První pokusy s pěstováním a zpracováním cukrové řepy na území dnešní České republiky se vážou k počátku 19. století. Tehdy se výroba řepného cukru v Evropě prosadila na pozadí napoleonských válek. Následkem kontinentální blokády byly totiž zpřetrhány obchodní kontakty mezi evropským kontinentem a zámořím. A jakmile došlo k zamezení dovozu tehdy používaného třtinového cukru z tropických oblastí, lidé začali hledat jiné způsoby, jak si „osladit život“.

Jak uvádí ve své diplomové práci věnované vývoji cukrovarů u nás (2020) Filip Jadlovský, cukrová řepa, do té doby používaná ke krmným účelům, se pěstovala například na Hořovicku, Žlebsku, Kolínsku, Budějovicku, Plzeňsku, Mělnicku či Čáslavsku. A právě v okolí těchto oblastí vznikaly i první pokusné cukrovary.

Podívejte se, jak se sklízí cukrová řepa a vyrábí cukr:

Zdroj: Youtube

Ve větším množství se na našem území začal poprvé vyrábět řepný cukr roku 1810 v Žákách u Čáslavi. Ještě téhož roku byl pak založen cukrovar v Liběchově u Mělníka. Během následujících dvou let vzniklo dalších třináct cukrovarů; jejich působení však nemělo dlouhého trvání. S koncem blokády byl totiž obnoven dovoz levnějšího a kvalitnějšího cukru třtinového. Nezkušení Češi neměli šanci v konkurenci obstát.

Jeden z nejstarších na světě

Zatímco lze cukrovary působící začátkem 19. století označit za pokusné, 20. a 30. léta jsou už právoplatně považována za počátky moderního českého cukrovarnictví. První provoz na zpracování cukrovky se nacházel v Kostelním Vydří na Moravě, kde se začal cukr vyrábět v zimě roku 1829.

Následovalo zakládání dalších cukrovarů, například v Dobrovicích, kde se cukr vyrábí dodnes. Jde o nejdéle nepřetržitě činný cukrovar nejen na našem území, ale také o jeden z nejstarších na světě.

Cukrovar Dobrovice patří k nejstarším nepřetržitě fungujícím cukrovarům na světě.Cukrovar Dobrovice patří k nejstarším nepřetržitě fungujícím cukrovarům na světěZdroj: Wikimedia Commons, Michal Louč, CC BY-SA 4.0

Nově vznikající průmyslové odvětví podpořila habsburská monarchie. Ta totiž osvobodila od daní ze zisku výrobu cukru z tuzemským plodin. Nastalo tak období takzvané zakladatelské horečky ve 30. letech 19. století, kdy vznikalo velké množství zejména malých cukrovarů.

Většina z nich však byla odsouzena k brzkému zániku. Cukrová řepa se často pěstovala na nevhodné půdě a neúrodu zpečetilo velké sucho v roce 1842.

Češi exportéři

Zásadní zlom nastal až v polovině 19. století. Tehdy cukrovka předstihla třtinový cukr a tuzemská výroba byla vůbec poprvé vyšší než dovoz. Češi dokonce začali s exportem například do Francie, Itálie, Švýcarska či na Balkán.

Cukrovarnický průmysl se stal nejvýnosnějším zemědělským výrobním odvětvím na našem území.

Cukr a sůl by měly být konzumovány s mírou v doporučených dávkách
Cukr versus sůl: Co vaše zdraví ohrožuje víc? Smrtelná dávka není až tak vysoká

Dalším významným mezníkem byla průmyslová revoluce. Přechod od manufakturní výroby na strojovou zasáhl i cukrovarnictví. „Revoluční roky 1848 a 1849 přinesly zásadní změnu v podobě zrušení roboty a poddanství, z něhož se lidé mohli vykoupit. Velkostatkáři, především šlechtici, sice přišli o pracovní sílu, kterou měli předtím zadarmo, ale zároveň získali kapitál k investování,“ přibližuje Filip Jadlovský.

Těm podnikavějším rychle došlo, že investice do již prověřeného (a ne tak riskantního) odvětví jako cukrovarnictví, je ideální.

Mekka řepného cukru

Období 50. let 19. století se tak vyznačuje zánikem malých cukrovarů, a naopak zakládáním těch, které vlastnili velkostatkáři. Primitivní výrobny nahradily moderní továrny o velkých kapacitách. K násobně vyšší produkci pomohly i pokrokové formy hospodaření jako hluboká orba a soustavné hnojení.

Co má za lubem rafinovaný cukr?

Přírodní cukr má hnědou barvu. K tomu, aby byl krásně bílý, musí projít chemickým procesem, takzvanou rafinací, během které se z cukru odstraňuje melasa. Právě ta je však zdrojem vitamínů a minerálů jako třeba vápník, železo, sodík, draslík, chrom a další. Sněhově bílý cukr se tak rafinací stává kalorickou bombou, která nemá téměř žádnou výživovou hodnotu.

zdroj: Průvodce výživou

Rozvoj dosáhl dokonce takové úrovně, že na přelomu 60. a 70. let se až 90 procent cukrovarnických podniků v rámci Předlitavska (rakouské části Rakouska-Uherska, pozn. red.) nacházelo v českých zemích. Roku 1872 u nás bylo neuvěřitelných 225 cukrovarů.

