„Je třeba, aby přírodu někdo krášlil,“ vtipkuje urostlý obránce. Rodák z Brumova dříve jezdil za fotbalem do Otrokovic nebo Hodonína, nyní hájí barvy Valmezu.

Poslední tým MSFL tahá z bryndy. Ani mu při tom nevadí, že na tréninky dojíždí padesát kilometrů.

„Zase není složité to skloubit. Prostě si každý musí vyhradit ten čas,“ říká Dekleva.

„Některý den si člověk mákne a těžko se mu jede na trénink, jindy ho do lesa zase nepustí počasí, takže má víc času na odpočinek před tréninkem,“ pokračuje.

„Každopádně práci v lese beru jako velké pozitivum, co se týká mého zdraví. Zapojím v ní jiné svalové partie než na tréninku,“ dodává s úsměvem.

Byla letošní zimní příprava hodně náročná?

Zvládl jsem ji celou, takže ji hodnotím kladně. Od ostatních zimních příprav se moc neliší. Je totiž od toho, aby se něco naběhalo, popřípadě doplnil kádr. Ať si všechno sedne a mužstvo se nachystá na druhou polovinu sezony. Je jasné, že každý by byl radši na hřišti, ale někdy se musí i do terénu. V hale pro zpestření jsme však měli také spinningy nebo kruhové tréninky.

Na rozdíl od jiných třetiligových soupeřů jste odehráli méně utkání. Nebudou vám zápasy chybět?

Je pravda, že jsme neodehráli tolik, kolik jsme měli naplánováno, protože některé kluby stejně jako my neměly tolik hráčů. Do toho přišly nemoci, škola nebo práce a už nemáte s kým jet na zápas. Jestli nám zápasy budou chybět, uvidíme až v sezoně. Podle mě ale počet utkání není daný. Každý trenér to má jinak nastavené. Hlavní je zdraví, protože pokud hráč vypadne ze zimního cyklu, pak se do toho těžko dostává.

Na podzim jste získali pouhé čtyři body. Šance na záchranu je mizivá. S čím půjdete do jarních odvet?

Je to strašidelně nízké číslo, ale dostali jsme se do toho sami a jen my s tím můžeme něco udělat. O záchraně se bavit nemusíme, to se ukáže až na konci sezony. Do odvet ale půjdeme s hlavou nahoře. Nic jiného nám ani nezbývá. To je prostě sport. Někdo musí vyhrát a někdo prohrát. Nám nezbývá než se poprat v patnácti kolech o body.

Je těžké se po porážkách motivovat do další práce?

Kdybych měl truchlit po každé prohře, tak nevím, zda bych po půl sezoně ve Valmezu ještě kopal fotbal. (smích) Samozřejmě nerad prohrávám, po zápase bývám naštvaný, ale pak se uklidním a snažím se nachystat na další týden. Porážky nejsou ubíjející, spíše mě motivují k lepšímu výkonu.

Co si od angažmá ve Valmezu vlastně slibujete?

Neslibuji si od toho nic. Je to prosté. Chtěl jsem hrát!

Jaký je trenér Bedrich?

Je jako časovaná bomba. Střihnete špatný drát a bouchne. (smích) Je velmi impulzivní. Řekne, jak věci jsou a nebojí se použít ostrá slova. Ale to je u emotivních trenérů normální. Určitě mu to nemám za zlé.

V MSFL jste prostřídal tři kluby. Jak byste srovnal Valmez, Hodonín a Otrokovice?

Je těžké to srovnávat, protože v Otrokovicích jsem byl před dvěma lety a teď je tam jiný tým i s novým trenérem. Hodonín za rok a půl, co jsem tam byl, taky prošel hráčskými či trenérskými proměnami. Dneska fotbal stojí hodně peněz. Nebudeme si nic nalhávat. Právě to jsou někdy největší rozdíly, ale do toho já nevidím.

Neuvažoval jste, že byste někde zakotvil delší dobu?

Roli cestovatele si užívám. Poznám nové lidi, místa, takže zatím mi cestování mezi kluby nevadí. V Hodoníně jsem skončil po domluvě s trenérem a vedením. Bylo to tak, že se chytla dvojice stoperů, klukům to vzadu klapalo, takže nebylo potřeba to měnit. Domluvil jsem se, že pokud si najdu angažmá, půjdu na hostování. Nějaké nabídky jsem měl a nakonec jsem zvolil právě Valmez. Pořád to byla MSFL, taky mi vyhovoval kratší dojezd. Viktorka mi dala první šanci hrát třetí ligu, za což jsem jí vděčný. Pak přišla nabídka z Hodonína a já ji vzall. Nic jiného v tom není. (úsměv)

Hrál jste také na Slovensku. Dalo se to srovnat s moravskými soutěžemi?

Tenkrát jsem šel z Brumova do Nového Mesta nad Váhom, které tehdy hrálo druhou ligu. Jako každý hráč jsem byl zvědavý a rád jsem tuhle nabídku přijal. Chtěl jsem si zkusit takovou soutěž.

Pocházíte z Brumova, kde vyrostla spousta vynikajících hráčů včetně Řepky či Bartošáka. Čím to je, že Brumov patří mezi fotbalové bašty a vždycky hrával vysokou soutěž?

Je pravda, že Brumov mi dal první fotbalové kroky. (úsměv) Tomáše jsem nikdy u nás neviděl hrát, neznám jeho začátky. Zato s Lukášem jsem hrával a mohu jenom smeknout klobouk před tím, kam se dostal. Je určitě vzorem spousty mladých fotbalistů v Brumově.

Nemrzí vás, že Brumov teď hraje jenom krajský přebor?

Je samozřejmě škoda, že po tolika letech sestoupil, ale teď to má dobře rozehrané, tak teď už je jenom na něm, jak se přes zimu nachystal. Brumovu k tomu vytouženému postupu do divize přeji hodně štěstí.

Zvažujete návrat do mateřského klubu?

Abych řekl pravdu, nevím, co budu mít ráno na snídani, natož abych přemýšlel o návratu do Brumova. Momentálně jsem ve Valmezu a tak tomu bude do konce června. (úsměv)