Jak hodnotí střelec Hovězí dosavadní výsledky svého týmu? A kde čerpá inspiraci pro utkání? To se vše se můžete dočíst v našem rozhovoru…

Utkání s Poličnou bylo hodně vyhecované, nakonec jste ho zvládli. Jak těžké to bylo?

Ze všech utkání, které jsme zatím hráli, bylo tohle to nejtěžší. Soupeř měl kvalitní střed zálohy, smazal dvoubrankové manko, ale my jsme se nakonec semkli a utkání dovedli do vítězného konce.

Gólově jste se prosadil již ve 3. a v 5. minutě. Bylo to tak snadné?

Při prvním gólu se mi na velkém vápně otevřel prostor ke střele, který jsem využil. A při druhé trefě mi Martin Štrbík hezky narazil míč do vápna a já překonal gólmana střelou k tyči.

Poté jste ještě proměnil v 74. minutě penaltu. Hosté ale nebyli s jejím odpískáním příliš spokojeni?

Myslím si, že penalta byla správně odpískaná. Náš hráč Petr Koňařík šel sám na brankáře a zezadu byl sražen, nemohl tak zakonči!

Hovězí je nováček soutěže, zatím si ale vede nad očekávání. Jak jste spokojen s vašimi výkony?

Náš tým je v podstatě stejný už od okresního přeboru. Víme co od sebe můžeme očekávat, máme skvělou partu a držíme při sobě. To se pak odráží i na našich výkonech a já doufám, že v tom budeme pokračovat.

Nevyšel vám jen druhý poločas v Choryni, kdy domácí otočili výsledek. Co se stálo?

Druhý poločas jsme prostě podcenili! Mysleli jsme si, že to půjde samo, dostali jsme rychlé góly po sobě, udělali hloupé chyby. Prostě jsme si to pokazili sami!

Zatím jste v pěti zápasech nasázeli svým soupeřům neuvěřitelných 25 branek! V průměru je to pět gólů na utkání. Co za vaší střeleckou potencí vězí?

Chceme už od začátku sezony hrát útočný fotbal, nastolili jsme to tak ještě v okresním přeboru a pokračujeme v tom i nyní v I. B třídě. Není to tak, že bychom spoléhali pouze na jednoho hráče, ale prosazuje se opravdu hodně hráčů. A to se soupeřům špatně brání! (Smích)

Na Kaštýl jste přišel ze Vsetína, kde jste ještě nedávno hrál divizi. Proč?

Do Hovězío jsem přišel před rokem, protože jsem nastoupil vysokou školu v Olomouci a nezbyl mi čas jezdit do Vsetína na tréninky. Proto má volba byla jasná, že se vrátím domů do Hovězího. Mám zde kamarády, se kterýma jsem tady fotbal začínal už v přípravce. Jsem rád, že jsme se znovu sešli v mužích.

V Hovězí se formuje velmi dobré mužstvo. Myslíte si, že budete bojovat i o postup do I. A třídy?

No to je zatím ve hvězdách! Tým máme velmi dobrý, bereme to poctivě zápas po zápasu. Samozřejmě chceme hrát o co nejvyšší příčky, ale jestli to bude stačit na postup, se dozvíme až na konci sezony.

Koho považujete za největší konkurenty?

Tohle se mi těžko hodnotí, zatím je odehraných pouze pět kol a ostatní týmy vůbec neznám. Jelikož jsem proti nim nikdy nehrál, nevím co od nich očekávat. Ale Veselá určitě vypadá silně, jelikož ještě neztratila ani bod. Myslím si, že to bude velmi vyrovnaná soutěž i co se sestupových vod týče.

Kde jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?

S fotbalem jsem začínal na Hovězí, kde mě jako první trénoval Jaroslav Filák s mým taťkou. Ve fotbale mě vždycky hodně fandili i babička s dědou, kteří doteď chodí na každý můj zápas.

Jaká je zatím Vaše fotbalová kariéra? Pod kterými kouči jste trénoval?

S fotbalem jsem začínal v přípravce na hovězí, kde mě trénoval Jaroslav Filák s mým taťkou, poté jsem přestoupil na Vsetín, kam si mě vytáhl Roman Dobeš, který mě ve Vsetíně i většinu času trénoval. V žácích mě vedl také Martin Zbranek a později v dorostu mě trénoval Josef Miklaš s Jaroslavem Kulhajem, odkud si mě do mužů vytahoval trenér Mičega, Vojvodík i Pazdera. Po konci ve Vsetíně jsem se vrátil na Hovězí, kde hraji doteď a trénuje nás Radim Malaník.

Jak jste spokojený v Hovězí, kdo patří k největším oporám týmu?

Jsem zde velmi spokojený, mám tu kamarády se kterými se znám odmala, jsem tu prostě doma. Těžko vyjmenovat jen některé opory týmu, máme komplexní tým, ve kterém každý hraje důležitou roli.

Co rád děláte ve volném čase?

Jsem hodně sportovně založený, jelikož mě ke sportu již od mala vedli rodiče, takže nejvíce volné ho času trávím sportem. Chodím také pomáhat se včelami dědovi a taťkovi a také rád pozoruji zvěř v lese.

PETR KOSEČEK