Na přilehlém kopci Bůřov bylo roztroušeno pár dřevěnic. Ostatní chalupy se krčily na těžko přístupných místech,“ přiblížil tehdejší podobu Bystřice Křenek.

Z jednoho údolí není podle něj vidět do druhého, a tak když vznikl požár, věděli o něm jen nejbližší sousedé. „Než se zpráva o požáru roznesla po vesnici, stoupal už jen dým z dohořívajících trosek. Nikdo v té době neuvažoval o založení hasičského sboru,“ pokračoval Křenek.
Po 2. světové válce se ale situace rychle změnila. Řada rodin se přestěhovala do pohraničí. Lidé z výše položených oblastí se začali stěhovat blíž k dopravním prostředkům, k obchodům a k centru obce. „Nebývalá možnost práce v okolních průmyslových podnicích, třeba v nedalekém Rožnově pod Radhoštěm, nabízela možnost postavit si nový dům i těm, kteří o něm dříve nemohli uvažovat. Za takového vývoje obce nebylo možné pominout ochranu obyvatelstva proti požárům,“ líčil starosta sboru.

Přípravný výbor, který dostal na starost nábor členů do hasičského sboru, si obyvatelé Valašské Bystřice zvolili na schůzi v dubnu 1953. „Za několik měsíců se výboru podařilo získat pro členství třicet obyvatel obce. Ti se sešli na ustavující schůzi pětadvacátého října třiapadesátého roku,“ odtajnil Křenek.

Úřední název sboru zněl: Československý svaz požární ochrany, místní jednotka Valašská Bystřice. Vydržel až do roku 1969. Poté se bystřičtí hasiči jmenovali Český svaz požární ochrany, požární sbor Valašská Bystřice. Název se nakonec měnil ještě dvakrát, než doznal dnešní podoby Sbor dobrovolných hasičů Valašská Bystřice.

Dva roky po založení, získali hasiči přívěsnou motorovou stříkačku PPS – 8. Pro její dopravu si přes ČSAD ve Valašském Meziříčí zajistili vyřazený autobus RN 30. „Garáže nebyly a tak se technika skladovala ve sklepích záloženského hostince, což je dnešní kulturní zařízení Domek,“ řekl Křenek.

V roce 1955 zahájili v Bystřici také výstavbu hasičské zbrojnice. Byla dokončena o devět let později. V roce 1969 získal sbor výkonnější stříkačku PPS – 12. „Za nevyhovující autobus se podařilo v dalším roce získat vůz Tatra 805. Kvůli nedostatku náhradních dílů ale tatrovka vozový park po deseti letech opustila a místo ní přibyla Avia 30 s kompletním vybavením,“ vysvětlil Křenek. Později přibyla také cisterna, konkrétně CAS 24 Š706.

Oba vozy slouží dodnes, přesto už se hasiči těší na příští rok, kdy plánují nákup nové cisterny. „Díky vstřícnému přístupu vedení obce je jednotka také dobře vybavena zásahovými obleky a izolačními dýchacími přístroji. V srpnu jsme navíc vybavili zásahovou cisternu novou radiostanicí.

Čtyři přenosné radiostanice mají k dispozici také členové zásahové jednotky,“ pochvaloval si starosta Křenek.
Základním úkolem hasičů v Bystřici je ochrana lidí a majetku před ohněm. Nedílnou součástí sboru jsou ale také sportovní družstva mužů, žen a dorostu, která fungují od roku 1959. „Kroužek mladých hasičů byl založen až v roce 1976, Všechna družstva se pravidelně zúčastňují soutěží pořádaných v našem okrese i mimo něj a v konkurenci ostatních sborů určitě dokáží držet krok,“ dodal Petr Křenek.

Kozlův hasičský počin
Dobrovolní hasiči z Valašské Bystřice zasahovali u řady požárů v obci i v okolí.
Z množství zákroků jim v živé paměti zůstává například rozsáhlý požár haly podniku, který se v obci zabývá dřevovýrobou. „Hořelo zde v roce 2001,“ vzpomínal starosta sboru Petr Křenek.
Hašení zuřícího požáru stěžoval hustý dým, kvůli kterému museli hasiči použít dýchací přístroje.
Daleko větší problém a nebezpečí ale představoval strop haly. „Stropní podhledy totiž byly vyrobeny z plastů a polystyrenu, které se žárem roztékaly a kapaly na zasahující hasiče,“ vylíčil Křenek.
Požár haly se nakonec podařilo valašskobystřickým hasičům zdárně uhasit i za přispění kolegů z Rožnova a Valašského Meziříčí. „Zachránili jsme také velké množství materiálu a strojů,“ dodal Křenek.