Kliknutím zvětšíte
O víkendu jste dal Valašské Polance za 36. minut čtyři branky. Co jim předcházelo?
První branka padla po situaci kdy jsem si našel odražený balon ve vápně a pohotově dorazil z voleje. Druhá byla po nacvičeném rohovém kopu hlavou, třetí branka byla po krásném centru Jiřího Kolečka opět hlavou a s pomocí břevna skončil v bráně. Čtvrtý gól byl z penalty, na které jsem momentálně určený.
Ve druhé půli ale přišel nečekaný kolaps Juřinky. Co se stalo?
Valašská Polanka snížila už těsně před poločasem a to nás mělo varovat před tím, že to určitě nebudou chtít zabalit. V šatně jsme si jasně, řekli co a jak, ale bohužel na hřiště jsme si to nepřenesli a Polanka nás přehrála ve všech aspektech hry. V poslední minutě jsme ještě sahali po vyrovnání na 5:5 ale bohužel jsem nastřelil pouze tyč.
Hrál jste někdy už takové utkání?
Nehrál a doufám, že takové utkání se hraje jen jednou za život a já už mám od něj klid.
Jak prožívá fotbalista smutek po utkání, kde dá čtyři branky do poločasu a jeho tým prohraje?
Byl jsem hodně zklamaný a chvíli mi trvalo, než jsem to nějak rozdýchal.
V prvním kole jste podlehli Valašským Příkazům, to bylo také velké překvapení…
Valašské Příkazy si k nám přijely pro body a potvrzovaly to svojí bojovností a důrazem od prvních minut. Když už jsme se dostali do nějakého většího tlaku a snížili v závěru na 1:2, věřil jsem, že to ještě strhneme na svou stranu. Bohužel jsme hned po rozehrávce hostů opět inkasovali a bylo po nadějích. To se tak zkušenému mančaftu, jaký máme, nesmí stávat.
Poté jste v dalším utkání ve Viganticím dlouho sahali po třech bodech, proč to nevyšlo?
Do Vigantic jsme jeli s jasným cílem a ten byl tři body. První poločas jsme jasně dominovali a šli za vítězstvím. Do druhého poločasu domácí poslali na hřiště Milana Baroše a to byl rozhodující faktor. Tím, že byl na hřišti, to byly úplně jiné Vigantice, než v prvním poločase. Vstřelil dvě branky a v závěru jsme se ještě obávali výsledek.
Kde jste začínal s fotbalem a kdo byl u vašich prvních fotbalových krůčků?
S fotbalem jsem začínal ve Lhotce nad Bečvou a první fotbalové krůčky byly společně s partou kluků kolem baráku.
Jaké je zatím vaše fotbalová kariéra?
Moje fotbalová karéra není nikterak zajímavá. S fotbalem jsem začínal, jak už jsem zmínil ve Lhotce a v mých devatenácti letech jsem přestoupil na Juřinku. Za povšimnutí stojí snad jen postup s Juřinkou do Krajského přeboru, kde jsme sehráli celkem důstojně dvě sezony.
Jste střelec k pohledání. O ty je stále velký zájem. Pomýšlíte i na vyšší soutěž?
Na vyšší už nemyslím, vzhledem k mému zaměstnání a tomu, že čekáme s manželkou rodinu.
Jaké jsou vaše záliby?
Kromě fotbalu, který pro mě není ani tak záliba, jako součást života, tak mám koníčka ještě motorky.
Čím se živíte?
Pracuji sám na sebe ve stavebnictví.
Kdo vám při utkáních nejvíce fandí?
Nejvíce asi můj otec, který je velice náročný fanoušek a vůbec si se mnou nebere servítky. No a samozřejmě moje žena Verča.
PETR KOSEČEK
86
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
