Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Jsem odchovancem Valašského Meziříčí. Nejraději ze své kariéry vzpomínám na dorostenecký postup do druhé ligy pod tehdejším trenérem a dnes již bohužel zesnulým odborníkem Václavem Hájkem," začíná své vyprávění Petr Jasoněk.

I když začal hrát jako dospělý divizi ve Valašském Meziříčí, brzo musel na vojnu do Lipníku nad Bečvou. „I tam jsem hrál divizi, ale trénoval to tam nějaký olomoucký ligáč a nestálo to za nic. Nelíbilo se mi tam," nevrací se k vojenské službě rád Petr Jasoněk.

Když přišla těžká operace kolena, ztratil po vojně místo v divizním kádru Valašského Meziříčí. „Volal mi tehdy manažer Kateřinic Rudolf Punčochář a šel jsem tam. Dva roky byly super. Tento klub mi byl velmi blízký. Pak však změnili kádr a ofenzivní hráče poslali pryč. A tak jsem spolu s Juřicou nebo Černockým musel klub opustit," hodnotí své první dospělé angažmá mimo mateřský klub Jasoněk.

„Strašně rád vzpomínám na trenéra Pavla Pumprlu. Sice jsme hrávali ve Valmezu krajský přebor, ale to byl můj nejoblíbenější trenér v mé kariéře. Pak ho však vystřídal Ivanek Petrnek a v mé kariéře nastal zásadní zvrat. Bez mého vědomí udělali dvojí přestup do Poličné a já musel najednou hrát za klub, který jsem si nevybral. Navíc se tam spadlo z 1. A třídy a já jsem chtěl pryč," ukazuje tehdejší přestupové praktiky Jasoněk.

A tak přišlo v jeho fotbalovém životopise střídání klubů. Rožnov, Zašová, Lhota u Vsetína a na zkoušku Dolní Bečva. Nikde Petr Jasoněk nevydržel delší dobu: „Oženil jsem se, přišla rodina, postavil jsem barák. Nebyl čas na kvalitní trénink a přišly jiné životní priority. Přibral jsem a moje výkonnost šla dolů," přibližuje další štace Petr Jasoněk a je vidět, že neztrácí soudnost a umí k sobě být i sebekritický.

Nedávno však přišel pozitivní zlom. „Najednou zavolal manažer Zubří Robert Jurajda. Šel jsem do Zubří a jsem spokojený. Mám tady dobré spoluhráče a mladí kluci jsou perspektivní. Jak vám říkal v rozhovoru pro vaši rubriku Hvězda kola Karel Drda, funguje tady kabina a dobře se tady hraje. Mám sice nyní úděl náhradníka, ale s tím jsem smířen. V posledních zápasech chtěl trenér Martin Nerád udělat nějakou změnu, tak nastupuji v základní sestavě. Sice jsem nedal góla, ale vyhráli jsme nad Vidčí i Hrachovcem a měl jsem nějaké asistence i přihrávky do šancí. Nyní jsem si našel novou práci, trénuji a ještě jsem snad gólově neřekl poslední slovo," tvrdí odhodlaně Petr Jasoněk.

V Zubří chce ještě svými zkušenostmi dvaatřicetiletý útočník s výbornou kopací technikou pomoci. Jako starší hráč tmelí kabinu. „Bude hodně záležet na manažerovi Robertu Jurajdovi, jak dlouho v Zubří vydržím. Mám ale postavený dům v Krhové a tam bych chtěl skončit s fotbalem definitivně. Až skončím v Zubří, snad mě tam budou aspoň na jeden rok chtít," naznačuje fotbalovou budoucnost Jasoněk.