Rodák z Púchova působil již v několika moravských klubech a tak může porovnat úroveň krajských soutěží v obou zemích. Co očekává od nedělního derby s Valašskými Příkazy se můžete dočíst v našem rozhovoru.
Zápas Horního Lidče s rezervou Val. Meziříčí přinesl dvanáct branek. Jak byste utkání zhodnotil?
V první řadě se musel zápas líbit divákům, kteří viděli 12 branek a velmi zajímavý duel. Osobně jsem očekával velmi náročné utkání proti výběru mladých kluků, kteří trénují prvním divizním týmem. V určitých momentech byl vidět rozdíl v pohybové stránce, kde jsme je pozdě zachytávali, hlavně okolo 55. až 70. minuty. Jakoby soupeř zařadil rychlejší převod a dal nám pět gólů po pěkných kombinacích. Zde rozhodli, že si od nás odvezou všechny body. I přesto musím pochválit naše kluky, že to nezabalili a i přes výpadek odmakali zápas do konce snažili se s výsledkem něco udělat. V závěrečné čtvrthodině jsme třemi góly korigovali výsledek, škoda, že se nehrálo o pět minut déle. Možná by se děly zázraky. (úsměv)
Vy osobně jste třikrát skóroval…
Má první trefa mohla z pohledu diváka vypadat náhodně, ale podařilo se mi tečovat nevydařenou střelu Honzu Vaňka. Druhou jsme dal z penalty po faulu na Mišutku, stejný hráč mi nahrával na třetí gól po střele nad padajícího gólmana. Zajímavé je, že každý gól jsem dal na různém postu v zápase.
V Horním Lidči jste zatím chvilku. Jak se vám zde líbí?
Účinkování hodnotím pozitivně, i když výsledkově to tak nemusí vypadat. Do mužstva jsem přišel proto, abychom před zkušenosti mladým klukům, kteří většinou mají 16 až 18 let a pomohl jim ve fotbalovém růstu. Klubu by slušel krajský přebor, po kterém zde v budoucnu touží a jsou pro něj zde podmínky i zázemí.
Máte zde i slovenského trenéra Cintulu. Znal jste ho už před svým angažmá?
Do letní přípravy jsme se vůbec neznali. V kádru jsme ale tři Slováci, ale z toho Milan Abík, se už dá považovat za domácího, když v klubu působí nějakých deset sezon. Třetím do party je Peter Mišutka.
Prošel jste i Slavičínem, Brumovem, Vsetínem, Nevšovou či Bojkovicemi. Kde se vám líbilo nejvíce?
Toto je velmi těžká otázka. Neumím vybrat ani jeden tým, kde by se mi líbilo nejvíce. Kde jsem byl nebo jsem, je vždy skvělá parta, což je pro mě velmi důležité! Vždy, když se potkám s nějakým bývalým hráčem či trenérem, funkcionářem, vždy si bez problémů povykládáme, zavzpomínáme, všem přeji vše dobré do budoucna. (úsměv)
Jste rodák z Púchova. Můžete nám popsat svoji kariéru?
Mé první fotbalové kroky byly v Púchově, kde jsme v mládežnických kategoriích hrával první a druhou ligu. V seniorské kategorii jsme moc možností zahrát si druhou ligu nedostal a tak jsem půl roku hrál za rezervu 6. ligu, kde jsem poté dostal nabídku hrávat na Moravu do Drnovic okresní soutěž, abych zde získat zkušenosti v mužském fotbale. Následně jsme odešel hrát do Vsetína a přes Drnovice do Viktorky Otrokovice a do Dolní Lhoty, abych se na pět let vrátil do Púchova. Zde se mi splnil dětský sen, nastoupit za A-mužstvo, ve kterém jsem fotbalově vyrůstal a doteď žiju. Vyzkoušel jsme si zde tři roky třetí ligu, abych své kroky nasměřoval do Slavičína, Nevšové, Bojkovic a odtud si vyzkoušel další fotbalový život v Rakousku, který půldruhém roce přerušila pandemie. Tento čas jsme strávil ve Streženici při Púchove. Následoval štace v Brumově, v Kvašově a odtud zpět na Moravu do Horního Lidče. V krátkosti má fotbalová kariéra byla jako na houpačce. Ale co mohu na sebe prozradit z osobních statistik, tak co jsem odehrál přípravné, mistrovské nebo pohárové zápasy, na Slovensku nebo v Česku, tak jsem nedal gól jen týmu, který hrál v Česku nejvyšší soutěž… (smích)
Horní Lideč se pohybuje v dolních patrech. Myslíte si, že nebude mít problémy se záchranou?
Je pravda, že jsme v tabulce trošku dole, ale kádr a kvalitu máme minimálně ne její střed. V létě přišel nový trenér, snaží se do týmu snažil dostat nový systém. Bohužel, moc nám to zatím nesedlo a tak jsme se v posledních čtyřech zápasech vrátili ke starému a podařilo se nám získat devět bodů! Do konce podzimní části zbývají tři kola, pokusíme se zabojovat o všech devět bodů, abychom měli klidnou zimní přípravu. (smích)
Co děláte a jaké máte záliby?
Pracuji jako živnostník v autodopravě, mezi mé mé záliby patří fitness, hokej a túry na horách.
Můžete porovnat úroveň krajských soutěží v Čechách a na Slovensku?
To se ve zkratce velmi těžko porovnává. Každopádně český fotbal je fyzičtější, na Slovensku pak spíše techničtější.
Teď hrajete derby ve Valašských Příkazech. Tam je také dost silná slovenská enkláva? Co od utkání očekáváte?
Ano, také mají nějaké Slováky. V týmu, ale osobně neřeším tyto počty, spíše se soustředím na náš výkon. Očekávám velké emoce, když jde o derby, velký boj na hřišti, když je tam menší. Co si pamatuji, domácí hrají jednoduchý systém, kde obrana nakopne míč na jejich nejnebezpečnějšího hráče Kušniera. Na něj si musíme dát největší pozor, udržet jej mimo střelecké pozice. Pokud se to podaří, věřím, že si můžeme odvést klidně i výhru!
PETR KOSEČEK
