„Můj agent byl v kontaktu s vedením Zubří, které chtělo přivést hráče ze zahraničí. Zalíbil jsem se a byl tu i na testování. Pak jsme se domluvili na smlouvě,“ popisuje 22letý Djurovič, který do valašského klubu přišel z HC Struga Macedonia, z vloni desátého týmu šestnáctičlenné severomakedonské ligy.

„Šel jsem do Strugy hlavně kvůli kvalitě makedonské ligy. Byla to skvělá zkušenost hrát proti týmům jako je Vardar, Eurofarm Pelister nebo Alkaloid,“ dodává mládežnický reprezentant Černé Hory, který v Zubří podepsal dvouletý kontrakt.

Jaké další možnosti přestupu jste zvažoval?

Měl jsem spoustu nabídek z Makedonie, Srbska, Bosny a Hercegoviny a také jednu z maďarské ligy. Nakonec jsem se ale rozhodl pro Zubří kvůli lásce a vášni fanoušků ke klubu a k házené a také kvůli oddanosti vedení klubu a trenérů. Nejdůležitější pak pro mě byla zkušenost s hlavním trenérem Peterem Dávidem a jeho přístup k hráčům.

Jaká byla vaše reakce, když jste se dozvěděl o možnosti jít do Česka?

Moc jsem toho o české lize nevěděl, takže jsem hned zabrouzdal na internet. Pak mě ta možnost začala lákat víc a víc. Česko je známé svou historií a památkami. A samozřejmě pivem, které je nejlepší na světě.

Nepřekvapilo vás, když jste se pak dostal do malého města na Valašsku?

Je pravda, že většina měst, ve kterých jsem doposud bydlel, tak byla větší, ale je tu klid, což se mi líbí. Můžu se víc soustředit na házenou a na svou kariéru. Robe Arena se mi zalíbila na první pohled.

Kdy jste začal hrát házenou?

Dostal jsem se k ní asi v jedenácti letech v rodném městě Cetinje, které je házenou vyhlášené. Byl to zároveň i nápad mého otce, který když viděl moji postavu, tak mě vzal na první trénink. V sedmnácti jsem se dostal do A týmu a po roce odešel do srbské Subotice, kde jsem zůstal dvě sezony. Subotica byla velmi daleko od mého domova, takže na můj věk v té době to bylo trochu těžké, ale hodně jsem se naučil od svého trenéra a starších spoluhráčů.

Bývalá působiště:
HC Struga Macedonia
HC Lovcen Cetinje
HC Spartak Subotica
HC Sloboda Tuzla

Pak následoval přestup do bosenské Tuzly.

Byl to ambiciózní klub, který měl za cíl získat titul. Nakonec jsme skončili druzí. Měl jsem možnost tam pokračovat a ještě jeden rok si zahrát Evropský pohár, ale cítil jsem, že je čas jít do lepší ligy. Tak přišla na řadu Makedonie.

Co očekáváte od svého angažmá v Zubří?

Popravdě o tom moc nepřemýšlím. Snažím se ze sebe každý den dostat co nejvíc, učit se od trenéra a spoluhráčů a zároveň se při tom i bavit. Na mém postu je velká konkurence, jsou tu další tři velmi talentovaní a tvrdě pracující pivoti. Ideální možnost jak se herně posunout.

S týmem jste absolvoval celou letní přípravu, jaká byla?

Ze začátku to bylo trochu těžké, potřebovali jsme čas, abychom se poznali, ale zápas od zápasu se to lepšilo a myslím, že jsme ve formě, kterou jsme chtěli mít pro začátek sezony a Evropského poháru. V týmu je ideální kombinace mladých a dravých hráčů a těch zkušenějších. Komunikace je skvělá na hřišti i mimo něj, což je nejdůležitější.

Už v ní využíváte češtinu?

Něco málo jsem se už naučil a snažím se to používat v každodenní komunikaci. Všechny slovanské jazyky jsou podobné. U složitějších věcí používám angličtinu, ale co se týče házenkářského slangu, tak ten už zvládám v češtině.

Jaký je váš házenkářský sen?

Nemám žádný vysněný klub, ale mým klukovským snem bylo si zahrát bundesligu a Ligu mistrů.

Už jste okusil valašský všelék slivovici?

I v Černé Hoře a na Balkáně si vyrábíme a pijeme slivovici, takže to pro mě není úplná novinka. Tu zuberskou jsem už měl taky a chutná dost dobře.

DAVID JANOŠEK

Kariérní úspěchy:
Mistr Černé Hory 2018/2019
Vicemistr Bosny a Hercegoviny 2021/2022
Finalista poháru v Bosně a Hercegovině 2021/2022
Účast v EHF Evropském poháru se Sloboda Tuzla
Národní týmy: U16, U18, U21