David Fischer se v mládí věnoval na profesionální úrovni sportu, reprezentoval Českou republiku v atletice. Když dosáhl jednadvaceti let, došel k rozhodnutí, že ho sice sport baví, ale chce mít jistotu stálého příjmu. Jelikož měl už fyzické předpoklady, rozhodl se, že to zkusí u policie. „Tehdy bylo místo u liberecké městské policie, uspěl jsem a nastoupil na oddělení hlídkové služby,“ popsal své začátky osmadvacetiletý Fischer.

David FischerDavid FischerZdroj: se svolením Davida FischeraJelikož mu nevyhovovalo rozložení směn, o rok později se stal okrskářem a jeho terénem se mu stala liberecká čtvrť Františkov. A právě tehdy se do své práce naplno ponořil. Jeho pracovní den začíná v šest ráno a končí v půl 3. Jednou týdně má odpolední službu a jednou za měsíc vyráží do ulic i o víkendu. Ve všední dny nejdříve dohlíží na bezpečnost dopravy na přechodu u Základní škola Švermova, posléze se přesune na služebnu a vyrazí na motorce do terénu.

„Nejsem kancelářský typ, rád se pohybuji venku. Bavím se s lidmi a snažím se vyřešit jejich problémy a poradit jim. Většinou se týkají parkování, výkalů psů či občanského soužití,“ řekl liberecký okrskář s tím, že důležité je získat si respekt místních a ukázat férovost. „Mám vytipovaná místa, kde se schází nepřizpůsobiví či problematičtí občané,“ doplnil.

Posádka 1. Koronerské ve složení lékařka Dagmar Tydlitátová (bez čepice) a řidička Jitka Strnádková
Nejhorší jsou mrtvé děti. Nezapomenu ani na muže okousaného psy, říká koronerka

Ve své hlavě nosí tváře celostátně hledaných osob a řadě z nich se to stalo osudné. Příkladem může být muž, který v červnu projížděl Fischerův okrsek. Ten poznal, že se jedná o člověka se zákazem řízení, sledoval ho na své motorce a když řidič zaparkoval, zadržel ho. Podobných zásahů má za sebou více.

„Jednou jsem běžel za tramvají, ve které jel hledaný, z vlakového nádraží až na Rybníček. Po výstupu z tramvaje se pokusil utéct, ale chytil jsem ho,“ zavzpomínal Fischer s tím, že se mu už podařilo dopadnout 24 hledaných.

Když domluva nestačí… 

Jak sám přiznal, domluva někdy nestačí a některé zásahy se neobejdou bez použití donucovacích prostředků. Na vlakovém nádraží narazil na muže, který nenastoupil do výkonu trestu. Honička skončila skutálením se ze schodů vedoucích k nástupištím a použití pout. Celý zásah trval čtyřicet sekund.

„V tom okamžiku, kdy se akce odehrává, to vnímáte jako něco, na co trénujete celý život. Doma po zákroku to na člověka dopadne a přijdou smíšené pocity. Radost z úspěchu, ale zároveň i obava, co se mohlo vše odehrát jinak,“ svěřil se Fischer.

David Fischer (vlevo).David Fischer (vlevo)Zdroj: se svolením Davida Fischera

Velkou podporu má jak od rodičů, tak i od své milé manželky. „Dělám to i kvůli tomu, aby mohl být můj syn na mě pyšný jako jsem já pyšný na svého otce i mou mamku,“ přiblížil svou motivaci strážník.

Stáž v San Franciscu

Jelikož si chtěl prohloubit znalosti a získat další zkušenosti, rozeslal žádosti o stáže v zahraničí. Cílil především na Spojené státy americké a doufal v New York. Nakonec se mu ozvali ze San Francisca v Kalifornii. Zažádal o vízum, které získal na deset let a vyrazil na měsíc do ciziny. Dostalo se mu vřelého uvítání a dokonce obdržel za zásah ředitelskou medaili.

„Zastavili jsme vozidlo, kterému nesvítilo brzdové světlo. Já jsem zůstal u služebního auta a šel to vyřídit kolega. Vypadalo to na běžný případ, ale řidič najednou vystartoval a začal utíkat pryč,“ zavzpomínal Fischer, který za ním po výzvě od kolegy „Go, David go“ rozeběhl a chytil ho. „Během dalších deseti sekund se přiřítili v autech další okrskáři a muže zadrželi. V autě se našli drogy, které dotyčný pašoval,“ doplnil.

Reportér Deníku si na šumavském hřbitově vyzkoušel pod vedením hrobaře Jaromíra Linarta, jak náročné je ve druhé polovině února kopat hrob
Na vlastní kůži: Kopat hrob v zimě? Pořádná fuška, zjistil reportér Deníku

Zároveň propadl indonéském bojovému umění pencak silat a před dvěma lety byla přijat na Akademii Francka Roperse v Paříži. Během jednoho roku úspěšně složil čtyři zkoušky a letos se stal francouzským profesorem.

Po získání mezinárodního diplomu federálního policejního instruktora zde bude moci vyučovat. „Vše to do sebe zapadá. Pokud chci být dobrým strážníkem, je potřeba se zdokonalovat. V pencak silat navíc vidím svou další budoucnost,“ podotkl.

Díky své ctižádostivosti se snaží stále posouvat a zlepšovat. „Nebojím se jí to do zákroku, ale vždy s rozvahou a důrazně. Lidé vědí, že tu jsem pro ně dnes a denně. Mají ke mně důvěru, dostává se mi pozitivní zpětná vazba a za to jsem rád,“ uzavřel David Fischer.