V každém poločase zneškodnil jednu střelu a připsal si první čisté konto bohaté kariéry. „Lidé mi zatleskali, protože není obvyklé, aby hráč z pole nepustil žádnou branku,“ uvedl Jurajda.
Byla to vaše premiéra mezi třemi tyčemi v soutěžním zápase?
Naposledy jsem celý mistrovský zápas odchytal snad někdy v žácích před třiceti lety. V minulosti jsem několikrát zaskočil po brankářově vyloučení nebo zranění, ale to bylo vždy tak na pět minut. Mezi muži jsem nikdy v základní sestavě jako brankář nebyl.
Trenér Nerád říkal, že jste si před utkáním losovali. Je to tak?
Nebylo to losování. (úsměv) Dělali jsme si z toho srandu, takže to schválně řekl do novin, ale bylo to spíš tak, že mě chytání baví. Kluci i trenér to vědí, že někdy na tréninku jdu do branky a chci, aby na mě stříleli, ale to jenom tak z legrace. Hlavně se soustředím na to, abych jako útočník střílel branky a pomáhal týmu.
Měl jste proti Huslenkám hodně práce?
Abych řekl pravdu, za celých devadesát minut na mě šly snad jenom dvě pořádné střely. I tak jsem byl ale nervózní, protože zodpovědnost brankáře vůči týmu je velká. Bál jsem se, že to klukům zkazím, naštěstí tým byl výborný a pomohl mi. V prvním poločase šla na mě jedna střela, kterou jsem vytáhl na roh. To samé bylo ve druhé půli, kdy jsem měl zákrok po trestném kopu. Balon šel k tyči, takže jsem se musel natáhnout. (úsměv)
Vyjde vás vychytaná nula hodně draho?
Určitě jo. Všichni fanoušci, kterých dorazilo snad tři sta, byli zvědaví na můj výkon. Přišli se podívat na mě, ne na fotbal. (úsměv) Zasmát se, pobavit, ale většina z nich mi fandila a nakonec všichni zatleskali, protože není obvyklé, aby hráč z pole nepustil žádnou branku.
Co říkáte na začátek sezony?
My jsme v okresním přeboru druhým rokem. Letos nám to vychází na jedničku, ale víme, že těžší soupeři ještě přijdou. Máme výborný tým a znovu chceme hrát na špici tabulky, do třetího místa. Okresní přebor bychom znovu rádi vyhráli. V mančaftu máme skvělé kluky, kteří tvoří výbornou partu. Na tréninky v průměru chodí patnáct šestnáct lidí.
Krajská soutěž vás neláká?
Ne. V loňském roce jsme okres vyhráli, ale výš nešli. V přeboru je z třinácti zápasů snad deset derby, na které chodí spousta lidí. Jiní soupeři fanoušky až tolik netáhnou, navíc se nám nechce jezdit nikam daleko. Chceme hrát fotbal pro lidi, aby se bavili.
Není fotbal v Zubří trochu v ústraní oblíbenější a úspěšnější házené?
Samozřejmě jsme trochu v ústraní, ale i když nám házená bere mládež, je super, že v Zubří je. Máme s kluky s Robe nadstandardní vztahy, klacky pod nohy si rozhodně naházíme. Naopak vzájemně navštěvujeme domácí zápasy a fandíme si. Respektujeme to, že házená je v Zubří sportem číslo jedna.
Hrával jste někdy házenou?
Zkoušel jsem to kdysi v bráně jako dvanáctiletý. Trošku jsem ve škole zlobil, takže mi rodiče fotbal zakázali. V házené jsem ale vydržel jenom měsíce. Pak jsem se zase vrátil k fotbalu.
A hrajete i v jednačtyřiceti letech …
V pětadvaceti letech jsem se vrátil do Zubří a vzal si tady fotbal na starosti. Šestnáct let jsem předsedou klubu. Předtím jsem byl pět let v Baníku Ostrava, hrál druhou ligu za Frýdek-Místek, prošel jsem Hranicemi, Hulínem, valašskými celky. Co jsem se vrátil domů, stal jsem se kapitánem a pásku nehodlám nikomu předávat. (úsměv) Určitě ještě nekončím. Pokud mi zdraví dovolí, chci ještě tak pět let hrát.
Jak vzpomínáte na roky strávené v Baníku?
Výborně. Byly to perfektní časy. V té době jsem se často dostal do zahraničí. Jezdili jsme na turnaje do Francie, Polska. Hrával se mnou Martin Lukeš, Libor Žůrek a další kluci. V Baníku jsem hrával dorosteneckou ligu a často chodil i na lavičku za béčko. Ve třetí lize jsem naskakoval jako náhradník. Největší čest pro mě byla, když jsem v sedmnácti letech střídal o poločase Marka Poštulku. To pro mě bylo nejvíc. Tehdy jsem potkal i Radka Slončíka a další známé ligové borce. Pro mě to byla dobrá zkušenost, ze které čerpám dodnes.
Zůstal vám Baník v srdci? Fandíte Ostravě v lize?
Baníku strašně fandím. Má nejlepší fanoušky v republice, leží na severní Moravě. Od malička ale přeju také Spartě, která vždycky byla velkoklub a měla úspěchy. Rád jsem se na ni díval. Ale nejsem takový urputňák, že bych to hrotil. To ne.
