„Byla to státní firma, která začala prodělávat a v Pandurii stopla financování. Klub zůstal bez peněz a hráči bez výplat," vypráví v exkluzivním rozhovoru pro Deník 27letý záložník.

Sezonu v Rumunsku dokončil a odvezl si třetí místo, což byl vzhledem k podmínkám skvělý úspěch mužstva. Jenže nadále scházela finanční odplata a také jistota do budoucnosti, a tak se pustil do akce se svou právničkou Markétou Haindlovou.

„Poslali jsme na klub výpověď, protože měl vůči mně dluhy už více než tři měsíce a ve stanoveném termínu mi částku nezaplatil. Tím jsem se stal volným hráčem. Případ jsem dal i FIFA k řešení," popsal Droppa.

Nové angažmá tak sháněl v horké atmosféře. Den radosti přišel minulé úterý, kdy posílil nováčka ruské Premier Ligy FK Tom Tomsk.

„Jsem rád, že jsem tady, i když pořád čekám, jak všechno dopadne. Pandurii neakceptuje, že jsem odešel zadarmo. Spor bude řešit FIFA. Nicméně dvouletou smlouvu mám v Tomsku podepsanou a normálně se připravuji na sezonu," uvedl rodák z Uherského Hradiště.

Působení v Rumunsku muselo být pro vás od února hodně náročné, že?

Klub nám dlužil už před Vánocemi dva měsíce výplatu. Nebyl to příjemný pocit, i když jsem měl peníze našetřené. To nejhorší mě ovšem potkalo až na jaře, kdy jsem byl bez výplaty skoro čtyři měsíce. Bylo to navíc v době, kdy se mi narodila dcera. Já to snášel nejdřív celkem dobře, ale kluci v kabině mě nakazili negativní atmosférou. Říkali, že klub může zkrachovat a že neuvidíme nikdy nic. To se naštěstí nestalo a Pandurii funguje dál, byť s problémy. Je to nepříjemná zkušenost, která mě však posílila. Vím, že si mám peníze šetřit, abych byl na takové situace připravený, protože ve fotbale se stávají často.

Bylo obtížné najít si nové angažmá?

Hledání se mi komplikovalo, protože řešení přes FIFA není ideální a na všechno se dlouho čeká. Doteď nemám finální rozhodnutí, že můj přestup je v pořádku. Nicméně na nezájem klubů jsem si nemohl stěžovat. Měl jsem velmi dobrou nabídku z české ligy, kterou jsem však odmítl, protože se do soutěže zatím vracet nechci. Potom se mi naskytly možnosti z Polska, Izraele, Řecka a z Ruska, které jsem od počátku preferoval. Jednání jsem první vedl s jiným ruským klubem, ale nepochopitelně to nevyšlo. Nato jsem se soustředil už jen na Tomsk a jsem rád, že jsme dospěli k dohodě.

Probíral jste s někým, jestli jste skutečně mohl podepsat smlouvu v novém klubu?

Bál jsem se pochopitelně tohoto kroku a bojím se dodnes, ale věřím Markétě Haindlové a jejím schopnostem. Klub vám přece nemůže neplatit několik měsíců a pak vás držet jako rukojmího. Markéta říkala, že FIFA v těchto situacích udělala velký pokrok a hráčům se snaží pomáhat. Takže věřím, že nám dá za pravdu. Jinak by přece žádný klub nemusel hráče platit a zároveň by je nepustil. Každý musí vidět, kde je spravedlnost, když někdo člověka nechá několikrát za rok bez výplaty. Včetně Vánoc.

Pojďme k Tomsku. Působili v něm čeští fotbalisté Martin Jiránek, Tomáš Vychodil, Petr Vašek a Jan Holenda. Konzultoval jste s někým z nich nabídku?

Ne. Mám známého, který má velký přehled a řekl mi vše o fungování klubu. A pro mě je hlavně důležité, že mě chtěl trenér Petrakov.

Poznal jste, že udělali v Tomsku dobré jméno českému fotbalu?

