„Ale takových je nás tam víc. Já, Eliáš, Dulík, Matůš, Jaroš, Surovec. Jsme jedna parta už delší dobu, co pamatuje vzestupy a pády. Jsme Vsetíňáci a nyní strašně spokojení, jaká je v klubu pohoda a výborná parta, do které skvěle zapadl i trenér Mičega. Je pohoda na tréninku i v zápase a na výsledcích se to projevuje,“ spokojeně konstatuje 22letý fotbalista.

I vám osobně podzim vyšel. Cítíte to tak?
Asi ano. Ale postupně se stávám hráčem do defenzivy, i když jsem začínal vepředu. (smích) Nyní jsem nastupoval na pozici levého obránce, ale na Vsetíně jsem snad vystřídal už všechny posty.

Jak byly Vaše fotbalové začátky?
Hraji fotbal snad od deseti let na Vsetíně. Jen na rok v žácích jsem byl ve Valašském Meziříčí. Prošel jsem všemi vsetínskými mládežnickými výběry, zažil i béčko a v 17 letech jsem dostal šanci pod trenérem Matějíčkem v prvním týmu 1. A třídy a držím se v jedničce do dneška.

Zažil jste tedy vzestupy a pády vsetínského týmu…
Ono, byly to postupy do krajského přeboru, divize, pád z divize, ale nyní jsem moc rád, že se v divizi stabilizujeme a máme našlápnuto, abychom tam zůstali i po druhé sezoně v řadě.

Máte rád zimní přípravu?
Nejsem její milovník (smích). Máme partičku s Vláďou Surovcem a Kubou Mačkem a máme rádi moře. Byli jsme už v Chorvatsku a Turecku. To je jiná káva. Zimní přípravu ale odmakám na sto procent, bude to potřeba.

V létě o Vás a Surovce mělo zájem třetiligové Valašské Meziříčí…
Zájem rozhodně potěšil. Nešel bych do neznámého prostředí, ty kluky z týmu znám. Jenže mám na Vsetíně práci, fotbal za rohem, všude blízko. A hrát spodek tabulky bych zase nechtěl. Rozhodl jsem se odmítnout. Věřím, že se mi bude i nadále dařit na Vsetíně, protože divize je velmi kvalitní soutěž, kde je to nejen o běhání, ale také o taktice. Je to prostě už fotbal.