Vítěz prestižní Ligy mistrů s Liverpoolem v roce 2005 neměl s rivalem z I. A třídy slitování. Soupeři dal dva góly, na další tři přihrál. Modrá hvězda hlavně díky výkonu člena Klubu ligových kanonýrů znemožnila v prvním zápase nové sezony krajského protivníka 8:1.

Barošovi po parádní premiéře v mateřském klubu aplaudovalo osm set nadšených fanoušků. „Čekali jsme, že přijde hodně lidí, což se potvrdilo. Tisíc jich ale nebylo, protože jsou protikoronavirová opatření,“ vtipkoval.

Rekordní návštěvy si ale vážil. „Tak to na vesnici je. Lidé si dali párek, pivo a byli šťastní. Navíc jsme vyhráli, což je důležité,“ ví někdejší střelec Ostravy, Lyonu, Aston Villy nebo Galatasarye Istanbul.

I když domácí hvězda více přihrávala než střílela, nakonec si připsala dva góly a tři asistence. „Prostě to tak vyšlo,“ usmíval se.

Nehrál na hrotu, jak byl celý život zvyklý. Pohybem se níž, aby sbíral míče a zásoboval spoluhráče. „Byl jsem trochu pod hrotem, takže se otevíraly prostory pro kluky a snažil jsem se jim to dávat dopředu,“ líčí.

Soupeři z Juřinky mu nechávali až příliš prostoru. Navíc nehráli nijak zvlášť důrazně, hosté byli k Barošovi až příliš hodní. „Pár soubojů tam bylo, ale nic zákeřného. Nejsme tady proto, abychom si lámali nohy,“ připomíná.

Přitom hned v úvodu střetnutí se zranil další ex-reprezentant René Bolf. Zkušený zadák musel střídat kvůli bolavému tříslu. „Samozřejmě mě mrzí, že se zranil, ale jsem rád, že jsme si spolu alespoň chvilku Snad tím karavanem na dovolenou dojede,“ říká Baroš.

I tak si osmatřicetiletý útočník utkání náramně těšil. „Šel jsem si zahrát s radostí a myslím, že i kluci to tak pojali. Udělali jsme si pěkný den před lidmi. Nevím, jestli před tolika fanoušky někdy hráli. Mohl to pro ně být zážitek. Jsem za to rád,“ prohlásil.

Na trávníku vydržel osmdesát minut. Za rozhodnutého stavu 7:1 se nechal vystřídat. Na hattrick nepomýšlel, radši přenechal místo mladším spoluhráčům.

„Byli jsme tak domluvení s trenérem, ať si zahrají všichni kluci. Navíc jsme vedli, takže bylo dobře, že se na trávník dostali i hráči, co tady trénují. Chtěl jsem, ať si to užijí také,“ uvedl.

I když se v úvodu zápasu chvíli rozdýchával, nakonec si zvykl na tempo a na hřišti patřil k nejaktivnějším borcům. „Hostům postupně odcházely síly a měl jsem více prostoru. Dokud nám stačili, byli nepříjemní. Není se ale co divit. Oni chodí do práce, den měli daleko horší než já,“ připomíná.

Baroš svým výkonem nezklamal. Ukázal, že by pořád mohl hrát i vyšší soutěž. Bronzovému medailistovi z mistrovství Evropy 2004 ale nižší krajská soutěž stačí. „Nikam už přestupovat nebudu, už tady zůstanu,“ tvrdí. „Máme tady mladý mančaft, v kabině srandu,“ přidává.

Zda oblékne vigantický dres i příští víkend, ale netuší. „Záleží, jak mi to bude vycházet. Mám rodinu, jiné aktivity. Nejbližší program je ve hvězdách. Vždycky to budu řešit na začátku každého týdne,“ uvedl.

Do zápasu šel s tradičním číslem 27. Sedmička mu ale na zádech nezůstala dlouho, většinu zápasu měl na dresu jenom dvojku. „Číslo se lepilo narychlo a jak bylo vlhko, tak se odlepilo,“ vysvětluje s úsměvem. I bez oblíbeného numera ale zářil.