Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jaké byly Vaše fotbalové začátky?

Do balónu jsem kopal odjakživa. Podle mamky jsem hrál fotbal již při jejím těhotenství (smích). Do klubu jsem přišel poté, co jsem se v 1. třídě skamarádil s tehdy již aktivním hráčem Davidem Volkem, který dosud, stejně jako já, kopanou hraje, a to v Hrachovci.

Mým prvním trenérem byl, pokud si dobře vzpomínám, pan Crla, následoval pan Varhaníček a od žáků trenér, díky kterému jsem dnes asi tam, kde jsem - Pepa Ruml. V dorostu, po půlroční výchově pana Vokáče, mne až do mužské kategorie trénoval můj bratranec Daniel Šulák.

Ročníky 88, 89 a 90 byly hráčsky velmi silné a v mladším i starším dorostu jsme vyhráli krajský přebor a postoupil do divize. To už jsem však hrával i za „mužský“ B tým s hráči jako Mira Sovák, Jarda Minář, Filip Rejchrt, bratři Malinovi a další.

Samozřejmě největší sportovní úspěch přišel před dvěma lety, kdy jsme vyhráli divizi a rok důstojně hráli MSFL. Naopak největší sportovní zklamání přišlo loni. O něm není třeba dál mluvit. Teď se těším na divizní podzim. Střelecký prach mám nachystán (smích).

Vždy jsi patřil mezi elitní střelce, jaká bude tvoje úloha na hřišti pod novým trenérem Pavlem Hajným?

Musím vás trochu opravit. V dorostu tomu tak ještě nebylo. Sice jsem dával nějaké branky, ale hrál jsem spíše střední zálohu a zásoboval Michala Orsága a Marka Neubergera. Až v mužích, pod trenérem Blaškem, jsem začal nastupovat v útoku s Radimem Barošem a najednou bylo pokutové území soupeře mým oblíbeným místem (smích).

S přibývajícím věkem se ze mě určitě běhavější hráč nestane a, i pod trenérem Hajným, budu mít jasný úkol – dobře se postavit ve vápně a dát gól (smích).

Náš klub prošel celou řadou změn. Jak je vnímáte?

Já svou kariéru začínal ještě na škváře, takže z hlediska hracích ploch jde opravdu o hodně změn.

Samozřejmě, že ne vše je růžové, ale stojím si za tím, že Valmez je silný klub s úctyhodnou historií a v okrese a nejbližším přilehlém okolí je určitě nejlepší. Ne nadarmo jsem již 23 let (šílené číslo) hráčem klubu a neodešel jsem, i přes nabídky, jinam.

Tým mužů bude bojovat o body v náročné divizi. Co očekáváš od nadcházející sezóny?

Vůbec nedokážu posoudit, co nás čeká. Divizi jsem dva roky moc nesledoval, mimo to soutěže prošli reorganizační změnou a budeme hrát se spoustou nových týmů, s nimiž jsem osobně nikdy nehrál. Jsem přesvědčen, že naše skupina F bude, oproti skupině E, kam jsme rovněž mohli patřit, mnohem kvalitnější a pro nás náročnější.

Mnoho týmů našich soupeřů bude poskládáno z bývalých ligových hráčů a z hráčů z fotbalových akademií ze severní Moravy.

Jako každý fotbalista i ty určitě máš nějaký sen. Čeho by si chtěl ještě na hřišti dosáhnout? 

Jako malý jsem asi nějaké sny ohledně profesionální kariéry měl, ale teď se, po nepovedené loňské sezóně, především chci fotbalem opět bavit a vyhrávat!

Hlavně chci být co nejvíce zdravý! Před deseti lety jsem nechápal, jak může být někdo „pořád“ zraněný, ale nyní si ani nepamatuji, kdy jsem naposled odehrál sezónu bez zdravotních komplikací. Vůbec se netěším na zimní přestávku. Jakmile začne příprava na „umělce“, vždy se u mne něco objeví. Už si ze mě kluci z týmu dělají srandu, že nechci absolvovat zimní přípravu (smích).

Chtěl bys něco vzkázat fanouškům Valmezu?

Fanouškům bych se chtěl omluvit za loňskou sezónu a poděkovat především těm, kteří i v těžké době na naše zápasy chodili. Pevně věřím, že ani ti ostatní na nás nezanevřeli a opět si najdou cestu na domácí (a třeba i na venkovní) divizní zápasy. Za sebe můžu slíbit, že uděláme vše proto, abychom opět hráli pěkný fotbal a spolu s našimi příznivci opakovaně zažívali pocit vítězství.