„Kálejí na všechno. Na okna, parapety, auta i chodníky. Prostě na všechno. Špaččí trus je všude, kam se podíváte,“ postěžoval si jeden z obyvatelů žďárského Stalingradu Roman Růžička.

Stížnosti na ptačí sousedy se na jaře jen hrnou. „Já jsem si minulý týden aktivně umyl auto. Kdybyste viděli, jak teď vypadá. A nedá se tu ani pořádně vyspat. Špačci tady nocují. Večer si snad musí povykládat všechno, co za ten den zažili. Řvou tak, že nepomáhají ani špunty do uší. A ráno vřískají nanovo,“ přisadil si další z místních Jaroslav Šandera.

Shamballa je velkým bojovníkem. Je vděčný za každé pohlazení a jeho majitelé věří, ze jednou bude předávat radost a chuť do života ostatním.
Eutanazie, nebo život? Pár z Prachaticka bojuje o záchranu podvyživeného hřebce

Podle ornitologů potrvá tradiční ptačí návštěva čtyři až pět týdnů. „Špačci už tam nějakou dobu jsou. Těch čtyři až pět týdnů to bývá nejhorší, pak se situace postupně uklidní,“ uvedla Kateřina Fialová z Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, pracoviště Žďár nad Sázavou.

Obrovské hejno 

Každý rok přilétá do Žďáru hejno čítající desítky tisíc špačků. Čtvrť Stalingrad si obzvláště oblíbili. Právě tam je totiž nejvíce stromů, které slouží těmto tažným ptákům coby dočasné noční ubytovny. Přes den se špačci zdržují v okolí města, na polích a na loukách, kde shánějí potravu. „Letos přiletělo do Žďáru dvacetitisícové hejno,“ podotkla Kateřina Fialová.

Velikonoční výzdoba v Hněvotíně, 29. března 2021
Velikonoční výzdoba XXL. Hněvotín krášlí slaměný kohout i veselí zajíčci

Někteří stalingradští obyvatelé si stěžují, jiné naopak ptačí návštěva těší. „Každý rok je čekám. Pro mě jsou špačci znamením, že je tu jaro. A trochu toho rámusu a špíny? No bóže, my lidi toho svinčíku naděláme daleko víc. Buďme rádi, že je tu máme,“ usmála se Marie Jílková ze Žďáru nad Sázavou.