„Vyhovět si dokážeme, sehranost u nás dvou už je docela dobrá, ale oba jsme jiný typ útočníka. Já jsem spíš na techniku, táta je hlavně hlavičkář a zakončovatel,“ upřesňuje 19letý Petr Palát mladší, který v jednom týmu s tátou zahájil pátou společnou sezonu.

Střelecké dostihy a sázky však probíhají pouze doma.

„Sem tam si do sebe rýpneme, ale na hřišti to tak nebereme a hrajeme pro tým,“ dušoval se mladší z rodiny.

Přitom jejich spolupráce v jednom mančaftu vznikla spíš náhodou.

„V Růžďce chyběli mládežníci, syn si přišel s námi zakopat od 14 a od 15 už hrál za muže,“ popisoval před dvěma lety začátek spolupráce 43letý Petr Palát starší.

Včera dopoledne jako kapitán vedl svůj tým k prvnímu zápasu sezony v derby s Mikulůvkou, ve které rodinný klan pomohl k bezbrankové remíze a následné výhře v penaltovém rozstřelu.

„Snažím se mu být příkladem. Je to určitá zodpovědnost. Na hřišti se snažím jemně mu radit, doma pak jeho chyby probereme, ale je to v klidu,“ hlásí Palát starší.

„Pár momentů tam bylo, kdy jsme se hádali, ale máme spolu takovou domluvu, že co se stane na hřišti, zůstane na hřišti,“ popisuje spolupráci i mladší z rodu Palátů, že ne vždy musí být rodinná spolupráce na obtíž.

„Táta mi dal hodně rad a jsem za ně rád,“ usmívá se. „V podstatě je to můj fotbalový vzor,“ vzkázal Petr Palát mladší.

„Neshodneme se spolu, kdo komu fandí. Já fandím Bayernu, on Realu,“ práskl tatínek, v čem se neshodnou.

„Já už to ale moc nesleduji. Nemám na to tolik času. Ale každopádně já moc Bayern nemusím,“ potvrdil syn.