S fotbalem začínal v Mankovicích a Odrách. Pak odešel do Vítkovic, kde prošel žákovskými a dorosteneckými kategoriemi. „V mužích jsem začal v třetí lize a posléze v divizi v Hranicích, třetí ligu jsem si zahrál také v Karviné. Po epizodním působení v Zábřehu na Moravě jsem přišel na jarní část sezony do Valašského Meziříčí. Trénoval tady Víťa Tuma," začíná Aleš Michálek vyprávění o kariéře.

Aleš Michálek bydlí v Odrách a do Valašského Meziříčí dojíždí jednu cestu 35 kilometrů: „Měl jsem nabídky z vyšších soutěží, ale ve svých letech jsem už na první ligu starý a druhá nebo třetí mě neuživí. Pracuji v Odrách a fotbalem se bavím. Jsem tady pátým rokem. Zažil jsem tady několik trenérů. Byl tady Karel Orel, Robert Blaško, Tomáš Trucha, Honza Navrátil a nyní Antonín Mura. Nejlepší rok jsme měli pod Robertem Blaškem. Po podzimu jsme divizi vedli, na jaře jsme nakonec skončili čtvrtí," ohlíží se zkušený zadák za posledními sezonami v dresu Valašského Meziříčí.

Pak se však meziříčský úspěšný tým zbořil jako domeček z karet: „Již na jaře se na nás jezdil dívat Tomáš Trucha z Olomouce. Nakonec ho tady dohodil Zdeněk Psotka a vedení klubu spoléhalo, že se bude s Olomoucí spolupracovat na poli hráčských přesunů. Po úspěšné sezoně přišlo mnoho nových hráčů. Odešla úspěšná osa týmu v čele s Martinem Svitákem a my jsme hráli zase o záchranu. Honza Navrátil pak chtěl s tímto mladším týmem pracovat. Na můj vkus nám chybí v týmu dva až tři zkušení hráči. Je tady Martin Sviták, Marek Macíček, Lukáš Marek, ale potřebovali bychom ještě více zkušenosti."

Aleš Michálek je stoper s vynikající kopací technikou, pro Valašské Meziříčí je škoda, že se nedostává tolik k jeho oblíbeným přímým kopům. Rád vzpomíná na některé své parťáky z obrany: „Velmi dobře se mi hrálo s Pavlem Barteckým a Ondrou Malinou. Škoda, že odešli do Byniny, respektive do Nového Jičína."

Letos hraje Valašské Meziříčí stejně jako před rokem o záchranu. „Hrajeme zase bohužel o sestup. Je to hodně o kvalitě hráčů. Děláme hodně chyb. Kvalitní soupeři v divizi to hned potrestají. Jak se tady změnil tým za trenéra Truchy, nepřišly adekvátní náhrady, i když jsme měli třeba letošní jaro velmi dobré," komentuje současné postavení svého týmu Michálek.

Aleš by chtěl zažít i lepší časy: „Jsem tady pět let a skoro nikdo se neposunul z dorostu do prvního týmu. Nedaří se přivábit ani kluky z okolních oddílů. Nevyužili jsme ani tehdejší euforie Benfiky, těm klukům se prostě nechce trénovat více a raději jsou v partě, kde je jeden trénink týdně a pak zápas. Já osobně bych chtěl, aby se fotbal ve Valašském Meziříčí vyvíjel směrem, že budeme hrát se svými odchovanci a kluky z okolí. Rád bych manažerovi týmu Petru Zahradníčkovi s touto strategií pomohl. Chce to také napravit vztahy s okolními oddíly. Nejde přece o to, abychom válčili s Hrachovcem nebo Podlesím," má jasno fotbalista.

Co se bude dít ve Valašském Meziříčí v zimní přestávce? „Máme tři kola. Když něco uhrajeme, budeme na tom lépe než loni. Pomohl by nám návrat Zdeňka Horáka. Snad by se ještě kousl. Umí podržet balon a má přehled na hrotu. Pokud zůstane trenér Mura, určitě se obmění kádr," dívá se do budoucnosti Michálek.

Jelikož Aleš Michálek bohužel nemá funkční věšteckou kouli, tak ani neví, proč do Valašského Meziříčí nechodí na fotbal diváci. Nad neútulným atletickým stadionem jako by visel osudový černý mrak. „Třeba jsme hráli doma s Lískovcem a já jsem napočítal na tribuně padesát lidí a dalších patnáct vedle. To bylo všechno. Je to tady zakleté. Lidi nechodí a asi by nechodili, ani kdybychom hráli výše. Lidem chybí derby. V Novém Jičíně chodí na divizi taky padesát, sto lidí. Ale jak zajdu na fotbal na vesnici na Jičínsku, přijde dvě stě tři sta diváků. Lidem prostě chybí derby a zápasy blízkých a atraktivních soupeřů," zoufá si opora fotbalistů Valašského Meziříčí.

Aleš Michálek bude v kádru divizního účastníka působit i na jaře a svými nespornými kvalitami pomáhat ke kýžené záchraně soutěže.