Cukr je pro nás nejen o svátcích úhlavním nepřítelem. Podle imunoložky neblaze ovlivňuje i náš imunitní systém
Nejhorší potravina pro imunitní systém? Během Vánoc ji někteří jedí na kila

Další období však znamenalo pro český cukrovarnický průmysl krizi. Roku 1873 nastal krach na vídeňské burze a s ním i velký dopad na potravinářství. Ještě horší však byl válečný rok 1915, který znamenal chybějící lidské zdroje, suroviny i dopravní prostředky.

A aby toho nebylo málo, sklizni nepřálo ani počasí.

Cukrem ke stabilnímu státu

I přes válečné útrapy si však cukrovarnictví uchovalo rozhodující roli v českém hospodářství. Jednalo se dokonce o natolik rozhodující odvětví, že se první roky po vzniku Československé republiky říkalo řepnému cukru „bílé zlato“. Zisk státu z exportu cukru byl tak vysoký, že výrazně přispěl ke stabilizaci inflace měny a pomohl k vzestupu tuzemské tržní ekonomiky.

V době největšího rozmachu (mezi lety 1924 a 1925) bylo Československo na druhém místě v produkci řepného cukru v Evropě, lepší bylo už jen Německo. V celosvětovém měřítku pak Češi zaujímali páté místo.

Zdravá sůl neexistuje
Nebezpečná sůl: Vědci přišli s řešením, jak ji vynechat a uchránit si zdraví

„Co se týče exportu, tam byla situace ještě lepší. Československo bylo největším vývozcem v celé Evropě a pokrývalo celkem 15 procent z celosvětové spotřeby cukru,“ připomíná ve své diplomové práci Filip Jadlovský.

Celosvětový hráč se propadl na dno

Přišel však rok 1926 a s ním těžká rána. Kvůli propadu cen světových trhů už nebylo české cukrovarnictví konkurenceschopné. Tím, jak byl stát na produkci a vývoz cukru orientovaný, přišly velké ekonomické problémy, které přerostly až v zemědělskou krizi. Vláda se sice snažila situaci řešit, ale až do konce 20. let se to nepodařilo. Následná velká hospodářská krize a okupace pohraničí nacisty ve druhé polovině 30. let situaci ještě zhoršily.

Průměrná spotřeba cukru v České republicePrůměrná spotřeba cukru v ČR. Klikněte pro zvětšeníZdroj: Deník/Karolína Šulíková

Své někdejší slávy už české cukrovarnictví nikdy nedosáhlo. Nástup komunistů k moci, zestátňování cukrovarů a obecně kolektivizace zemědělství měly na průmysl negativní vliv. Typické pro toto období je špatné skladování cukrové řepy vedoucí ke zhoršení její kvality, stejně jako zastaralost cukrovarů. Češi zkrátka už nedokázali udržet krok se západními trendy.

V současné době funguje v České republice už jen sedm cukrovarů, které vlastní pět velkých firem. Jak se lze dočíst na webu Finance.cz, největší českou cukrovarnickou společnost Tereos vlastní Francouzi a Němci.

Časté dochucování uvařeného jídla solí může lidem zkrátit život o několik let.
Sůl nad zlato? Dochucování může způsobit předčasné úmrtí, zjistili vědci

Moravskoslezské cukrovary, druhá největší firma vyrábějící cukr, mají pak rakouského vlastníka. Z dob největší slávy, kdy se Češi řadili k „největším cukrovým hráčům“, tak v podstatě zůstaly jen tři Čechy vlastněné společnosti – Hanácká potravinářská společnost, Litoveslká cukrovarna a Cukrovar Vrbátky.

Cukrovary v České republiceCukrovary v ČR. Klikněte pro zvětšeníZdroj: Deník/Karolína Šulíková

Tušili jste, že…Památník v Dačicích připomíná první vyrobenou kostku cukru na světě.Památník v Dačicích připomíná první vyrobenou kostku cukru na světěZdroj: Wikimedia Commons, Vít Luštinec, CC BY 3.0

Kostkový cukr je český vynález, který vznikl díky náhodě. Či spíše nehodě. Do poloviny 19. století se používaly cukrové homole. Ty byly velmi tvrdé, takže lidé cukr pracně dobývali kladivy, kleštěmi či páčidly.

Jednou si prý při této činnosti poranila prst žena ředitele dačického cukrovaru Juliana Radová. Právě ona měla svému muži vnuknout myšlenku, aby vymyslel jednodušší způsob. A Jakub Kryštof Rad ji nezklamal. Roku 1841 vymyslel vlastní lis na kostky cukru. Vynález, který si nechal roku 1843 patentovat, se rychle uchytil v dalších zemích.

zdroje: Goethe-institut a Frews