Kliknutím zvětšíte
„O možném konci jsem uvažoval snad jen deset minut. Pak mi ale zavolal kamarád a kolega rozhodčí a přešlo mě to. Já bych ho v tom pískání asi nemohl nechat samotného,“ usmívá se s odstupem necelého půlroku bývalý fotbalista Halenkova, který ale v dorosteneckém věku svou cestu přehodnotil. „Ambice určitě mám, třeba si s kolegou pískneme finále nějakého poháru. Fotbalem se ale jenom bavím a snažím se, aby se těšily obě strany. V tuto chvíli je pro mě nejdůležitější hlavně vystudovat vysokou školu,“ má jasno Orság, student prvního ročníku právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Na podzim v Hutisku to byl váš první problém, kdy vás někdo napadl?
Abych se přiznal, tak nikdy s ničím podobným jsem se nikdy nesetkal. Říká se, že něčím takovým si musí projít každý rozhodčí a mnoho kolegů, které potkávám, má takové různé příhody taky za sebou. (úsměv)
Už jste se s tím vyrovnal? Nestalo se to vaší noční můrou?
Vyrovnal jsem se s tím hned po tom víkendu, chtěl jsem pískat hned druhý den, abych to mohl hodit za hlavu. Bohužel se mi to nepovedlo tak dobře, protože hned následující den se mi na zápase k mé smůle začal postrkovat laický rozhodčí s diváky - kvůli tomu, že měl odlišný názor na sporné autové vhazování v jeho blízkosti. Tak jsem si prožil svůj víkend hrůzy. Ale díky tomu, že mám kolem sebe super kolektiv rozhodčích, tak mě to tolik nezasáhlo. Musím potvrdit, že se mi po víkendu tři dny o ničem jiném nezdálo. (smích)
Jak moc to zpětně v Hutisku bolelo?
Spíše jsme si z toho vzal obrovské ponaučení: k takovým zápasům musím přistupovat s daleko větší pokorou! Nějaký šrám na duši jsem si přeci jen odnesl, ale co nás nezabije, to nás musí posílit!
Co se vlastně odehrálo. Můžete to popsat ze svého pohledu?
Hráči Zubří, i přesto, že prohrávali, tak tahali za stavu 0:3 za delší konec a bylo mi jasné, že půjdeme do dramatu. Asi pět minut před koncem se jim podařilo výsledek srovnat a šli jsme do koncovky s čistým štítem. Bohužel přišla gólová situace na 4:3 pro Zubří, kde si hostující hráč pomohl ke zpracování míče rukou a má následná signalizace byla tak smolná, že si to každá strana vysvětlovala jinak, až se nakonec situace dopracovala k šarvátce na hřišti.
Jak reagovalo na exces v Hutisku vaše okolí, známí, přátelé a kolegové sudí?
Takovou popularitu nechcete. Jako super, kdyby si někdo přišel pro fotku, ale tohle bylo z ničeho nic něco úplně jiného. Již první den se snad na všech fotbalových stránkách na Facebooku u nás objevil můj zápis z utkání, či nějaká videa ze strkanice.
Ten, kdo je trochu zběhlý, si hned našel, kdo vlastně ten zápas pískal a ti ještě lepší aktéři vystavili můj profil přímo pod příspěvek. Obě dvě věci vyvolaly pozitivní i negativní reakce. Jedna strana společnosti mi vyjadřovala pocit sounáležitosti a soucit pro danou věc, někteří rozhodčí mi také psali své zkušenosti, což mi pomohlo a posunulo mě to. Bohužel druhá strana tak lidská nebyla a k jejich zprávám bych se raději nevyjadřoval a nikomu je nepřeji. Všichni jsme přece jenom lidé.
Následující týden, kdy se moje fotka objevovala i na titulních stránkách a v různých novinách, byl pro mě velice zajímavý. Mnoho lidí mi volalo, že mě poznali a co se vlastně stalo atd. Naštěstí jsem zrovna v tu dobu byl ve škole v Brně, takže největší vlna popularity díky bohu poklesla. Trvá to ale dodnes, kdy mi někdo dokonce i v Brně položí otázku, zdali jsem to já.
Co vám řekli, poradili rodiče?
Po cestě ze zápasu jsem volal svojí mamince, která měla ten den narozeniny a lehce jsem jí popsal, co se stalo, a že jsem v pořádku. Po příjezdu domů jsem řekl, že jsem v pořádku a lehce jsme o tom podebatovali. Ten den jsem už toho moc prodiskutoval s kolegy, tak nebylo tolik síly o tom mluvit doma.
Udělal byste zpět při rozhodování inkriminovaného, sporného momentu něco jinak?
