Tehdy sbor spadal pod část Nového Hrozenkova, která se nazývala Karolinina huť (budoucí Karolinka).

Dne 7. listopadu 1935 sbor zakoupil první ruční stříkačku na koňský potah z Velkých Karlovic a zároveň se jeho vedení podařilo vyřídit půjčku na zakoupení další potřebné výzbroje a výstroje.

Snad žádný hasičský spolek na Valašsku nezažil za svou existenci tolik stěhování z jedné hasičské zbrojnice do druhé. Své o tom ví dlouholetý starosta, dnes místostarosta Slavomír Orság. „Za pětasedmdesát let existence jsme postavili čtyři zbrojnice. Na jejich výstavbě se aktivně podíleli sami naši členové,“ zavzpomínal.

Kozlův hasičský počin: HLASUJTE ZDE

K vybudování zbrojnice, která by nahradila starou nevyhovující kůlnu, se valná hromada usnesla už v roce 1948. O rok později se však Karolinina Huť oddělila od Nového Hrozenkova a Místní národní výbor stavbu zastavil s doporučením opravit stávající skladiště výzbroje.

„Toto rozhodnutí bylo velkým zklamáním nejen pro hasiče, ale i pro obyvatele Stanovnice. Navzdory tomu ale příprava na stavbu pokračovala,“ poznamenal dnes devětaosmdesátiletý Slavomír Orság, který je ve sboru uctíván jako žijící legenda.

Přečtěte si také: Speciál o dobrovolných hasičích v celé republice

Práce na nové zbrojnici byly obnoveny až v roce 1965, ale záhy přišel další zákaz, a tak se po nekonečných peripetiích hasiči dočkali až v lednu roku 1972, kdy se v novém objektu konala první valná hromada.

Tím ale problémy neskončily. Přišel totiž osudný rok 1975, kdy stát rozhodl o zbudování přehrady ve Stanovnici.

„Nedaleko nad zátopovým územím se nacházela i naše hasičská zbrojnice, kterou si obyvatelé tak pracně vybudovali. Úřady vydaly příkaz ji zbořit. Bylo to další velké zklamání, protože zbrojnice sloužila zároveň jako společenské a kulturní centrum,“ popsal zástupce velitele sboru Josef Řepka.

Na stanovnický sbor dopadlo těžké období. Část členské základny totiž navíc přešla do sousedního karolinského sboru. Přes všechny problémy však mnozí stále věřili v lepší časy. „Po zboření hasičské zbrojnice jsme techniku provizorně umístili v malé stodůlce Zdenky Zbrankové. Ceny z pohárových soutěží jsme museli naskládat do beden a uložili je u našeho člena Jiřího Ohryzka,“ zavzpomínal na neradostné období Řepka. Hasičské auto pak putovalo do garáží tehdejšího Místního národního výboru v Karolince.

Obrat k lepšímu nastal v roce 1985. „Pod vedením Františka Kaluse jsme postavili dřevěnou kůlnu pro umístění tatrovky a pro uskladnění výstroje a výzbroje. Nové, už čtvrté zbrojnice, jsme se nicméně dočkali až před jedenácti lety,“ upřesnil Josef Řepka s tím, že ke stabilizaci sboru přispěla i dobrá spolupráce s Městským úřadem v Karolince.

I přes těžko uvěřitelné trable se zbrojnicí, dokázali stanovničtí bojovat a z nejrůznějších hasičských soutěží vozili cenné trofeje. První zlato sbor získal v roce 1962 v Hodoníně.