„Od přípravky jsem byl útočník, ale někdy jsem se postavil také do branky. Do starších žáků jsem to zkoušel i na pozici krajního obránce nebo stopera, ale nakonec jsem zůstal univerzálem. Když je potřeba, tak chytám, když ne, hraji v útoku,“ konstatuje Štěpán Procházka, který je v Ratiboři vítaný univerzál.

Za béčko má odchytáno i odehráno dost zápasů, dokonce jako gólman nakoukl do prvního týmu, kde chytal pár utkání pod trenérem Lubomírem Stančíkem.

V Ratiboři neřeknou Procházkovi jinak než Špacír.

„Přezdívku mám po dědovi, který v Ratiboři hrával hokej i výborně fotbal. Přezdívku jsem zdědil asi i proto, že jediný z rodiny pokračuji ve sportovní aktivitě. Německý překlad mého jména Procházka je jasný,“ směje se Štěpán.

Na jaře oba celky Ratiboře válí. Áčko se v pohodě zachraňuje v I. B třídě, rezerva brázdí nejvyšší pozice v „pralesní lize“.

„V béčku jsem jaro začal absencí, protože jsem byl v práci, a tak do branky šel hokejový gólman Valašského Meziříčí či Vsetína Daniel Bechný. Nastoupil jsem pak v útoku. V Janové jsme vyhráli 3:1 a dával jsem pojišťovací třetí branku. Jsem rád, že se mi dařilo i nyní doma proti Mikulůvce,“ pochvaluje si Procházka.

„Špacír“ se na domácí výhře 5:4 podílel třemi brankami. Sám rozhodl zápas v 89. minutě.

„Dostal jsem přesný centr a rozhodoval se, zda ve výšce míče budu zakončovat nohou, nebo hlavou. Nakonec jsem skočil rybičku a míč po hlavičce skončil v šibenici. Měl jsem velkou radost a litřík slivovice za to kluky v kabině nemine,“ vrací se k hattricku Procházka.

A že mu trenér Michal Mrlina „vyhrožuje“, že půjde v dalším zápase proti Študlovu do kasy?

„To neřeším. Vím, že před každým zápasem to mám buď, nebo,“ přiznává také vášnivý rybář Procházka, ale pak jedním dechem dodává: „Snad zlanaří někoho staršího do kasy a já si zahraji.“