Dávali si pivo před majestátní Puskás Arénou, byli v dobré náladě. Rozjížděli skandování: „Češi, Češi!“ Pobavilo je, když se z hospůdky, před níž postávali, ozvalo: „Morava, Morava!“

Byli v klidu, přitom…

Parta šesti fanoušků, čtyř chlapů, dvou dam, nebyla v tu chvíli v úplně komfortní situaci. Vstupenky na duel s Nizozemskem, další z těch památných, totiž zrovna nevlastnili. Výkop se blížil, byly slabé čtyři hodinky do něj.

Zdroj: Petr Koděra

Co s tím? Jeden z pánů vymýšlel bláznivé skopičiny: „Přijdeme a řekneme. No mobil. Ukradli mi ho. Dáme pořadateli deset eur a on nás pustí. Jsme v Maďarsku.“ Kolega reagoval: „To nezahraju.“ A to i přesto, že jeho táta byl známý náchodský divadelní ochotník.

Nakonec pomohla náhoda, odkaz na jednu společnost, jež lístky zprostředkovává. Tři vstupenky za bránu přišly na 2100 korun, to byl dobrý kup. A především jistota, že zápas nebude bez tria nadšenců. Nenaplnily se ani trudné představy o tom, že Holanďané nabídnou překupníkům až tisíc eur za lupen.

Cesta se tak dočkala naplnění. Přitom nebyla úplně jednoduchá. Byly v ní malé zádrhele. „Mával jsem vlajkou z okna, ulétla mi,“ smál se Otto Hynek, fotbalista a trenér mládeže v Náchodě. „Ani se nedivím,“ glosovala suše jeho spolucestující a řidička Petra Dvořáková.

Druhá část výpravy nejela autem, nýbrž vlakem. Z Prahy o půlnoci, přes všemožné okliky se pánové dostali do Brna ve tři ráno ze soboty na neděli. „Ve vlaku jsme potkali nějaké máničky, které jely z koncertu v Modré opici,“ popisoval jeden z nich a připomněl legendární žižkovský rockový klub.

Slovo dalo slovo - asi to nebylo úplně složité - a šlo se do baru. Ten zavíral v pět ráno, akorát před odjezdem vlaku do Budapešti. Vše se zadařilo, nakonec i lístky dorazily na email.

Teď ještě ten zápas…