Ve Valmezu působí už osmnáctou sezonu a i letos prohání své soupeře v divizní soutěži.

„Občas nějaké nabídky přišly, třeba se ozval Nový Jičín nebo Hranice, ale pro mě bylo důležité mít tady práci, a to vždy kromě zamítavého rozhodnutí Valmezu rozhodovalo," vysvětluje důležitost zaměstnání při fotbale Macíček.

Sám zažil veškeré vzestupy a pády místního fotbalu poslední dekády. Ač malý postavou, patří mezi velké opory Valašského Meziříčí.

„Nikdy jsem nebyl klasickým útočníkem. Na tomto postu jsem jen zaskakoval, když někdo chyběl. Rád vzpomínám na postupové sezony, kdy klub sestoupil do 1. A třídy. Vrátil jsem se z Lichnova a pořád jsme postupovali. Se Zdeňkem Horákem a Emanem Nečasem jsme dávali více než 25 branek za sezonu a vrátili jsme tým do divize. Druhé výborné období bylo za trenéra Blaška, kdy jsme jednu sezonu po podzimu vedli a aspirovali na postup do MSFL, i konečné páté místo bylo super," vzpomíná na dobré časy Macíček.

Marek Macíček si jinak drží skvělý střelecký průměr jedenácti až dvanácti branek na sezonu. Dnes již patří k veteránům.

Krátce se vrací k hodnocení posledních dvou trenérů Valašského Meziříčí Tomáši Truchovi a Janu Navrátilovi: „Trucha měl dobré úmysly hrát s mladými hráči. Nás starší chtěl mít v záloze. S odstupem času ale vidím za unáhlené rozhodnutí vyměnit ho za trenéra Blaška. Klub chtěl možná výše, ale nepovedlo se to. Za trenéra Navrátila nastupuji pravidelně, jsem spokojený."

Další téma bylo nasnadě. Macíček zná dokonale místní klub, proč tedy chodí na fotbal do Valašského Meziříčí tak málo diváků?

„Tady lidi nikdy nechodili. Atletický stadion vás nevtáhne do hry. Všude je to daleko. Maximum jsou dvě stovky. Když jsme hráli 1. A třídu, chodilo na derby i šest stovek, s Hrachovcem to byla dokonce tisícovka. I kdybychom hráli vyšší soutěž, více než tři stovky by nedošly. Podívejte se na hokej. Tam taky nikdo nechodí," krčí rameny Marek Macíček. Start do nové divizní sezony se Valašskému Meziříčí nepovedl.

„Nehráli jsme špatně, ale nemáme klasického útočníka, co by rozhodoval zápasy. Martin Výmola dával hodně gólů v rezervě, ale on je spíše podhrotový hráč. Chybí nám z rodinných důvodů Zdeněk Horák," zdůvodňuje bídné výsledky Macíček.

První body přišly v sobotu v derby zápase s VKK, který Meziříčí urvalo v poměru 2:1

„V prvním poločase jsme hráli velmi dobře, ještě začátek toho druhého ušel. Pak jsme vypadli z role a ztráceli jsme balony. Vyhráli jsme se štěstím. Dal jsem v zápase jen jeden gól, u druhého jsem donutil dát si vlastňáka Mikulu," vrací se k první výhře Macíček.

V zápase patřil k nejlepším hráčům domácích, ale tři body nepřeceňuje: „Víte, jak to je. První vyhrání z kapsy vyhání. I když jsem byl střelecky u prvních bodů, v klubové kase se to neprojeví. Je na zvážení, zda klukům něco donesu. Musíme jít dál a porazit ve středu Určice. Není zatím co slavit," upozorňuje ofenzivně laděný fotbalista.

Marek Macíček působí skromně a ví, že pokorou a poctivou prací bude Valašské Meziříčí sbírat další body. Až jich bude více, pak se třeba najde důvod k pořádné oslavě.

MARTIN NĚMEC