„Domlouval jsem se s trenérem, jestli se na střídačku vlezu. Že bych rád naposledy oblékl dres, vyběhl na hřiště a užil si děkovačku s fanoušky. Jsem rád, že mi to bylo umožněno, i když jsem nakonec nehrál,“ říká 22letý Matěj Havran, který ještě stihl doléčit zranění, aby se v květnu přidal k české reprezentaci.

A v ní si dojem z letošní sezony značně vylepšil. V nedělní barážové odvetě o mistrovství světa Češi porazili Rumunsko 29:20 a zahrají si mezi světovou elitou. Z postupu se radoval i zaplněný brněnský stadion.

„Upřímně jsem z toho měl trochu obavy, protože je to velká hala a hokejové hřiště je i širší. Bál jsem se ticha, ale úplně mě to vyvedlo z omylu. Moc jsme se na hřišti neslyšeli,“ užíval si atmosféru mladý reprezentant.

Po deseti letech míříte na mistrovství světa. Jaký je to pocit?

Já osobně to nevnímám, že je to po deseti letech, protože jsem nováček v mužské reprezentaci. Vyhrát je samozřejmě krásný pocit a je jedno, jestli je to v lize, nebo v reprezentaci. Takovou kulisu ale vytvoří jen reprezentace, ta hala byla neuvěřitelná. Tomáš Mrkva burcoval fanoušky svými zákroky, bylo to úžasné.

Bylo pro celou sérii rozhodující dorovnání skóre v prvním zápase?

Určitě jsme díky tomu byli klidnější před nedělním soubojem. Nedokážu si představit, jaké by to bylo, kdybychom šli do utkání za stavu mínus sedm. Byli bychom pod tlakem a Rumuni by do toho nastoupili s ještě větším úsilím. Nevzdali by se tak rychle, jak se podle mě vzdali dnes.

Usnadnili vám to?

Doma se hraje vždycky jinak, než venku. To, že jsme u nich prohrávali i o sedm branek, úplně nevypovídalo o kvalitách obou družstev. Dnes jsme vyhráli způsobem start cíl, což je ideální situace. Měli jsme tam hluchou pasáž, ale Tomáš Mrkva nás neuvěřitelně podržel. Mohli jsme si dovolit ztratit pár míčů, nebo neproměnit pár šancí.

V Zubří jste sezonu zakončili na osmém místě, smutné loučení?

Je to zklamání z toho výsledku. Play-off jsme sice udělali, to byl dílčí cíl, ale můj osobní cíl bylo semifinále a tam jsme se nedostali. Takže neúspěch.

Přestupujete do maďarského klubu Tatabanya. Už pilujete jazyk?

Mám to štěstí, že v týmu je zahraniční trenér a plno zahraničních hráčů, takže tam bude fungovat angličtina. Mám vyzkoušené z reprezentace, že mi nedělá problém. Jestli tam pak od kluků pochytím nějaká maďarská slovíčka, tak jenom dobře.

Jaké další varianty přestupu jste zvažoval?

Byly tam i jiné možnosti, ale velice jsem je nerozvíjel. Spíš mě zaujala tady ta příležitost, takže jsem s nimi ihned navázal kontakt přes svého agenta a ta domluva šla rychle.

Čím vás maďarský klub zaujal?

Je to docela blízko domů. Je to moje první zahraniční angažmá, takže i nad tímhle jsem přemýšlel. Mají tam novou supermoderní arénu, takové podmínky jsem ještě neviděl. Zároveň je to tým z vrchních příček kvalitní ligy a hrají i Evropskou ligu. Byla to jednoduchá volba.

Vloni odešel ze Zubří do Maďarska i váš bývalý spoluhráč David Mazurek, byl jste s ním v kontaktu?

S ním ne, ale bavil jsem se se Standou Kašpárkem, který v Maďarsku dlouho hrál a má větší zkušenosti. Měl jen ty nejlepší dojmy.

Berete to jako přestupovou stanici k nejvyšší házené? Máme vysněné angažmá?

Můj házenkářský sen byl se podívat do zahraničí. Respektive jsem měl postupné cíle. Zahrát si extraligu, zahrát si v reprezentaci, dostat se do zahraničí. Tak nějak se mi všechno daří a upřímně teď nějaký další sen vyloženě nemám. Vůbec totiž netuším, jestli se mi to tam bude líbit (úsměv). Jestli budu spokojený s tím být mimo domov a hrát jen házenou a nemít nic jiného. Chci to vyzkoušet.

Už víte, jakou budete mít v novém týmu roli?

Tatabanya měnila v polovině sezony trenéra. Byl jsem s ním nedávno v kontaktu. Bavili jsme se o všem možném, ale mou roli jsme neřešili. Věřím, že dostanu šanci se ukázat a že ji chytím, jak se říká za pačesy.

Když se zpětně ohlédnete, byl to dobrý krok odejít brzy ze Vsetína do Zubří a házenkářsky se rozvíjet?

To už je hodně dávno (úsměv). Do Zubří jsem jezdil už od mladších žáků. Ani chvilku jsem nepřemýšlel nad tím, že bych udělal chybu. Jsem v Rožnově potažmo v Zubří téměř jako doma, a ti lidi mě v podstatě považují za vlastního.

Na příští sezonu se po kariérách v zahraničí vrací do Zubří odchovanci Hrstka a Šlachta. Půjdete v budoucnu v jejich šlépějích?

Nedokážu odpovědět na takovou otázku. V životě sportovce jeden nikdy neví. Ono zranění může ukončit kariéru velice rychle, takže bych si nerad vysníval, že se do Zubří jednou vrátím, a potom byl zklamaný, kdyby to nevyšlo.

(dj)