Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Na fotbal do Drnovic

„S fotbalem jsem začal v rodných Luhačovicích. Po dorostu a střední škole jsem nastoupil na základní vojenskou službu. Z Vyškova jsme jezdili jako fanoušci a najatí pořadatelé za klobásu a pivo  na fotbal do sousedních Drnovic a byli svědky neuvěřitelného vzestupu jedné fotbalové vesnice. Někteří mladí hráči byli s námi na vojně a fotbal jsme hráli v rámci tělesné přípravy proti sobě,“ říká o své aktivní fotbalové kariéře Michal Vacula.

Voják z povolání

„Po roce vojny jsem se rozhodoval co dál, a protože ekonomických škol bylo na Zlínsku jako hub po dešti a dobrých pracovních příležitostí až tolik bez praxe nebylo, vstoupil jsem zpět do armády jako voják z povolání. Nastal mně kočovný život po celé republice,“ odstartoval profesní život vojáka z povolání Michal Vacula.

„Kroměříž, Vyškov, Mariánské Lázně, Klatovy a tím bylo jasné, že fotbal byl koníčkem převážně v okresních soutěžích. Po návratu z Mariánek mně navíc byla diagnostikována roztroušená skleróza, nevyléčitelná nemoc, která napadá nervovou soustavu člověka, má přímý vliv na jeho hybnost a nemocný si musí sám aplikovat několikrát týdně injekce. S fotbalem jsem se mohl rozloučit úplně,“ vrací se Vacula k neočekávané nemoci, s kterou se musel poprat.

Fotbal je láska

„Fotbal mně ale hodně chyběl. Hráčsky to stejně nikdy nebyla žádná hitparáda, a tak jsem uvítal možnost hráčům do jejich snažení „kecat“ a stal se trenérem. Jako voják, který v roce 2007 měl 115 podřízených a začal s trénováním, jsem věděl perfektně, jak poskládat, vést a motivovat. V armádě jsem se podílel na výcviku vojáků do Iráku, Kosova, Afganistánu a později i Afriky a musel jsem být v přípravě velmi důsledný, aby všichni byli připraveni na víc než sto procent a ve zdraví se z misí vrátili,“ vysvětluje Vacula propojení své profese s fotbalovým trénováním.

„Ta důslednost ve mně zůstala i pro práci trenéra. Taky po hráčích vyžaduji disciplínu, zápal a chuť vítězit. Tady naštěstí nejde o život, ale přesto klukům vždy vysvětlím, že to, co děláš, dělej naplno, jinak tím jen ztrácíš čas. Musíš si vážit těch, co stojí vedle. Tým je pevný řetěz a je pevný a silný tak, jak jeho nejslabší článek. Nedopusť, aby se přetrhnul a těm slabším vždy pomáhej,“ dodává Vacula.

Trenérská kariéra

„Začal jsem trénovat s Danem Šulákem a dělat mu asistenta. Tady jsem se potkal i s některými kluky, kteří ještě dnes působí v našem „A“ týmu. Martinem Výmolou a Viktorem Žilinským. Pro mé názory a přístup si mě všimnul předseda oddílu Jarda Odstrčil a nabídl mi vytvořit tandem v dorostu společně s Honzou Navrátilem. Od Honzy jsem se naučil spoustu věcí a jsem mu za to vděčný.,“ vrací se Vacula k trenérským začátkům.

„Vždycky jsem obdivoval Barcelonu devadesátých let, a to, co do ní přinesl Louis Van Gaal. Totální fotbal. Obdivoval jsem to a tyto principy se snažil vnést i do mé práce. Vždy jsem zbožňoval německou houževnatost a Bayern Mnichov. Prolnutím těchto dvou světů se tvořily mé trenérské zásady,“ vyjmenovává své vzory.

„Srdcem jsem ale zůstal u nás doma, v Baníku. I toto všechno jsem vtloukal do kluků z ročníků 92-96. A ti dnes někteří hrají za naše valašskomeziříčské „béčko“. Po mladším dorostu jsem si dal asi měsíční pauzu a v roce 2012 kývnul na pomoc mým kamarádům v Růžďce. Ze čtvrté třídy jsme okamžitě postoupili systémem start – cíl do třetí třídy. Růžďku jsem opouštěl, když byla na třetím místě tabulky třetí třídy okresu Vsetín a vrátil se zpět k mládeži do Valmezu. Zdeňa Furmánek potřeboval trenéra starších žáků pro jarní část a já jsem tuto výzvu přijal,“ popisuje Vacula své dosavadní trenérská angažmá.

U 17

„S ročníkem 2002 jsem se posunul zpět do mladšího dorostu, kde působím dosud. Mým cílem je co nejvíce talentovaným klukům dát odrazový můstek pro vyšší soutěž. A to se zatím daří. V celostátní dorostenecké soutěži už působilo nebo doposud působí sedm mých bývalých hráčů. Toto je asi ten největší úspěch a chci i nadále pracovat tak, aby i o další moje svěřence byl velký zájem. Občas pomáhám i na lavičce valašskomeziříčského „béčka“ a chceme s Freldou pro ValMez krajský přebor. Když to nevyjde letos, budeme se o to snažit dál. Výchova hráčů ve Valašském Meziříčí si tuto soutěž zaslouží.

Fotbal si pořád zahraju strašně rád, i když to bolí, míč vidím dvakrát a je to čím dál tím horší. Dokud na to hřiště dolezu třeba po čtyřech, s klukama si vždycky zahraju (smích),“ dodává Vacula ke svému úspěšnému současnému působení u týmu U 17 Valašského Meziříčí.