„Blikancům se snažím vyhnout,“ tvrdí pro Deník 25letý Řepka, který prošel i akademií Slovácka a nyní pracuje v jedné z automobilek jako vedoucí skladu.
Jak často se vás lidé ptají na souvislosti s Tomášem Řepkou?
Neustále. Potýkám se s tím už od žáků. Když jsem ve dvanácti přešel do Slovácka, i tam jsem to poslouchal. Ve Viganticích to není jiné. Dopomáhá k tomu můj herní styl a pověst bouřliváka. Neříkám, že hraji zákeřně, ale pro nějaký ostrý faul také nejdu daleko. Tomu srovnávání se člověk nevyhne. Příjmení má něco do sebe.
Jak srovnávání se známým bouřlivákem berete?
Určitě mi to nevadí. Tomáše Řepku jako fotbalistu jsem vždycky uznával. I přes jeho pověstné blikance. Mám přečtené všechny jeho knížky. Srovnání jsem se nebránil. Fotbalista byl výborný. Když se vrátil do Sparty, byl nejlepším bekem v lize. Zvykl jsem si na to a člověk už to bere normálně.
Měl jste jeho plakáty doma nad postelí?
To ne. Tím, že jsem ve dvanácti letech odešel do Slovácka a byl na internátu, dětství tam bylo těžší. Plakáty a podobné věci nebyly, my jsme fungovali v akademii. Takže plakáty nad postelí nevisely.
Už jste zmínil Řepkovy blikance. I vy máte letos už jednu červenou kartu právě ze zápasu v Brumově, odkud Tomáš Řepka pochází. Jak často vybouchnete?
Červená nebyla za blikanec, ale za dva fauly. Blikancům se snažím vyhnout. Je mi pětadvacet, ještě nejsem starý, ale ze zbytečností jsem vyrostl dřív. V Hradišti nebo i ze začátku ve Viganticích to bývalo častější. Ale nebyly to výlevy, které dělal Tomáš Řepka na hřišti. Trestán jsem byl za fauly a zbytečné kecy s rozhodčími. Schytával jsem za to pokuty, takže jsem to musel omezit. Neříkám, že se to nestane, ale není to hrozné.
Jak se vám v Brumově hraje?
Když hlasatel hlásil červenou kartu, kterou jsem tam posledně dostal, z tribuny se něco ozvalo. Lidé si spojitost mezi námi našli velmi rychle. Byla to moje první červená po dlouhé době. Možná dobře pro mě, že to lidé pochopili. (směje se)
Spočítáte, kolik jste dostal během kariéry červených karet?
Moc jich nebylo. Sbíral jsem spíš žluté karty. Mohlo by jich být asi pět, takže jich nebylo moc. Ve Viganticích to byla druhá nebo třetí. Když dostanu první žlutou, už se hlídám. Do druhé už raději nejdu.
Takže naposledy v neděli v Kateřinicích jste se musel hlídat, když jste první žlutou dostal už ve 20. minutě?
Ano, musel. Ale žlutá byla oprávněná. S rozhodčím jsme prohodili, že to byla jasná žlutá. Nebylo co řešit, zasmáli jsme se tomu. Se žlutou kartou se hraje těžko. Máte v hlavě, že za stavu 1:0 venku nechcete oslabit tým. Snažím se kontrolovat.
Trenéři vás při vašem drsném herním stylu musejí krotit?
(směje se) Docela jo. Při předzápasové přípravě trenér říká: nemluvme s rozhodčím, nedostávejme zbytečné žluté karty. Řepo, platí to hlavně pro tebe. (smích) Pro faul nejdu daleko, takže trenéři mě kdekoliv na to upozorňovali.
V poslední době se nejen v bulváru řeší také Řepkovy nejrůznější aféry. Sledujete ho i po jeho ukončení kariéry?
Co se děje, nejde přehlédnout. Na jednu stranu mi to od něj přijde hloupost, obhájit se to nedá. Ale média se po něm i vozí, nepřihlíží se k tomu, co dokázal. Tomáš Řepka je víc respektovaný v zahraničí než u nás. To trochu nechápu. Ale dělal kraviny, které si asi bude muset odsedět.
Pocházíte z Valašského Meziříčí, ale do Vigantic jste přišel z akademie Slovácka. Proč to nevyšlo?