Určitě bych přistoupil jinak k celému zápasu, protože i já jsem párkrát chyboval. V daný moment jsem měl jasným gestem ukázat, co se stalo, a více zapískat do píšťalky.
Omluvili se vám násilníci?
Ano, ještě před disciplinární komisí jsem byl kontaktován hráči.
Co říkáte na tresty, které vynesla disciplinárka?
Já jsem tady od toho, abych pískal zápasy a užíval si dění na hřišti. A dění kolem disciplinární komise nechám na ní. Mým více zkušenějším kolegům se ale rozhodnutí komise nelíbilo natolik, že dokonce podnikli protest, který jim vyšel. Komise se díky tomuto protestu sešla znovu a tresty byly navýšeny.
Věříte, že tyto tvrdé tresty odradí fotbalisty od útoků na sudí, nebo to k fotbalu na nižší úrovni bohužel patří?
Kdyby byly asi tresty tvrdšího rázu, tak si myslím, že určitě. Ale ve fotbalu na nejnižší úrovni se tomu nevyhneme, protože někteří hráči vypadají tak, že pravidla nikdy neviděli. Tím nemyslím inkriminovaný zápas.
Jak by se vám líbil trest pro tyto agresory ve formě povinného složení rozhodcovských zkoušek a odpískání několika zápasů?
Klidně bych jim šel dělat asistenta. Rád bych viděl jakéhokoliv člověka, aby si to šel zkusit a měl někdy tu odpovědnost. Není to žádná legrace!
Zvažoval jste konec vaší rozhodcovské kariéry?
Ne ne, každý mi psal, ať toho hlavně nenechám. Mě samotného tento zápas hodně posunul, ale musím se tedy přiznat, že jsem snad deset minut nad tím polemizoval. Pak mi ale zavolal kamarád a kolega rozhodčí a já bych ho v tom pískání nemohl nechat samotného, tak mě to hned přešlo.
Co nakonec rozhodlo pro to, že budete pokračovat?
Ono nebylo o čem moc rozhodovat, protože hned druhý den jsem měl zápas a hned mě nálada na zahození píšťalky přešla.
O čem sníte?
Já se fotbalem jenom bavím a snažím se, aby se bavily obě strany. Snít mohu o čemkoliv, ale tajně doufám, že si s mým kolegou jednou pískneme finále nějakého poháru.
Co je podle vás ke splnění tohoto snu potřeba? Jen dovednost?
Chce to mít všechno od znalosti pravidel až po fyzickou kondici a cit pro hru. V naší lize to chce mít tedy i velkou várku štěstí.
Proč a kdy jste se rozhodl pro pískání?
Vždy mě to k tomu nějak táhlo, ale nikdy jsem nevěděl, jak se k tomu dostat, ale poté co jsem zjistil, že to dělá můj kamarád, tak jsem neváhal a přihlásil se taky. Proto jsem teď strašně rád za kampaň, jaká se rozjela, aby se přilákalo co nejvíce zájemců.
Co byste vzkázal zájemcům o pískání?
Ať se toho rozhodně nebojí, protože rozhodčí nemá být ten zlý. Je to super kolektiv lidí a přinese to do života spoustu zážitků.
Komu ve fotbalu fandíte?
Nikdy jsem nějaký velký fanoušek nebyl, fandil jsem vždy fotbalu, na který se dá dívat a v mezinárodních soutěžích mi bylo jedno, jestli to je Plzeň nebo Sparta se Slavií. Jednou jsem byl ale na výletě a zrovna na Dukle v Praze hrála MFK Chrudim, která přijela jako outsider a od té doby jsou asi mým nejoblíbenějším klubem. (smích)
Co se na podzim v Hutisku událo?
Málo vídaný, velmi agresivní útok na mladého začínajícího sudího se udál na podzim v samém závěru fotbalového duelu 12. kola okresního přeboru Vsetín mezi Hutiskem-Solancem a Zubřím. V době, kdy utkání směřovalo k remíze a dělbě bodů, vstřelili favorizovaní hosté čtvrtou branku. Mladý sudí Jakub Orság ale gól kvůli údajné ruce neuznal. Následně byl za vulgární kritiku arbitra vyloučen domácí Pavel Michut. Vzápětí přiběhl hostující Jakub Borák a začal sudího tahat za dres, poté Orság utkání ukončil, přičemž si musel vyslechnout celou řadu urážlivých a vulgárních slov. Následovala strkanice a další série urážek.
Po sérii odvolání byl nakonec nejpřísněji potrestán hlavní aktér 41letý Petr Berka ze Zubří, který má zákaz činnosti do 16. ledna roku 2023. Bez fotbalu v jarní části jsou třicátníci Jakub Borák a Jiří Raždík. Oba celky pak vyfasovaly několikatisícové pokuty.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
