„My tahle utkání máme vyhrávat o patnáct gólů. Mají si všichni zahrát a máme z toho mít radost. Takhle jsme jen všichni naštvaní, je to utrápené a o ničem,“ neskrýval po zápase rozladění jeden z nejzkušenějších zuberských hráčů Tomáš Mičkal, který byl nejlepším střelcem utkání.

Všech svých sedm zásahů zaznamenal v prvním poločase, ve kterém se tak postaral o rovnou polovinu branek svého týmu.

„Kluci, kteří v Hranicích trénují třeba dvakrát týdně, dokážou některé naše hráče na hřišti převýšit. To nechápu,“ pokračovalo naštvaně levé křídlo Zubří.

Sobotní výkon měl od ideálu daleko, souhlasíte?

Hrůza, děs, bída, špatné, nevím co víc k tomu říct. Máme videa, trénujeme, připravujeme se a pak přijde zápas a někteří jak kdyby hráli proti Hranicím za trest. Nedokážou se vyhecovat na extraligový zápas. Přitom kromě nás asi třech starých to jsou samí mladí kluci, kteří by se měli chtít ukázat a kdy jindy než v takovém zápase? To je pro mě největší zklamání. Jestli je to mentální nastavení v hlavě, že se na ten zápas nedokážou vyhecovat. Nevím.

Extraligoví házenkáři Zubří (v zeleném) v sobotním 10. kole splnili roli favorita a nakonec přetlačili Hranice 28:23.
OBRAZEM: Povinná výhra Zubřanů. K bodům se však házenkáři protrápili

Co s tím udělat?

Kdybych to věděl, tak to řeknu. Hlavu neovlivní nikdo, ani trenér. My můžeme trénovat, nějakým způsobem nás trenér připravuje, ale na hřišti jsme my hráči a to co tam uděláme, neovlivní nikdo. Je paradox, že na tréninku hrajeme nějakou pohybovou hru, která je zaměřená na přerušování a kontakty a my jsme si tam schopni rozbít hubu. Skáčeme po balonech jak blázni. Přijde zápas, máme odražený míč, který jde mezi dvěma našimi hráči a ani jeden se k němu ani nezohne. Nevím, kde je tady problém.

Vám osobně se v utkání dařilo. Je to náplast?

Při vší úctě k soupeři to dnes byly Hranice, kde to stačilo. V dalších zápasech můžu dát za poločas deset gólů, ale bude to k ničemu. Je to na pováženou, že já v pětatřiceti letech dokážu běhat třicet minut a mladí kluci to nedokážou, tak nevím v čem to je.

V Hranicích jste řadu let působil, měl jste proti nim speciální motivaci?

To už ani ne, znám se tam jen s jejich trenérem Radimem Brožem. Jinak v tom mančaftu už není nikdo, s kým jsem tehdy hrál. Teď jsem se trápil, na začátku sezony jsem měl pořád nějaké zranění. Potřebuju se dostat do svojí pohody a formy. Jsem strašně rád, že mi to dneska tak nějak vyšlo. Člověk potřebuje získat jistotu ve střelbě a ve všem. Dnes ok, ale je třeba to potvrzovat dál.

Do druhé půle jste už nezasáhl, bylo to vinou těch zranění?

Ani ne, bylo to spíš rozhodnutí trenéra. Už před zápasem říkal, že chce, ať rotujeme. Tady v těch zápasech by měl dostat prostor každý, takže úplně v pohodě. Po zdravotní stránce je to u mě už hratelné.

Nyní vás čeká reprezentační pauza, přijde vhod?

Stoprocentně. My potřebujeme těch čtrnáct dní využít, dobře potrénovat a zvednout hlavy. Dát se psychicky do pohody, protože program do Vánoc je pro nás dá se říct klíčový. Jestli nezvládneme důležité zápasy s Frýdkem, Veselím a Jičínem, tak budeme mít obrovský problém. Musíme ty zápasy zvládnout, ať jdeme do vánoční pauzy třeba ze šestého místa. Na jaře se to už strašně špatně honí. Doufejme, že se pak kluci uzdraví a na jaře budeme kompletní. Hra pak bude vypadat jinak.

Kolik budete mít dní volna?

Příští týden trénujeme myslím každý den kromě pátku. A další týden už je standartní režim, protože v sobotu jedeme do Lovosic. Uteče to jako voda, ale já raději hraju, než trénuju (úsměv).

Máte už plány na volný čas?

Asi ten víkend strávíme v rodinném kruhu. Možná pojedeme na chalupu, hlavně si oddychnout od házené. Přijít na jiné myšlenky, vynahradit to doma malému a manželce. A další týden do toho zase šlápnout a jet do Lovosic porvat se o body. Taková výhra by nás mohla nakopnout, jen nesmíme předvést to, co dneska.

DAVID JANOŠEK