Měl jsem vážné zranění na osm měsíců v období, kdy se přecházelo z dorostu do mužů. Neabsolvoval jsem přípravu s muži, když na to byl věk. V dorostu si mě do béčka brali, nějaký zápas jsem tam odehrál. Vypadalo to, že by to mohlo klapnout. Ale po neabsolvování přípravy následovalo hostování ve Valmezu, které se potom dvakrát prodlužovalo. Následně jsem přestoupil do Vigantic.
Mrzí vás, že nevyšel profesionální fotbal, nebo to neřešíte?
To víte, že to mrzí. Rád sleduji kluky v televizi, se kterými jsem hrával a bydlel na intru, ať je to Michal Trávník či Tomáš Břečka v Jablonci a další. Jsem s nimi i v kontaktu, moc jim to přeju. Mám ale v hlavě, že jsem příležitost měl také. Je to fotbalový život, s tím se nedá nic dělat. Nejsem zapšklý.
Uspěli jste na hřišti Kateřinic. Je to zasloužená výhra?
Měli jsme vlažnější vstup, domácí byli více na balonu. Dostávali se do šancí, které neproměnili. Trochu nás potrápila i koncovka. Když jsme se do zakončení dostali, neřešili jsme příležitosti šťastně. Něco jsme si v kabině řekli. I vlivem toho, že jsme na konci první půle šli do vedení po proměněné penaltě, uklidnili jsme se. Druhý poločas byl z naší strany lepší, kvalitně obráněný. Nepustili jsme soupeře do nějaké vyložené příležitosti. Velmi dobře jsme pracovali v defenzivě a byli nebezpeční směrem dopředu. Z toho pramenila i další penalta, která nebyla proměněná. Byly to nervy až do konce, ale vyhráli jsme zaslouženě. Ve druhém poločase neměl soupeř skoro nic.
Dvě penalty v zápase ve váš prospěch. Jak reagovaly Kateřinice? Byly to jasné penalty?
Jasné asi byly. Asi patnáct minut před zapískáním první penalty tam byl jednoznačný zákrok ve vápně, kdy už jsme měli kopat pokutový kop. Ta odpískaná nebyla. I soupeři během hry nám potvrdili, že byla jednoznačná. Jen já jsem ji probíral se třemi kluky. Rozhodčí možná tím, že chtěl vykompenzovat chybu, nakonec ji fouknul. Ale zápas zvládl sudí dobře, o penaltách nebylo co řešit. Útočník Blažek si míč dal kolem gólmana, který mu šel pod nohy. Domácí na to reagovali, zejména na tu první odpískanou. Ta byla sporná, proto to tam trochu hučelo. Ale fanoušci i hráči to poté pochopili.
Jako obránce si ceníte i druhého čistého konta v řadě?
Určitě. Před týdnem jsme měli Valašské Klobouky, nyní jsme věděli, že nás čeká další těžký soupeř, kterým Kateřinice doma jsou. Tam jsou silné a bylo to vidět i dnes. Nula v tomto zápase je hodně cenná.
S Viganticemi okupujete druhé místo v tabulce, takže jste spokojení s průběhem sezony?
Určitě. Podlesí v sobotu prohrálo na penalty, takže jsme je na druhém místě vystřídali. Na první Slušovice se už asi nedostane nikdo. Bojujeme o druhé a jsme rádi, že jsme využili klopýtnutí Podlesí. Právě pouze s nimi jsme v jarní části ztratili body, ale určitě panuje velká spokojenost.
Počítáte s tím, že Slušovice postup přijmou, nebo i vy byste se návratu do krajského přeboru nebránili?
Těžko říct. Názory se různí. Bylo by hezké hrát kraj, fanoušci ve Viganticích jsou zvyklí chodit na nejvyšší krajskou soutěž, která se zde několik let hrála. Nyní hrajeme nahoře I. A třídy, za což jsme rádi. Nevím, jestli bychom chtěli postupovat. Detailně se o tom nebavíme. V I. A třídě máme jako Vigantice hned čtyři pět derby s Rožnovem, Valašským Meziříčím, Podlesím… Je to zajímavější.
A vy sám za sebe byste zvolil jakou variantu?
To je těžké. Každý hráč by měl chtít hrát co nejvyšší soutěž. Ale mám rád derby, člověk se na ně vyšponuje, přijdou lidé, je to zajímavější. V I. A třídě se mi docela líbí, ale výkonnostně bychom na kraj aktuálně měli.
Celý rozhovor čtěte na www.valasskydenik.cz
