Michal Kovář je jmenovec úspěšného trenéra Valašského Meziříčí, který s ním postoupil z divize do MSFL. Nastupoval za kluby SK Sigma Olomouc, FC Hlučín, FC Vítkovice, FK Slavia Orlová a MFK Vítkovice.

V létě 2009 se zúčastnil Světové letní univerziády v Bělehradě. Naposledy trénoval mládežnická družstva ve Vítkovicích.

„S trénováním jsem začal ještě jako aktivní hráč hned při návratu do Vítkovic. Začínal jsem u nejmenších a ta práce mě začala hodně bavit. Mimo jiné jsem vedl různé tréninkové kempy pro zahraniční hráče. Oslovil mě manažer pan Býma, jestli bych neměl zájem vést Valašské Meziříčí. Navíc se naskytla spolupráce s Michalem Hubníkem, na kterou se moc těším, tak nebylo co řešit. Určitě bychom chtěli mít co nejdříve jistotu záchrany a předvádět takovou hru, aby chodilo co nejvíce lidí,“ říká na startu nového angažmá Michal Kovář.

Michal Hubník je odchovancem Halenkova, v mládeži hrával také za Vsetín.

V dospělé kategorii prošel Drnovicemi, Olomoucí, Opavou, Legií Varšava a Jabloncem. Má čtyři starty za reprezentaci Česka.

Naposledy na podzim se připravoval s Třincem a hrál za Český Těšín. Jeho konec fotbalové kariéry uspíšily velké problémy s kolenem.

„Seděli jsme s majitelem HFK Olomouc panem Dostálem a sportovním ředitelem Koutným a bavili se, že zkusím třetí ligu ještě jako hráč. Pak přišla konkrétní nabídka na trénování z Valmezu a dohodli jsme se. Přemýšlel jsem a usoudil jsem, že trenérská kariéra může být u mne delší než ta hráčská, která byla pestrá a dotáhl jsem to až do reprezentace. Studuji požadované licence. Otázkou bylo, zda bych ještě na jaře nenastoupil i za Valmez, ale zimní příprava, umělky, jiné povrchy, to není na moje kolena,“ říká bývalý vynikající hráč Michal Hubník, který se vrací do rodného kraje.

„V domovské vesnici v Halenkově mám rodiče a dva bráchy, Martina a Davida. Ti se fotbalu nevěnují. Já jsem nejstarší, po mně je Roman. Znám se jak s Honzou Šulákem, který již za Valašské Meziříčí hraje, tak s Honzou Koňaříkem, který je můj bratranec a snad do Valmezu do kádru dorazí. Těším se na častější návštěvy doma. Mám to stejně z Valmezu jak do rodného Halenkova, tak do Olomouce, kde bydlím,“ dodává druhý valašskomeziříčský trenér.