Na plačícího chlapce nezapomenu, říká sestra z odběrů v olomoucké fakultce

Ten je totiž součástí mobilního stanoviště, kde se odebírají vzorky k testování na přítomnost koronaviru.

„Vzhledem k tomu, že oddělení je stabilizované, mohla se přihlásit jako dobrovolník. Dozvěděla se totiž, že nemocnici i v souvislosti s karanténou uvalenou na Uničovsko a Litovelsko chybí na některých pracovištích personál,“ vysvětlil mluvčí Adam Fritscher na webu FNOL.

Osud ostatních nebyl Daniele lhostejný. O více než čtrnáctidenních zkušenostech z první linie na momentálně jednom z nejexponovanějších pracovišť FNOL se podělila s veřejností prostřednictvím videa.

V úvodu poděkovala nejen všem zdravotníkům za jejich lidský přístup. Poděkování mířilo také krizovému štábu. I zástupcům mladé generace a jejich rodičům.

„V týmu mám mladá děvčata, budoucí záchranářky, a jednoho mladého muže. Když se oblékají na toto odběrové místo a berou si štíty, myslím na to, že mají doma mamky, které o ně mají určitě strach,“ říká zkušená zdravotnice rodnou slovenštinou.

Plakal, kvůli nemocné mamince

Fakultní nemocnici v těchto dnech pomáhá mnoho mladých lidí. I proto Daniela nesouhlasí s obecným tvrzením, že je mládež arogantní.

„V očích člověka vidíte všechno. Strach, úzkost, obavy, žal, ale i radost. A když se díváte dobře, tak vidíte duši,“ vzpomene si na slova své psycholožky kdykoliv zahlédne oči pacientů.

V paměti Henebergové utkvěl malý chlapec, který přišel na odběry. Plakal.

„Snažila jsem se ho uklidnit. On mi ale řekl, že nepláče kvůli tomu, že má strach. Ale protože má nemocnou mamku a bojí se o ni. Na to nikdy nezapomenu,“ vzpomíná roztřeseným hlasem.

Odběr je nepříjemný, ale nebolí. V boji s virem v Olomouci pomáhají studenti

Není nutno, aby bylo přímo veselo

Henebergová ve svém monologu nevynechala ani počítačové techniky fakultní nemocnice, bez nichž by byla práce mnohem komplikovanější.

Jako imunoložka pacientům vysvětluje, že jako je venku chrání policie, tak každý z nich má své „policisty“ uvnitř sebe, kteří chrání imunitní systém.

„Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo. Hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo,“ rozloučila se písní. Únava i dojetí je na ni znát, přesto věří, že brzy bude vše zase při starém.

Za krásná slova jí na sociálních sítích poděkoval také autor videa Zdeněk Hošák, kterého svým vyprávěním dojala. 

Svaz vietnamských žen věnoval olomoucké fakultce roušky a peníze