„Nějaké nabídky z nižších mexických soutěží proběhly, ale kvůli práci jsem neměl na pořádný fotbal čas. Občas jsme si čutnul jen při firemních fotbálcích,“ přiznal valašský kanonýr.

Po návratu domů do Rožnova jste se objevil v tamní rezervě. 
Hrál jsem přípravný turnaj proti Valašské Bystřici, Dolní Bečvě a Prostřední Bečvě. I když kondice byla špatná, fotbal jsem nezapomněl (smích). Dokonce jsem ve Vidči nastoupil taky v přípravném utkání za áčko. Původně jsme se domluvili, že budu chodit hrát i za první tým.

Začít fotbalový restart v béčku nebyl špatný krok. 
Skvělá parta, pohodový fotbálek, super parťáci v útoku Radek Pečiva a Radim Vokáč. Nic mi nechybělo, jen nám po pátečních večerních zápasech doma postupně kvůli koronaviru zavřeli hospody (smích). 

Na podzim jste si v béčku kopl s otcem Petrem. Bylo to poprvé? 
Nene. S taťkou jsem kdysi hrál ještě za áčko Rožnova společný zápas, když mi bylo tak sedmnáct a taťka pomalu končil aktivní činnost. 

Váš bratr Jakub býval také vynikajícím fotbalistou. Hraje ještě? 
Kuba pracuje jako lékař. Hrál naposledy v Praze okresní soutěž za Dolní Měcholupy, ale již se z časových důvodů aktivní činnosti nevěnuje. 

Kvalitním fotbalistou Rožnova ve Vaší fotbalové rodině byl i bratranec Lukáš? Kde je mu konec? 
S Honzou Štreitem z Vigantic šli hrát na jižní Moravu do Ratíškovic. Lukáš pak šel do Slovanu Brno a nyní se svým kamarádem z Valašska hrají ve vedoucím celku brněnské I. A třídy v Rajhradicích. 

Máte motivaci se vrátit do áčka Rožnova? 
Motivace určitě je. Musím v zimní přípravě nabrat zpět fyzičku a věřím, že na úroveň I. A třídy pořád mám. V Mexiku jsem začal hrát i golf, takže objíždím amatérské turnaje. Podle mé připravenosti a času vzhledem ke golfu se rozhodne o tom, jak moc budu na jaře případně k dispozici áčku, ale měl bych to zvládnout. 

(něm, mb)