Vyšťavený, bez energie, zato se spoustu cenných zkušeností.

„Zažil jsem poprvé a doufám, že naposledy, abychom v sezoně ani jednou nevyhráli. Věřím, že už se s tím nikdy nesetkám,“ říká šestatřicetiletý rodák z Frenštátu pod Radhoštěm.

Stojí za rozhodnutím mizerné výsledky nebo sestup?

To ani ne. Věděli jsme, že mužstvo nemá kvalitu na třetí ligu. Bohužel hráči neměli ani charakter. Neseděli si lidsky ani fotbalově, proto ve finále výsledky byly takové, jaké byly. Hráči se vlastně vůbec vzájemně nerespektovali a nebojovali jeden za druhého. S vedením klubu jsme se domluvili a po vzájemné dohodě jsme s trenérem Bedrichem ukončili spolupráci.

Nechtěl jste klub opustit už dřív?

Nejsem ten tip trenéra, který by z boje utíkal. Nezříkám se odpovědnosti za výsledky. Naopak, do poslední chvíle jsem věřil, že mužstvo nějaké body posbírá a alespoň nějak se nakopne, což se bohužel nestalo.

Takže půlroku ve Valmezu nelitujete?

Určitě ne. Angažmá ve Valašském Meziříčí mi dalo spoustu cenných zkušeností do života. Něco mi také vzalo, což je běžné. Jsem rád, že jsem poznal spoustu nových zajímavých lidí a především hráčů. Vyzdvihnout musím hlavně Jiřího Matyáše ze Zlína nebo brankáře Lukáše Pobořila.

Svěřence jste po porážkách častokrát hodně tvrdě zkritizoval. Co vás nejvíce štvalo?

Je pravda, že mi angažmá vzalo spoustu energie. Znovu opakuji, nezříkám se odpovědnosti za výkony, i my s trenérem Bedrichem jsme udělali spoustu chyb. Hráči mě ale hlavně svým přístupem zklamali. Nedokázali se za klub bít tak, jak by si to zasloužil. To je otázka pro každého z nich, zda si úkoly plnili stoprocentně zodpovědně a zda odváděli klubu, který je platil, maximum.

Má Valmez sílu na to, aby se brzy vrátil do třetí ligy?

Upřímně si myslím, že Valašské Meziříčí to bude mít i v divizi těžké. Pokud si nový trenér nepřivede minimálně pět šest hráčů, bude mít problémy i v nižší soutěži. Hlavně ale musí změnit myšlení hráčů a zvednout individuální výkony tak, aby najednou začali stabilně vyhrávat.

Do Valašského Meziříčí přichází trenér Pavel Hajný. Vy máte namířeno kam?

Nějaké nabídky z mužského i mládežnického fotbalu mám, rozhodl jsem se, že vezmu starší dorost v Novém Jičíně, kde povedu devatenáctku a kolega Bedrich sedmnáctku. Vrátím se k hráčům, se kterými jsem před půl rokem v Novém Jičíně pracoval. Těším se na mužstvo, ve kterém je spoust zajímavých hráčů, jako jsou Martin Palla, nebo Vratislav Vahalík. Třeba právě Palla je vítězný tip, který se rva i za nepříznivého stavu a jde příkladem ostatním. Jsou to zajímaví hráči pro mužský fotbal a v budoucnu se mohou prosadit.

Neberete to jako krok zpět?

Ne. Spíš si chci odpočinout od mužského fotbalu. Samozřejmě i u dorostu Nového Jičína budu pracovat na sto procent. Ale nebudu pod takovým výsledkovým tlakem, jako ve Valmezu. Každopádně k mužům se budu chtít v budoucnu vrátit.

Společně s vámi jde i Marian Bedrich. Jste rád, že ho budete mít zase po svém boku?

Samozřejmě. Musím přiznat, že nám to ve dvojici vyhovuje nejvíce. Rozumíme si jak lidsky, tak i fotbalově. Máme stejný pohled a totožnou vizi. Pro mě je to nejoptimálnější řešení.