Lužkovicím jste nasypali deset branek. Ale prý jich mohlo být daleko více?

Ano, kdyby nám tam spadlo úplně všechno, tak by skóre mohlo být ještě o něco vyšší. Celý zápas jsme určovali tempo hry my. Bylo tam ještě několik tyček i další neproměněné šance. Takto se to ale počítat nedá. Na druhou stranu, kdyby i soupeř proměnil úplně vše, asi by zápas neskončil s nulou na jejich straně.

Vám se podařilo zaznamenat hattrick. Kolikrát v kariéře se Vám to podařilo?

Upřímně nevím, matně si vybavuji, že možná někdy hodně dávno v mládežnických kategoriích se mi něco podobného povedlo. Jestli i v mužích, to si opravdu nevybavuji. Určitě ne v posledním desetiletí - smích.

Naopak ve Vlachovicích jste Vy utržili debakl. Co se tam tehdy stalo s Vaším týmem?

Chápu, jak se asi cítili chlapi z Lužkovic, my to zažili v zápase s Vlachovicemi. Nemyslím si, že jsme tehdy odehráli úplně špatný zápas, dokázal bych si určitě vzpomenout i na horší z naší strany, ale chlapům z Vlachovic se v tom zápase prostě povedlo úplně všechno. Dali góly i ze situací, které se povedou možná jednou za hodně dlouhou dobu. Hráli dobře, tak, jak potřebovali. My udělali pár chyb, které byly hned potrestány a už to bylo. Ať už jsme se pak snažili, jak to jen šlo, už to nešlo a jak už je to o pět nebo šest gólů nastupuje demotivace a počítáte minuty do konce zápasu. Alespoň já to tak měl.

Zatím Choryně nasbírala 13 bodů. Mohlo jich být i více a ve kterých utkáních?

Určitě mohlo, třeba zápas s Ratiboří nebo Bylnicí. Mě osobě asi nejvíce mrzí zápas v Bylnici. Ze začátku jsme měli několik šancí, které jsme neproměnili. Naopak soupeř moc vyložených šanci neměl, ale to, co měl, tak proměnil. Pak už to byla taková přetahovaná a nám se góly nepodařilo dát ani za nic.

Vy jste dal zatím v této sezoně pět branek. Jste spokojen se svojí bilancí?

Jako útočník bych na tom asi mohl i být lépe, ale toto moc neřeším. Jestli branku dám sám nebo pomůžu připravit akci, po které ji dá někdo jiný z týmu, stavím na stejnou úroveň.

Máte 40 let, na jak dlouho ještě plánujete fotbalovou kariéru?

Dokud vydrží zdraví, což se v tomto věku může otočit ze dne na den. Případně do té doby, až budu cítit, že už na to nemám a nemám týmu co dát. Zatím se snad žádná z těchto variant neblíží, i když samozřejmě někdy už i rád vystřídám. Běhat s kluky, co by věkově mohli být mí synové, celý zápas není lehké.

Kde jste začínal s fotbalem a kterými kluby jste prošel?

Jsem odchovanec Choryně od žáků až po muže a snad se mi povede v Choryni i jednou fotbalovou kariéru ukončit. Mimo Choryni jsem v podstatě hrál pouze v jednom týmu, a to v Praze za SK Viktoria Štěrboholy. Je to tým, který hraje I. A třídu. Jelikož jsem v Praze žil více než deset let, hrál jsem po tu dobu tam.

Choryně měnila v létě trenéra. Přišel nový kouč Žmiják. Jak se Vám pod ním hraje?

S Radimem je to v pohodě. Už nás před časem trénoval, tak se dá říct, že si jen na chvíli odskočil a teď se vrátil. Má respekt v kabině a potřebujeme, aby na nás čas od času i zařval od střídaček, což on umí velmi dobře.

Kdo je podle Vás největším favoritem na postup?

Nerad tipuji. Aktuální tabulka je nabitá, jedna výhra nebo naopak prohra strašně míchá pořadím. Na prvních třech místech jsou týmy (Ludkovice, Horní Bečva, Bynina), se kterými jsme my ještě nehráli, takže opravdu si netroufnu hodnotit. Jediné, co můžu posoudit, je hra Horní Bečvy z minulého ročníku a pro mě to byl nepříjemný soupeř. Hráli dobře, běhavý, kontaktní fotbal plný soubojů. Byninu ani Ludkovice hodnotit nemůžu, zatím jsem proti nim nehrál a ani je hrát neviděl.

V Choryni máte opravené hřiště. Jak se Vám teď na něm hraje?

Hraje se mi na něm velmi dobře. Myslím, že rekonstrukce celkově areálu hodně pomohla. Nejen hřiště, ale i celkový vzhled kabin nebo střídaček bylo zapotřebí trošku posunout, a to se díky obci a jejím tehdejšímu vedení povedlo. Samozřejmě obnova povrchu a automatická závlaha, kterou nyní máme, hřišti jenom prospěla. Troufnu si mluvit nejen za sebe, ale i za ostatní z týmu, že naše domácí prostředí dělá hodně. Zde se cítíme opravdu silní, i když hrajeme s týmem z čela tabulky.

Kdo patří mezi největší opory Vašeho týmu?

Já si v Choryni cením týmu jako celku, je to srdcová záležitost. Jsou zápasy, kdy vyniká někdo z nás více než ostatní, ale v jiném zápase ho nahradí zase někdo jiný. I v letošní sezóně jsme hráli proti týmům, kde měli jednoho nebo dva skvělé individuální hráče, kteří převyšovali ostatní. Přesto jsme je porazili a podle mě proto, že u nás ty individuality přebíjí týmovost. Někdy se sice taky pohádáme, ale to k tomu prostě patří, a ne nikdy tolik, abychom nepřišli na další na trénink nebo zápas. Tu týmovost podtrhuje i to, že u nás góly dávají různí hráči na různých postech, netáhne nás jeden nebo dva střelci.

Kdo je Vašim největším fanouškem při utkáních?

Pro mě osobně? Určitě dcera, a to i přesto, že fotbal zrovna nepatří k jejím nejoblíbenějším sportům.

Co děláte a jaké máte záliby, kromě fotbalu…

Volný čas trávím hlavně s rodinou. Kdykoliv je další čas navíc, tak rekreačně neodmítnu ani další sporty, dříve jsem víc běhal delší trasy, půlmaratony a tak. Teď už si na to moc netroufám, protože se po zápase dávám do kupy celý zbylý týden – smích.

PETR KOSEČEK