Kromě mladšího Tomáše Batíka již desátý ročník mezi elitou „kroutí“ zkušený asistent rozhodčího Jan Paták.

„Přestávka byla strašně dlouhá, ale rozhodně jsem nezahálel. Naopak. Kromě práce ve firmě a každodenní přípravy jsem se věnoval rodině, manželce a svým třem dcerám. Byl to skvělý čas, který jsem nikdy nezažil,“ usmívá se 37letý sudí, jenž se věnuje soudcování dvacet let.

Profesionální sudí na plný úvazek ale není. Jeho civilním povoláním je vedení obchodní společnosti ve Zlínském kraji. „Patnáct let zde dělám manažera a měnit nic nechci. Fotbal je pořád mým koníčkem a tak to zůstane,“ má jasno Paták, který v minulých týdnech odmával hned čtyři přípravné duely. Naposledy ve středu přátelský zápas Brna se Zlínem (0:5).

Už víte, na který ligový zápas jste byl nominován? A už jste podstoupili testování na covid?

Nominace jsou dělány vždy tři čtyři dny před hracím kolem, tentokrát restart sezony zahájím v Mladé Boleslavi v duelu domácích se Slavií Praha. Co se testů týče, ty jsme hromadě podstoupili ve čtvrtek a jsem negativní. Vedení nás rozdělilo do skupin, abychom se nepotkávali a v případě nějakého nakažení nebyl chod profesionálních soutěží ohrožen.

Jak složité bylo během přestávky se udržovat v kondici?

Ani moc ne. Pravidelně jsem se udržoval, s dětmi jezdil na kole. Ale protože mám rád běh, ten v mé přípravě dominoval. Navíc jako vždy jsme museli přes aplikace plnit kondiční plány. Protože jsem ale pracoval z domu a mohl být i hodně času s rodinou, měl jsem dostatek prostoru na sportování.

Umíte si představit sportovat a soudcovat s rouškou?

Vůbec! Hlavně u hráčů je to nepředstavitelné. U nás pomezních by to asi nebylo zásadní, ale asi omezující i pro prostorové vidění, hlavně při posuzování ofsajdů… Naštěstí vše funguje standardně. Až na diváky.

Jaké je to soudcovat bez fanoušků za zády? Není to pro vás výhoda? Žádný tlak, pískot a nadávky…

Tak nepřemýšlím, diváci a bouřlivá atmosféra k fotbalu patří! Podobnou situaci jsem již v minulosti zažil, při řízení zápasu Srbska s Arménií. Trest hrát za zavřenými dveřmi ochudil všechny, duel ztratil atmosféru a kouzlo. Současný stav je logický, zdraví je na první místě, stejně jako postupně se dostat zpět do normálu. Že se začíná hrát liga, je dobrý signál pro všechny.

Nemáte strach z nakažení koronavirem?

Nemám. Popravdě nakazit se můžete kdekoliv a je jedno, jestli jste v práci, na fotbale nebo v supermarketu. Když budeme dodržovat nařízení, riziko minimalizujeme. Proto i my sudí budeme v minimálním kontaktu a s rozumným odstupem jak od hráčů, tak kolegů rozhodčích.

Objevují se případy nakažení fotbalistů v týmech. Nemáme obavy z dohrání ročníku?

Bude zajímavé vše sledovat, ale jsem optimista. Pokud se bude jednat o jedince, dá se vše vyřešit. Jen nějaká další epidemie by lize mohla zlomit vaz.

Mezi sudími je řada starších, v důchodovém věku. Nemáte strach, že to někteří zabalí a nedostatek sudích se ještě prohloubí?

Těžko říci. Například můj kamarád a vzor Laďa Goňa končit nehodlá, je jako já fotbalový blázen. Nevím, co by se muselo stát, aby to většina zabalila. Každopádně tato situace je výzva pro mladé, aby se zapojili do systému a rozšířili naše řady.

Jak jste se dostal k fotbalu, soudcování?

Fotbal jsem začal hrát v šesti za Gottwaldov až do 22 let. (smích) Sny a cíle jsem měl jako všichni velké, ale dotáhl jsem to jen do ligového dorostu a pak do rezervy a mezi muži jsem hrál kraj za Lužkovice. I proto jsem začal v 18 letech i s pískáním.

Byla vaše cesta mezi elitu dlouhá?

Ani ne. Velmi rychle jsem se dostal z okresu přes kraj na moravskou úroveň, kde jsem strávil asi dalších pět let. Poté si mě ligová komise vyzkoušela a posledních deset let pískám ligu.

Proč jste se rozhodl pro dráhu pomezního sudího?

Po Moravu jsou sudí obojživelníky. Pak jsem se musel rozhodnout, přičemž i kvůli mé výšce mi byla doporučena právě lajna. Popravdě pro hlavního musíte mít i přirozenou autoritu a náturu. (úsměv)

Je složitější být hlavním nebo pomezním?