Jiránek byl kapitánem mužstva, takže si jej zde určitě hodně vážili. A ano, kluci z Česka tady mají dobré jméno, takže klub určitě věděl, že se mnou také nebude žádný problém. (úsměv) Nicméně snazší nic mít nebudu. Je tu obrovská konkurence, středních záložníků nás je devět! Na druhou stranu vidím, že trenér má ke mně od začátku důvěru a počítá se mnou do sestavy. Neustále se se mnou snaží komunikovat.

Klub sídlí na Sibiři. Neděsí vás podmínky, které vás čekají?

Zjišťoval jsem si vše ohledně města a nebojím se. Je studentské a bude na úrovni. Co se týče zimy, tak Jirka Jarošík mi říkal, že už v Rusku není tak chladná jako dřív. Navíc budeme končit prvního prosince a potom leden, únor strávíme na soustředění v teple. Takže kožich z medvěda nosit nebudu. (smích)

Jak na váš přestup reagovali rodinní příslušníci a známí? Od domova vás bude dělit „půl světa".

Někteří kamarádi mi angažmá přejí, jelikož vědí, že je úspěch se do Ruska dostat. Rodina tolik nadšená není, protože mám pětiměsíční dcerku, se kterou za mnou přijede přítelkyně. Takže hlavně babičkám a dědečkům bude po malé smutno. Takový je ale fotbal.

Na vás doléhá odloučení od rodného prostředí?

Já jsem zvyklý být pryč, už od šestnácti let jsem mimo domov. Fotbalu jsem musel strašně moc obětovat. Musel jsem často oželet rodinu, kamarády, večírky, svatby, narozeniny, což mě vždycky mrzelo. Nemohl jsem být s lidmi, které mám rád. Ale angažmá v Rusku mi teď všechno kompenzuje, je to obrovský posun v mé kariéře. Chci šanci využít.

Tomsk se vrátil do nejvyšší soutěže po dvou letech. Jaké má cíle?

V Rusku sestupují dva týmy a další dva hrají baráž, tudíž tlak je v lize velký. My nemůžeme konkurovat bohatým klubům, takže super bude, když se zachráníme pár kol před koncem. Budeme se ovšem snažit o to, abychom se pohybovali uprostřed tabulky.

Jaký máte obraz o ruském fotbale? Reprezentace na EURO vyhořela.

Šampionát jsem moc nesledoval, takže ruský tým nemůžu hodnotit. Liga je mezi šesti nejlepšími v Evropě, svůj přestup tedy opravdu vnímám jako velký krok vpřed. Některé kluby si mohou dovolit hvězdy za miliardy. Na druhou stranu je fakt, že některé naopak musí brát jen volné hráče. V penězích je napříč ligou velký rozdíl.

Jste odchovancem Slovácka. Trénuje jej nyní Stanislav Levý, který si vás přivedl do polského Slasku Wroclaw. Nezkoušel vás opět lanařit do svého týmu?

S panem Levým jsem byl bohužel jen týden, pak jej klub vyhodil. Teď jsme si nevolali. Myslím si, že ani nevěděl, že jsem volný.

Je pro Slovácko správným mužem?

Po trenéru Habancovi, který odvedl s týmem kus dobré práce, to bude mít hodně těžké. Navíc mužstvo spíš oslabilo, protože skončil Došek a další hráči odešli. Je potřeba posílit a poté věřím, že kouč Levý může hrát s týmem v horní polovině tabulky. Budu mu držet pěsti, stejně jako všem klukům ze Slovácka. Teď uhráli super výsledek s West Hamem, takže jim k remíze gratuluji a snad je nakopne. (úsměv)

Platí stále, že byste si v klubu chtěl zahrát?

Určitě bych se chtěl jednou vrátit, ale nejdřív mi Veliče Šumulikoski musí uvolnit místo. (smích) Mám představu, že bych přišel právě jako on. Se zkušenostmi ze zahraničí a tak, že bych byl schopný Slovácku ještě pomoct na hřišti, ne že bych jen dohrával kariéru. Ale uvidíme, co bude za pár let a jestli klub o mě bude mít zájem. Nyní stále upřednostňuji zahraničí.