„Zkuste to. A když vás to bude bavit a půjde to dobře a budete mít i kus štěstí, můžete to dotáhnout klidně vysoko - Honza Filgas od nás to dotáhl do UEFY, Zdeněk Kneisl do 3. ligy, pískával jsem i s Tomášem Batíkem, co je teď v 1. lize jako asistent. A samozřejmě si tím i pilujete kondici a zdraví. A můžete si taky vydělat dobré peníze za zápasy!,“ láká nové muže a i ženy v černém zkušený sudí Nevrla.

Jak jste se dostal k pískání?
Přihlásil jsem se sám. Bylo mi tenkrát 17, měsíc do osmnáctin, a chtěl jsem to prostě zkusit. Fotbalový fanoušek jsem byl už od dětství a fotbal hrával s klukama dost. I když tedy ne závodně. Ale chtěl jsem to zkusit a přihlásil se tehdy na Vsetíně na OFS.

Kolik let pískáte fotbal a jakou soutěž momentálně?
Od roku 2002 - tedy 19 let! A pořád mě to baví a pořád nehodlám končit. Z toho asi 6,5 let v kraji, nyní v OFS a jsem spokojen - v mém věku už to fakt na ligu nevidím (smích). 

Zkuste popsat, čím Vás pískání lidsky obohatilo, co Vám přineslo?
Řekl bych, že lidsky to trochu člověka "obrní", že i lépe snáším nadávky než mnoho lidí mimo fotbal, určitě mě nerozhodí, když mi někdo nadává do nejsprostějších slov, dokážu to brát s úsměvem. To se určitě hodí i pro život. A co mi to jinak přineslo? Třeba lepší fyzičku - myslím, že kdybych nepískal tak dlouho, s velkou pravděpodobností už mám větší břicho (smích). A taky nebývám často nemocný, víc se hýbu, za víkend můžete nechat na hřišti i přes 20 km, takže určitě zdraví s tím pohybem na čerstvém vzduchu souvisí.  A samozřejmě taky peníze, pořád máme za zápasy v sezóně solidní odměny. 

Kde vidíte problém s dlouhodobým nedostatkem rozhodčích?
Já se tomu nedostatku upřímně moc nedivím. Zaprvé dělat rozhodčího ve fotbale není moc vděčná činnost, spíš si vyslychnete nadávky než pochvalu - a pokud vám ještě někdo vyhrožuje po zápase nebo se na vás sápají diváci, příjemné to není. Zadruhé ubývá mládeže, která se fotbalu věnuje - tedy aspoň na okresní úrovni to vidím poslední roky určitě. S tím myslím, že souvisí i počet zájemců o pískání. A taky peníze - já si na ně sice nestěžuju, ale přece jen můžete mít za některou práci víc peněz než za zápasy. A to ani nemusíte pak běhat po hřišti v dešti či poslouchat nadávky. Pískat fotbal podle mě pro každého není - myslím, že to člověka prostě musí bavit, aby vydržel.

Navštívil jste nedávný seminář rozhodčích OFS Vsetín? Jak ho hodnotíte?
 Navštívil a byl jsem spokojen. Oceňuji, že Renda Stodůlka jako nový předseda komise rozhodčích chce některé věci změnit. Ač tedy pana Palackého jsem vždycky rád a mrzí mě, že z komise odešel. Program semináře byl ale určitě udělaný velmi solidně.

A jak se stavíte k vizím nové komise rozhodčích OFS Vsetín?
Uvidíme. Zatím to vypadá dobře. V některých věcech opravdu klobouk dolů, jak se mladým sudím nová komise věnuje.

Jak se stavíte z pozice rozhodčího k možnému zrušení penaltového rozstřelu pro určení vítěze při nerozhodném výsledku v soutěžích OFS Vsetín?
Já bych byl jen pro to zrušit. Nikdy jsem toho nebyl zastánce. Myslím, že remíza k fotbalu rozhodně patří. A upřímně řečeno jsem často viděl, že se těm týmům do toho kopání po remízovém zápase ani moc nechtělo.

Jaký je valašský fotbalový fanoušek z pohledu rozhodčího?
 To záleží jak kde. Jsou hřiště, kde je to víc divoké, a hřiště, kde chodí málo lidí pořád a je tam skoro ticho. Ale jsem vždycky rád, když přijde na hřiště víc diváků - a bohudík za to, že jsou u nás v okrese obce, kde na fotbal klidně přijde i 500 diváků. A mě osobně to pak i víc motivuje se ještě více na hřišti snažit.  Každopádně u valašských fanoušků hodně frčí slivovice, to je určitě naše místní specialita. 

Co je pro Vás na pískání to nejtěžší?
No, někdy, když prší či je zima, a vy máte mávat někde na žácích či dorostu 2krát za sebou či na ženách, tak to mě zrovna moc nebaví. Ale holt i takové zápasy k pískání patří. Nejtěžší, těžko říct. Není příjemné, když musíte volat policii po zápase. Třeba proto, že vám poškrábali nějací křupani auto. Popř. když voláte sanitku kvůli těžkému zranění - to je opravdu HODNĚ nepříjemné. A taky nemám rád, když si o sobě čtu pak, jak jsem prý někde něco zmastil, ač ten redaktor na zápase vůbec nebyl a dost možná by mi dal i za pravdu,  kdyby byl. Ale bohudík aspoň za mě pořád převažují pozitiva proč pískat.