Jednalo se o dvoukolové zařízení na ruční pohon tažené koňmi. „První odborná zkouška stříkačky se ovšem uskutečnila až v září. Prokázala nicméně, že její parametry jsou vynikající,“ nahlédl do historie starosta sboru Jaromír Polanský.

S patnáctimili­metrovou hubicí byla totiž stříkačka schopna dopravit vodu až do vzdálenosti pětatřiceti metrů.

„Kde tato první stříkačka skončila, dnes už asi nikdo neví,“ zalitoval Polanský. Jeho sbor se ale přesto jedním unikátem pochlubit může: mezi moderní technikou totiž ve zbrojnici parkuje renovovaná a dodnes funkční motorová stříkačka DS 12 z roku 1937 od firmy Stratílek z Vysokého Mýta. „Byla to vůbec první motorová stříkačka na Hornolidečsku,“ podotkl sedmdesátiletý Bohumil Šafařík, který stále zůstává aktivním členem sboru.

Hasiči z Valašské Polanky jsou podle něho jedna velká rodina. „Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že zdejší hasiči byli vždycky čestní chlapi a vzájemně si pomáhali. Štěstí jsme měli i na vedoucí funkcionáře,“ říká pamětník, který se podrobně zabývá historií sboru. „Vždy se řídili heslem Bohu ku cti, lidem ku pomoci. A platí to dodnes,“ je přesvědčen Bohumil Šafařík.

O tom, že hasičská profese byla v obci vždy brána vážně a mezi Polančany měla podporu, svědčí i příklady z historie. Například zbrojnice z roku 1911 se hasiči dočkali hlavně díky sbírkám, do nichž se kromě firem zapojili i samotní obyvatelé obce.

Zajímavostí je, že zbrojnice sloužila až do roku 1970, kdy byla kvůli výstavbě nové školy zbořena. Dnes hasičům patří část budovy obecního úřadu.

Historie sboru je neobyčejně pohnutá. Úspěšná léta střídala období smutná. Doslova pohromu, nejen pro hasičský sbor, ale i pro celou obec, představovala první světová válka. Většina hasičů narukovala na frontu a mnozí už své rodné Valašsko nikdy nespatřili. Situace došla až tak daleko, že v roce 1917 byla činnost sboru dokonce pozastavena. Zůstali v něm totiž jen poslední dva členové.

K obratu došlo až po skončení války. Na místa padlých a zemřelých nastoupila mladá generace, která se pod vedením starších hasičů postarala o znovuzrození organizace.

Ke smutným událostem novodobé historie sboru se zapsal rok 2005, kdy do masopustního průvodu najelo osobní auto. Výsledek byl tragický. „Jeden náš člen na následky zranění zemřel, další čtyři mají doživotní zdravotní následky,“ popsal Jaromír Polanský.

Za dobu existence sboru pomohli hasiči zlikvidovat desítky požárů, asistovali u havárií i povodní. Dodnes mají mnozí v živé paměti rok 1987, kdy se rozvodnila řeka Senice. „Shodou okolností jsem měl právě svatbu a navíc se u nás konala pouť. V pátek po půlnoci přišla průtrž, chlapi museli do terénu, takže nezbylo než obřad posunout na pozdější hodinu,“ vzpomíná na hektický víkend s úsměvem Jaromír Polanský.

Kozlův hasičský počin

Hasiči z Valašské Polanky zazářili na mnoha okresních a oblastních soutěžích. Mezi nejúspěšnější patřilo období let 1974 až 1982, kdy do čestné vitríny přibylo nejvíce pohárů. Různých ocenění nasbíral sbor z Valašské Polanky za dobu své existence téměř čtyři stovky. K nejpřesvědči­vějším vítězstvím pamětníci řadí to z roku 1975. „V konkurenci čtyřiceti hasičských sborů jsme tenkrát vyhráli na Memoriálu obce Prlov,“ upřesnil Bohumil Šafařík, který se i v sedmdesáti letech účastní dění ve sboru.