Právě na Olomouc ale nedá dopustit.

„Líbilo se mi tam nejvíc. Je to můj druhý domov,“ přiznává někdejší velký talent, který po zrušení dorostenecké soutěže osmnáctek na Hané skončil a zamířil do Hlučína, odkud si ho vytáhl Jablonec.

„Pozvali si mě na testy, které se mi povedly, takže jsem tam podepsal profesionální smlouvu,“ líčí Šulák.

Na severu Čech sice trénoval s ligovým áčkem, ale hrával pouze Juniorskou ligu nebo vypomáhal v divizi na farmě. Po půl roce se zase vrátil zpět na sever Moravy. Kromě Hlučína střídavě nastupoval také v Karviné.

„Vím, že jsem měl na to, abych hrál vyšší soutěž. Ale každý, kdo hrál fotbal, ví, že výkon je z osmdesáti procent o hlavě,“ říká Šulák.

„Bylo těžké ten tlak ustát a podávat stabilní výkony. Pokud zahrajete jeden zápas výborně a dalších pět průměrně nebo špatně, moc dalších příležitostí nedostanete,“ prohlásil.

Než se vrátil domů do Halenkova, prošel Markvarticemi, Ludgeřovicemi, Valašským Meziříčím. Zkoušel to i v Rakousku. Ubíjející a zdlouhavé cestování ho ale nebavilo.

I proto nabídky celků z vyšších tříd s díky odmítá.

„Nechce se mi třikrát týdně dojíždět na tréninky víc než padesát kilometrů a na zápasy pak jezdit po celé Moravě,“ vysvětluje Šulák.

V Halenkově je nyní spokojený. Svoji pohodu demonstroval i v sobotu proti béčku Slavičína, kterému v rámci 9. kola krajské I. B třídy skupiny A nastřílel tři branky a Tatranu hattrickem pomohl k výhře 5:2.

„Tři góly jsem dal naposledy tak dva tři roky zpátky,“ vybavuje si kanonýr.

Střelecké procitnutí ho vyjde na láhev slivovice. Po vydařeném zápase ale neměl na slavení čas, hned po utkání spěchal do Ostravy, kde momentálně bydlí.

„Na jaře jsem se vrátil, abych klukům pomohl zachránit soutěž. Teď jsem tady zůstal. Když jsem v Halenkově, jdu se proběhnout, ale v Ostravě netrénuji,“ přiznává.

Herní praxe ani kondice mu neschází, proti mladíkům ze Slavičína exceloval.

„Ale nebyl to jednoduchý zápas. Soupeř byl hodně fotbalový, herně lepší než my,“ přiznává.

„Slavičín má v týmu mladé a šikovné kluky. My jsme ale čekali na jejich chyby a chodil do otevřené obrany,“ pokračuje.

Čtyřiadvacetiletý fotbalista dal všechny branky jako přes kopírák.

„Pokaždé jsem utekl hostující obraně a šel sám na gólmana,“ říká.

V zápase měl hlavní slovo, ale gólů podle Šuláka mohlo padnout mnohem víc.

„Šancí bylo kvantum. Kdyby to skončilo 12:8, nikdo by se nedivil,“ míní.

Z jeho formy těží celý tým. Halenkov, který se loni těžce zachraňoval, rozjel letošní sezonu dobře. Tatran je po osmi odehraných kolech třetí. Na vedoucí Poličnou ztrácí pouze bod.

„O postupu se ale vůbec nebavíme,“ tvrdí.

„Pro nás je nejdůležitější, abychom získali dost bodů a na jaře zase neměli starosti se záchranou,“ přidává. Vyšší soutěž není v Halenkově hlavním tématem.

„Chceme hrát někde v popředí, ale to chtějí i jiné kvalitní týmy, jako jsou Ratiboř, Poličná nebo Francova Lhota. Nepočítám s tím, že bychom byli první,“ usmívá se Šulák, který otci pomáhá s autodopravou a kamarádům zase na trávníku se střílením branek.

Bude je dávat v Halenkově i na jaře?