Měl bych říci, že moje pozice lajnového. (smích) Pravdou je, že největší zodpovědnost za celý zápas má právě hlavní, on je lídr na hřišti, musí být diplomat. Asistent se musí soustředit na specifické věci, ofsajdy. Ale právě výkon hlavního a souznění s asistenty dávají výsledný dojem celé trojice.

Kdy jste byl naposledy hlavním?

Asi před dvěma třemi roky v rámci dorosteneckých a kdysi juniorských soutěží. Za sezonu tak odmávám okolo padesátky zápasů.

Dokážete si vůbec při všech povinnostech fotbalový zápas užít?

Upřímně, ani moc ne. V reálném čase se musíte soustředit na svou práci, pořádně ani nevnímáte atmosféru. Vše si uvědomím až z následných zpravodajských šotů a záznamů.

Prozradíte svůj fotbalový sen?

Ty jsem měl mezi rozhodčími postupné. Nejprve se dostat mezi elitu, pak se tam natrvalo zabydlet, či soudcovat derby pražských S. To se mi splnilo pětkrát, šestkrát. Dostal jsem se i na listinu FIFA a vedl mezinárodní zápasy.

Co zatím považujete za vrchol?

Kromě mezinárodních kvalifikačních zápasů MS a ME jsem odřídil šestnáct zápasů Evropské ligy, kde nejvíce vzpomínám na duel na Chelsea s maďarským Videotonem. Mým posledním snem je ještě přičichnout k Lize mistrů, což už je popravdě málo pravděpodobné.

Pískáte ve dvojici s někým častěji nebo se to střídá?

V rámci našich soutěží se obsazení trojice mění, ale je pravdou, že nejčastěji nejen doma, ale i na mezinárodní scéně se potkávám s Mirkem Zelinkou z Brna. Sedli jsme si nejen fotbalově, ale i lidsky. Jsem na tom věkově podobně, spolu fungujeme již od řízení v moravských soutěžích. Je to takový můj fotbalový brácha. (smích)

Bydlíte ve Zlíně. Můžete pískat zápasy Fastavu či nedalekého Slovácka?

Oficiálně není zakázáno soudcovat duely týmů, odkud pocházíte, či bydlíte. Z tohoto pohledu řada kolegů z Prahy by nemohlo pískat velkou část zápasů. (úsměv) Ale je pravdou, že na Zlín narazím zřídka kdy, odhaduji to na nějaké čtyři zápasy během mé 10leté ligové kariéry. V případě Slovácka jsou už setkání častější a protože jsem profík, speciálně to nevnímám.

Kolik ročně kvůli fotbalu najezdíte kilometrů?

Dohromady strávím za volantem 25 tisíc, z toho většina je kvůli kopané.

Jak dlouho budete, můžete pískat profesionální, nejvyšší soutěže?

V minulosti býval limit 45 let, ale ten neplatí. Zásadní je splnění teoretických a fyzických testů, které jsou rok od roku náročnější, poněvadž se fotbal zrychluje. Zatím vše v pohodě zvládám, pískání mě baví. Teoreticky bych ještě pár let mohl dál působit mezi elitou.

A už tušíte, co bude poté?

Již zmiňovaný bývalý ligový sudí Laďa Goňa dál píská na nižších úrovních a předává své zkušenosti, má svou školu. I já bych rád zůstal u kopané, ale těžko říci kde to bude. Nějaké komise, či funkcionář. Zatím opravdu netuším, je to ještě daleko.

Ze Zlínského kraje jste jen dva rozhodčí na soupisce pro profesionální soutěže. Rýsuje se ve vašich očích nějaký další adept, talent?

Obávám se, že se tento počet v dohledné době nezmění. Ale Laďa Goňa ve své škole se svými svěřenci intenzivně pracuje, odvádí černou práci, která by jim mohla pomoci. Věřím, že se za pár let situace v našem kraji ještě zlepší!

Jaký je ideální věk pro nastartování rozhodcovské kariéry?

Ideální nejpozději v 18 letech, kdy je pískání ideální brigáda pro studenty a hráče. Pak se mohou rozhodnout, v čem jsou lepší.

Čím byste nalákal nové zájemce, proč dělat rozhodčího?

Především musíte fotbal milovat, asi si jej i aktivně vyzkoušet. Řada z nás má velké fotbalové sny a cíle, ale jen minimu se splní v roli hráče. A právě soudcování je další šance na nejvyšší fotbal, poznat, jak to tam chodí. Atmosféra, obrovské zážitky. Co jsem si přál jako hráč, si nyní plním v jiné roli. A pořád je lepší být na hřišti, než to jen sledovat z hlediště.

VIZITKA

JAN PATÁK

Narozen ve Zlíně, 37 let. Ženatý, tři dcery.

Civilní profese: vedoucí divize v HP Tronic.

Fotbalu se věnoval od 6 do 22 let, hájil barvy Zlína (nejvýše dorostenecká liga), mezi seniory hrál v Lužkovicích (I. A třída).

Pískat začal v 18 letech, od července 2010 na soupisce pro profesionální soutěže. Od roku 2014 na listině FIFA.

Fotky na emailu. Snímky archiv Jana Patáka.