„Divácká kulisa na těchto zápasech byla fantastická,“ pochvaluje si rozhodčí Tomáš Svoboda.

Pětadvacetiletý sudí ze Slovácka, který ve své kariéře odřídil již 936 utkání, má za sebou skvělý rok 2022.

Přesun do divize a MSFL zvládl výborně. Ani delegáti nemají k výkonům rodáka z Ostrožské Nové Vsi, který nyní žije v Dolním Němčí, žádné větší výhrady.

„Moravské soutěže jsou více sledované, zvláště MSFL. To je výkladní skříň celé Moravy. Pokud rozhodčí na Moravě chybují, komise z toho vyvodí patřičné důsledky v podobě delegace na utkání mládeže místo mužů. To ale neznamená, že všichni rozhodčí, co jezdí na mládež, chybují,“ upozorňuje.

Svobodovi se duely ve třetí lize pískají lépe, než utkání divize či krajských soutěží. „Hráči v sobě mají již určitou disciplínu, nehledě na to, že někteří prošli prvoligovými či druholigovými týmy,“ vysvětluje.

V MSFL nemusí řešit tolik kázeňské prohřešky jako třeba v kraji či okrese. „Stojím si za tím, že jak si to rozhodčí v utkání nastaví, tak to má. Je ale pravda, že fotbalisté ve vyšších soutěžích musí hrát a excesy v podobě hrubého nesportovního chování si nemůžou dovolit,“ má jasno.

Svoboda s pískáním začal v dubnu 2013. Jelikož si každé utkání pečlivě eviduje, doteď odřídil 936 utkání.

„Když jsem hrával v dorostu, chodil jsem mávat utkání mužů. Po pár zápasech mě to zcela nadchlo, a tak jsem se dal na dráhu rozhodčího,“ líčí.

Svůj úplně první zápas odřídil v Mařaticích, kde pískal žáčky. „Tehdy jsem jel na zápas na kole,“ vybavuje si i po letech.

Začátky pro něj stejně jako pro drtivou většinu kolegů nebyly vůbec jednoduché. „Člověk se ale z toho nesmí hned podělat,“ míní.

Nejhorší pro začínajícího arbitra byla komunikace s hráči. „Nevěděl jsem, co jim mám říct a jak gestikulovat. Hlavně nesmíte ukázat, že jste v nejistotě, pak si všichni z vás udělají trhací kalendář,“ ví dobře.

Devatenáctiletý fotbalový rozhodčí Jan Martinák.
Štafetu převzal po otci. Rozhodčí Martinák s pískáním začal už ve třinácti

Hlavně v začátcích jej podržel a pomohl Ivan Šimon. „Naše spolupráce pokračuje i nadále,“ přiznává.

V kraji byl později zařazen do programu Talent – mentor, kdy mu mentora dělal Zbyněk Vlčnovský. „Zpětnou vazbu se mi snaží předat i zkušení rozhodčí z MSFL. Všem těm musím poděkovat,“ uvedl.

Do třetí ligy se dostal po devíti letech letos v dubnu. Jako fotbalista by se do MSFL těžko podíval, byť i s míčem si poměrně dobře rozuměl.

„Mé fotbalové začátky byly v žácích v Ostrožské Nové Vsi. Po jedné sezoně jsem šel do Jarošova, kde jsem hrál za žáky. Následně v dorostu jsme patřili k nejlepšímu týmu v okrese a pod vedením Oldřicha Šipky jsme postoupili do krajské soutěže. V tu dobu jsem ještě hrál na střídavý start krajský přebor dorostu v Dolním Němčí,“ informuje.

Nakonec s hraním skoncoval, nyní se věnuje už jenom pískání. Jako rozhodčí procestoval celou Moravu, ve fotbale toho zažil spoustu. Byl třeba u návratu Milana Baroše do rodných Vigantic, kde asistoval při jeho prvním utkání v mateřském dresu.

„Tehdy jsem měl opravdu husí kůži. Na utkání bylo přítomno několik televizních reportérů, fotografů a fanoušků, těch přijelo přes patnáct set. Již od předzápasového rozcvičení začali na náš rozhodcovský tým pokřikovat. Pro mě to byla velká čest pískat takovou legendu jako je Milan Baroš,“ říká hrdě.

Jenže ne každý víkend je pro rozhodčího svátkem. Zájem o fotbal se snižuje. Hráčů i sudích je málo, ubývá družstev i fanoušků. Navíc hlavně u mládeže roste agrese, na což v nedávném rozhovoru pro Deník upozornil předseda Disciplinární komise Zlínského krajského fotbalového svazu Zdeněk Kadlček.

„Má sice pravdu, ale nesouhlasím s jeho názorem, že hlavně u mládeže,“ oponuje Svoboda. „Tento trend je vidět ve všech kategoriích nejen ve fotbale, ale i v jiných kolektivních sportech. Souvisí s tím i úbytek rozhodčích v posledních letech. Znám i případy, kdy rozhodčí ukončili svoji činnost na protest proti rozhodnutí Disciplinární komise, která hráčům či funkcionářům udělila příliš nízký trest,“ nabízí svůj pohled.

Fotbalistka Denisa Šenkeříková po návratu z Ameriky hraje za Uherský Brod.
Fotbalistka Šenkeříková po návratu: Rok v Americe mi ukázal, co od života chci

Problémy se sudími zatím nevyřešilo ani video. Chybné verdikty jsou k vidění ve FORTUNA:LIZE, evropských soutěžích i teď na mistrovství světa v Kataru.

„Pokud se správně používá, jsem pro video. Rád bych si chtěl zkusit řídit utkání, na kterém by bylo přítomno,“ říká.

V nižších soutěžích si jej hlavně z finančního i personálního hlediska ale nedovede představit.

Svoboda, který fandí Francii, právě probíhající světový šampionát sleduje optikou fanouška i rozhodčího. „Velkou zajímavostí je polo-automatická ofsajd technologie. Dvanáct kamer sleduje míč a 29 bodů na těle hráčů. Pokud dojde k zahrání míče hráče v ofsajdové pozici, technologie vyšle signál do pracoviště VAR. Pomocí 3D grafiky se následné rozhodnutí promítne přímo na obrazovkách stadionu a TV,“ upozorňuje.

Student posledního ročníku magisterského studia na Fakultě sportovních studií Masarykovi univerzity v Brně, kde studuje dva programy, kromě učitelství tělesné výchovy a ještě management sportu, by se jednou rád podobné akce zúčastnil.

Momentálně ale tak vysoko nemíří.

„Mým snem je dostat se na listinu rozhodčích pro první a druhou ligu. Cokoliv navíc by byla třešnička na dortu,“ uvedl sudí, jehož oblíbencem a vzorem je známý polský arbitr Daniel Bogdan Stefański, který je dlouhodobě zařazen na listině FIFA. „Zajímavostí je, že jeho manželka působí taktéž jako rozhodčí,“ připomíná s úsměvem.

Svobodovou přítelkyní je reprezentantka v házené Veronika Andrýsková. Opora mistrovského Mostu je mu největší podporou. „Na mých zápasech byla několikrát, ale z mé osobní statistiky vyplynulo, že pokud byla na zápasech přítomná, vždy jsem udělil červenou kartu. Z tohoto důvodu se mých zápasů raději neúčastní,“ směje se.

Naopak fotbalový sudí rád navštěvuje a sleduje házenkářské zápasy nejen své milé. Handball by ale pískat nechtěl. „Troufám si říct, že rozhodčí v házené to mají kolikrát těžší než ve fotbale. Rozhodně to nebude můj šálek kávy,“ dodává závěrem.