„Nabídce z vyšší soutěže bych se nebránil. Trénoval jsem již s Valašskou Polankou, ale přerušila to korona. Uvidíme, jestli se k tomu v zimě vrátíme,“ pousmál se 27letý strážce svatyně, který s fotbalem ale začal docela pozdě – až v 16 letech.
Kdy jste začal s chytáním na Vsetíně?
Do 16 let jsem hrával na Vsetíně házenou, ale ta mě pak přestala bavit. Fotbal mě vždy lákal a já šel do branky tehdy Vsetína C, kde hrávali třeba Vlasta Fabík nebo Tomáš Petržela. A pak jsem šel do Semetína.
V Semetíně jste zažil zlatou postupovou éru.
Postoupili jsme do III. třídy. Pak tam přišel do branky Ondra Sedlák a já abych chytal, tak jsem odešel na rok do Lhoty u Vsetína. Tam jsem pod trenérem Kulhajem moc prostoru nedostal, protože přišel brankář Florián. Zpět jsem se vrátil do Semetína a hráli jsme 1. B třídu. Vyhráli jsme ji, ale postup přenechali.
V Ratiboři jste po sloučení se Semetínem dělal dvojku Ladislavu Sedlákovi.
Bylo to tak a chodil jsem za SD se Semetínem do béčka. Vzpomínal jsem, jak to bylo skvělé ve vynikající partě v Semetíně. Když jsme hráli v neděli dopoledne doma, pak se šlo na oběd, posedělo se a odpoledne jsme pokračovali jako diváci na jiný fotbal. Byly to dlouhé neděle.
Jak se zrodil zájem Poteče o Vaše služby?
Vůbec netuším. Najednou mi volali. Měli zraněného gólmana, a že mám jít chytat zlínský okresní přebor. Absolvoval jsem tam zimní přípravu, ale jakmile odešel Laďa Sedlák do VKK, vrátil jsem se zpět do Ratiboře.
A tam vytvořil dvojici s kamarádem Radimem Čížem.
S Radimem se známe strašně dlouho. Kopali jsme si na Vsetíně odmalička před barákem. Jsme výborní kamarádi a jsem rád, že ho mám za parťáka. Měli jsme to domluvené tak, že se budeme střídat v brance áčka podle možností naší práce. Já třeba nemůžu každý víkend, takže se dohodneme v pohodě, jak se točíme.
