, jaké jsou struktury, jak je práce nastavená. Hledali jsme společný směr.

Vedení klubu se je snažilo dostat k prvnímu týmu, vy jste je zapojili do mládeže. To je jiná náplň?

To je úplně jiná kapitola. Kluci se chtějí angažovat v mládeži, protože ji vidí jako velmi perspektivní věc. Sami v klubu vyrostli, dosáhli výsledků a vidí, jak klub funguje na vlastních odchovancích a že výjimečně talentovaných v posledních letech nemáme zase tolik. Společně to chceme změnit. Prostřednictvím práce s mládeží najít kulturu, aby se s ní ztotožňoval každý.

Všichni tři dostali pozice asistentů v různých věkových kategoriích. Co si od nich slibujete?

Vzal bych to trochu zeširoka. Minulý rok jsme pracovali ve trojici. Nejsem typ manažera, co direktivně rozdává úkoly. Chci slyšet i názory druhých. Náš realizační tým jsme rozšířili o další tři, takže pracujeme v šestici, jak bychom si představovali, že klub půjde dál. Teď bude následovat další krok. Najít společnou řeč se všemi trenéry v klubu, abychom vystupovali jednotně a nedělali zmatek v hlavách hráčů – dětí a rodičů, že si každý trenér dělá po svém. Formulace, že chceme sjednotit metodiku, asi nemá cenu, ale chceme všichni táhnout za jeden provaz.

Podstatou je zlepšit mládežnický hokej ve Zlíně a tohle bylo jedno z řešení, že své zkušenosti předají dětem?

Je to tak, ale není to jen o tom, že kluci jen hráli a vyhrávali tituly, reprezentovali nás a dělali dobré jméno klubu jako hráči. Oni mají už výsledky i po skončení kariéry. Konkrétně znám práci Petra Čajánka v pohybových aktivitách pro děti, které dělal na soukromé bázi. Ať už na ledě spolupracoval s nějakými odborníky z Kanady a také co dělal soukromě na Mladcové.

Chcete využít jeho zkušenosti?

Rozhodně. Znám i odezvu děti, jak to dělá a přišlo mi to v dnešní době správné. Pyšníme se sice úspěchy z dob minulých, ale trošku jsme zapomněli, že vyrostla jiná generace a musíme s nimi komunikovat úplně jinak, než to bylo dřív. Musíme se pochopit, to znamená mluvit jejich řečí.

Zaslechli jsme i spekulace, že ve Zlíně má v horizontu let vyrůst další zimní stadion. Je již nějaký projekt vzniku konkurenčního mládežnického klubu. Je to reakce na konkurenční prostředí, které zde bude vytvořené?

Konkurenci akceptujeme. Říkáme i rodičům, že existuje spousta programů, nemáme recept na pravdu. My jsme jen o nějaké cestě přesvědčeni a chceme ji v klubu dělat. Pokud rodič nebo hráč uzná za vhodné svěřit své dítě jinému konkurenčnímu klubu, nebo programu, je to jeho rozhodnutí. My rozhodně netvrdíme, že je špatné. Každý si svou cestu musí najít sám. Rozhodně se nepřipravujeme na konkurenční prostředí ve Zlíně.

Kdy očekáváte první plody této nastaveného směru? Jak dlouho můžeme čekat, že se vaše práce projeví?

Otázka je, co jsou plody. Určitě si někdo představuje hráče NHL i spousty našich mladých, co budou hrát extraligu. Představíte si i tituly juniorů a podobně. To je pěkné, my bychom je i chtěli, ale nejde mávnout proutkem a sbírat tituly. Plody by měl vidět rodič, hráč i okolí ode dneška každý den. Když rodič svěří dítě do klubu, musí vidět, že o jeho dítě má zájem na jeho rozvoji. Nejen hokejovém a pohybovém, ale vůbec osobnostním. My nemůžeme upřednostnit úspěch jedné kategorie, aby získala titul v deváté třídě nad to, že někoho zničíme tělesně nebo psychicky. Dnes jsou v republice bohatší kluby, které mají možnosti si hráče skutečně koupit, ať už do prvního mužstva nebo do juniorských. Dnes se vybírají i sedmé, osmé a deváté třídy, protože kvalitních hráčů v Česku není. Nebudeme slibovat, že do pěti let někoho vychováme. To už tady bylo. Chceme pracovat každý den poctivě, a jestli z toho vyjde někdy top hráč, to bude úplně super. Jestli z toho vyjde většina hráčů použitelných pro naši společnost ve firmách, nebo v našem klubu jako noví trenéři, to bude úspěch.

Například v akademie Salsburku vychovává hokejisty i fotbalisty. Nechtěl bych to srovnávat, ale je něco podobného vaším snem, aby podobná sportovní „továrna“ vznikla ve Zlíně?

To je těžká otázka. Spíš předpokládáme, že finanční prostředky tady nikdy nebudou takové, jako jinde. Proto my musíme sázet na to, že dostaneme k našemu sportu co nejvíce dětí, abychom měli výběr a byla návaznost mezi kategoriemi. Teď bohužel není.