„Fotbalovou přestávku snášíme v týmu různě. Ze začátku jsme možná byli rádi, že si déle můžeme odpočinout o fotbalu, ale nyní je to už tak, že se všichni těšíme, až se fotbal vrátí. Dostali jsme od trenérů dlouhodobé propracované plány. Původní program byl připraven dokonale, ale pandemická krize nám všechno zhatila. Běháme sami, posíláme trenérům výsledky. Oživením byly výběhy do krásného prostředí lázní Teplice nad Bečvou. Nejhorší je pro fotbalistu běhání kolem hřiště, to člověka nebaví,“ přiznává Adam Hrdlička.

Hrdlička využil dlouhý fotbalový půst k dokončení magisterského studia.

„Možná mi to pomohlo z časového hlediska, ale zjistil jsem při učení na státnice, že jsem typ studenta, co mu vyhovuje učit se večer, takže by mi fotbal nepřekážel. Přes den mi to nešlo. Jelikož jsem začínající učitel, zažívám na začátku praxe všechny formy učitelství. Jsem terčem vtípků zkušenějších kolegů, že jsem jediný učitel, který to má jedna ku jedné v rámci učení prezenčního a distančního,“ směje se Hrdlička.

Levonohý zkušený hráč využil téma diplomové práce ke svému trenérskému vzdělání.

„Udělal jsem si zatím nejnižší trenérský kurz licence C, abych lépe pochopil a hodnotil doručené dotazníky – hodnotil jsem vzdělávání začínajících trenérů z pohledu FAČR. Narazil jsem na různé pohledy této problematiky. Výsledky ukázala, jak pozitivní i negativní věci, ale musím být spíše kritický, že vzdělávání začínajících trenérů pod hlavičkou FAČR jde na úkor kvality jen kvantitou,“ zdůrazňuje Hrdlička.

Samotný Adam Hrdlička by se chtěl věnovat trenéřině i po skončení aktivní kariéry hráče.

„Prošel jsem pod spousty trenérů, nasbíral jsem zkušenosti, něco jsem si od nich vzal. Chtěl bych své zkušenosti předat mladým fotbalistům. Dostal jsem již nabídku z Kelče a Všechovic, ale nejde to dělat naplno souběžně s aktivní kariérou hráče. Do budoucna bych se chtěl věnovat výchově mládeže. Všemi kategoriemi mládeže by si měl projít v budoucnu každý kvalitní trenér dospělých,“ dodává Adam Hrdlička.