V sobotu nás čekala liga s Genclerbirligy. Zápas jsem odseděl na střídačce.

Stoper Korkmaz se vrátil po dvouzápasovém stop za červenou kartu a já tak nějak předpokládal, že to bude znamenat moje posazení na střídačku.

Nakonec jsme vyhráli 2:0, ale i když jsme měli velký tlak, tak jsme nakonec museli vzít za vděk těmi penaltami, protože jsme se nemohli prosadit. Obě ale byly jasné. Jedna za ruku a druhá za faul.

Zápas nebyl vůbec jednoduchý. Před utkáním na nás byl vyvíjený velký tlak, že musíme vyhrát, tak bylo důležité, že jsme tuto povinnost splnili.

Hned v neděli ráno jsem se přesunul do Prahy a měl jsem po dlouhé době volnější odpoledne.

Do Prahy jsem se těšil nejen proto, že jsem tam dlouho nebyl, ale hlavně na reprezentační sraz.

Už mám sice něco za sebou a tak beru i změnu trenéra profesionálně, ale přece jen je to první sraz pod novým trenérem a pozvánka od něj byla příjemná.

Příjemné a hlavně praktické bylo od něj také rozeslání pokynů a programu dopředu. Mohli jsme si tak udělat vlastní organizaci času a kdo chtěl, tak si mohl prohlédnout i videosestřih soupeře.

Je sice jasné, že se mu budeme věnovat i na srazu, ale kdo chce, může být připraven trochu dopředu. Samozřejmě jsme teď více sledovaní, což je s ohledem na premiéru trenéra Vrby logická věc.

Pro nás zkušenější to ale, žádnou výraznou změnu neznamená. Stoprocentní výkon jsme v nároďáku chtěli odvést vždycky. Přece jen jsme profesionálové.

Trenér mi vysvětlil, že s Norskem se mnou počítá na levého stopera nebo levého obránce.

Zpestřením srazu byl i slavnostní večer Fotbalisty roku. Přestože jsem jej absolvoval už po několikáté, tak to bylo velmi příjemné.

Program byl dobře udělaný a možnost potkat se s lidmi kolem fotbalu i přímo z něj je vždycky povzbuzující. Když dostanete pozvánku, aniž byste se umístil v některé z kategorií, tak navíc cítíte, že jste stále součástí českého fotbalu a reprezentace.

Že jsem se letos v anketě neumístil, mně ale nijak zvlášť nevadí. Jednak jsem s tím s ohledem na okolnosti počítal a jednak pro mě ankety nejsou tím hlavním měřítkem mé výkonnosti.

To hlavní budu chtít předvést ve středu na hřišti.

Ve čtvrtek pak znovu naberu směr Turecko a v pondělí nás čeká těžký ligový zápas v Trabzonsporu.

Tentokrát z Prahy vás zdraví Michal Kadlec.