Hosté totiž měli oba brankáře zraněné, a tak se do branky postavil Jakub Vokáč. Když jsem se zeptal vigantického patriota Miroslava Janíka: „A ten Vokáč někdy chytal“ dostal jsem rychlou odpověď. „On ne, ale jeho otec. A nějaké geny tam musí být.“

Pro Vigantice to byla složitá situace, ale překvapivě i pro Karlovjany, neboť všichni hráči se téměř znají a taková informace se šíří rychlostí blesku. „Já to nepokládám za výhodu, dokonce nám to může i uškodit. Soupeř bude hrát na 150%,“ tušil před zápasem trenér Karlovic Viktor Kollanda.

A měl pravdu. Jeho nervózní soubor nedokázal na obranu Vigantic nic vymyslet a nakonec branku vstřelil hodně šťastně. Na druhou stranu je třeba pochválit soubor trenéra Roberta Blaška, který v obraně málem padl. Hráči padali do střel, žádný hlavičkový souboj nebyl pro ně marný.

A Jakub Vokáč? Moc práce neměl, nic nepokazil, dokonce chytil Mikulovi tutovku, stačil se bavit i s „lajnou smrti“ a za branku nemohl. A hlas jednoho z vigantických diváků z tribuny: „Konečně jsme ti našli místo v sestavě, “ to jen dokumentoval. Ale ve Viganticích věří, že se všechno vrátí do starých kolejí, Jakub Vokáč bude dál rozbíjet obrany soupeře, či bránit útočníky.

VLADIMÍR ŠTĚPÁN