„V posledních zápasech se mi opravdu daří. A jestli si vedu nějaké statistiky? To ne,“ pousmál se sympatický univerzální fotbalista z Valašska, jenž se přeškolil ze stopera na hrotového útočníka a v rozehrané podzimní části už má na svém kontě 12 branek!
„Gólů mohlo být určitě více, ale jednak jsme měli problémy se sestavou, proto jsem musel odehrát některé zápasy i na pozici stopera a zadruhé se taky ne vždy vše podaří, jak by si člověk představoval,“ dodal Sovák
Proti Brumovu se Vám podařil ve druhé půli hattrick. Můžete nám popsat Vaše branky?
První branka padla po propadnutém míči, kdy ke mě balon vyplaval na malém vápně a stačilo jen uklidit k tyči. Druhá branka byla po rohovém kopu hlavou a hattrick sem dovršil do prázdné brány po přihrávce z kraje hřiště.
Dříve jste hrával stopera, jak těžké to bylo se přeškolit na kanonýra?
Ono to přišlo tak nějak samo. Byl jsem zvyklý hrát v útoku futsal za Krásno Valašské Meziříčí, takže jsem s tím nějaký výrazný problém neměl.
Jak byste zhodnotil výkony Ratiboře v podzimním účinkování?
Na začátku sezóny se nám nedařilo sbírat body doma a to je vždycky problém. V posledních kolech jsme se ale vždy sešli ve slušném počtu a na výsledcích to začalo být hned znát. Pokud by jsme z posledních dvou zápasů brali alespoň tři body, tak se podzim bude hodnotit celkem slušně.
V létě odešel do nedalekých Kateřinic trenér Vít Sacher. Neprojevila se u Vás v úvodu sezony i tato změna?
U mne osobně asi moc ne, s Víťou jsme kamarádi a známe se dlouho, ale fotbal na hřišti je pořád stejný.
Koho letos favorizujete na postup do I. A třídy - Dolní Bečvu nebo Lidečko?
To je těžká otázka. Bude hodně záležet na zdraví a formě stěžejních hráčů, ale kdybych měl tipnout, tak řeknu Dolní Bečvu.
Kde jste začínal s fotbalem?
V mé rodné Loučce u Valašského Meziříčí, kde jsem se nejdříve chodíval dívat na tátu, jak hraje a postupně do toho naskočil taky. Vzpomínám si, jak nás otec naložil na dovolené do auta a vezl na zápas, protože fotbal se přece nevynechává. Ty časy, kdy se k tomu takto přistupovalo, jsou už bohužel dávno pryč…
Jak vzpomínáte na svá angažmá ve Valašském Meziříčí a na Vsetíně?
Ve Valmezu jsem hrál asi od čtrnácti let a v té době jsme hráli Moravskoslezskou ligu dorostu, nejlepší léta přišly, když jsme už v mužích postoupili z I. B.třídy až do divize a pak si ji ještě s kluk\ co ji vybojovali z Valmezu a okolí i zahráli. To byla super parta a krásné časy. Na Vsetíně to bylo kratší angažmá, ale vzpomínám si, že se nám taky celkem dařilo.
Kdo Vám při zápasech nejvíce fandí?
V Ratiboři je největší fanoušek pan Bernard, kterého bych chtěl tímto pozdravit.
Čemu se kromě fotbalu věnujete?
Teď máme spolu s mojí manželkou zájmy hlavně v našich malých dětech Emilce a Justýnce, které už začaly chodit do Valašského Meziříčí do Sokola a časem snad začnou taky s nějakým sportem. Jinak si občas zahraji hokej nebo zajedu na dobrý festival. Samozřejmě práce kolem domu, které nikdy neubývá.
Co je vašim povoláním?
Pracuji jako Mistr výroby v chemickém průmyslu, kde vyrábíme gumárenské saze.
PETR KOSEČEK
