„Mám to tam celkem rád,“ rozesmál se 21letý Stuchlík, obdivovatel Cristiana Ronalda, Realu Madrid a student Univerzity Palackého v Olomouci, Fakulty tělesné kultury v oboru tělesné výchovy a sportu.

Po třech zápasech bez výhry jste díky vašim dvěma brankám porazili lídra soutěže z Opavy. V čem byl výkonnostně největší rozdíl ve srovnání s vašimi předchozími zápasy?

Největší rozdíly byly v koncentraci, kreativitě a bojovnosti. Věděli jsme, co Opava bude chtít hrát, a tak jsme se na tento zápas dobře připravili jak mentálně, tak i po fotbalové stránce.

V minulém zápase jsme ztratili dvoubrankové vedení, i přestože jsme, dovolím si říct, byli lepším týmem. Tentokrát jsme prohrávali z jediné střely na branku, ale dokázali jsme šance přetavit v góly a koncentrovaně do poslední minuty jít za vítězstvím.

Byl to vzhledem k vaší minulosti v Baníku Ostrava proti Opavě něčím výjimečný zápas?

Neřekl bych výjimečný zápas, ale určitě mi vzpomínky z mládežnických zápasů hlavou proběhly. Prostředí v Opavě velmi dobře znám, s Baníkem jsem tam odehrál velký počet zápasů, ať už přípravných, nebo mistrovských. Mám to tam celkem rád, protože si většinou odvážíme tři body. (smích)

V Baníku jste měl kolem sebe vrstevníky jako Holzer, Šašinka nebo syny slavných otců Jankulovského a Bolfa. Jaké to jsou nyní s odstupem zážitky a vzpomínky?

Vzpomínky to jsou velmi příjemné. Pamatuji si, když před našimi zápasy vždy hrával ročník 1995, kde působil i zmiňovaný Holzer. Když jsem sledoval jejich zápasy, líbilo se mi, jak byl Holci ze všech nejmenší, což byl v mládí i můj problém, a přesto dokázal svým talentem velmi vyčnívat. Dále bych zmínil mého bývalého spoluhráče Davida Lischku, který byl nedávno zvolen talentem roku. S Lišákem jsme dobří přátelé a dodnes jsme v kontaktu. Moc mu fandím a doufám, že úspěšně překoná zdravotní problémy a čeká ho hvězdná kariéra.

V roce 2010 jste se zúčastnil turnaje v holandském Tilburgu, který jste s Baníkem v kategorii U13 v konkurenci nizozemských, belgických, německých a anglických klubů vyhráli. Co se vám vybaví?

Tento turnaj si dobře pamatuji. V kategorii U13 jsem ho dokázal vyhrát s Baníkem a o dva roky později v kategorii U15 se mi to podařilo i se Zlínem. Na turnaji byly velmi kvalitní týmy a v tak nízkém věku to byl pro mě velký zážitek zahrát si v Holandsku. Ve srovnání s českým prostředím to bylo rozhodně jiné. Nejživěji si však vybavuji radost mou i kluků, když jsem ve finále vstřelil rozhodující gól za Zlín.

Hrával jste kromě Baníku i ve Zlíně. Co vám tahle angažmá dala a ukázala?

Na tahle angažmá vzpomínám rád, protože Baník i Zlín jsou profesionální týmy, ve kterých byla radost fotbalově růst. V mládežnických kategoriích jsem v těchto klubech získal mnoho zkušeností a potkal řadu výborných trenérů, od kterých čerpám dodnes. Také mi ukázali, že prosadit se do profesionálního fotbalu je velmi těžké. Konkurence v takových týmech je veliká.

Nemrzí vás nyní s odstupem, že jste v klubech nezůstal?

Z Baníku jsem odcházel ve čtrnácti letech, kdy jsme spolu s mými rodiči odmítli kvůli fotbalu měnit rodinné zázemí za internát a tím pádem i základní školu, abych stíhal každodenní tréninkové jednotky. Tohoto rozhodnutí určitě nelituji, protože jsem ihned přešel do Zlína, kde jsem po dovršení základní školy začal i studovat na sportovním gymnáziu. Byl jsem už dost starý na to, abych se o sebe postaral na internátě a také jsem mohl studovat a hrát zároveň. Odchod ze Zlína ve velké míře zapříčinilo mé zranění kolene a pozdější operace – plastika vazu v koleni. Byl jsem půl roku bez fotbalu, poté jsem maturoval a taky přecházel do mužské kategorie. Bylo to obtížné a já potřeboval změnu, vrátil jsem se tedy domů na Vsetín. Toto rozhodnutí mě nemrzí, protože Vsetín mi vyšel ve všem vstříc a nyní můžu studovat vysokou školu v Olomouci a stíhat hrát divizi na Vsetíně. Kdybych zůstal v klubech, jako jsou Zlín nebo Baník, nejspíš bych musel obětovat vzdělání, které je u mě na prvním místě.

Mezi Zlínem a Vsetínem je především hokejová rivalita. Zaznamenal jste ji? Dobírali nebo případně dobírají si vás spoluhráči?

Rivalitu jsem nezaznamenal, s většinou kluků ze Vsetína jsem se už znal a vzali mě do týmu bez problémů.